Písmák Po přistání
Po přistání, všechny welcome drinky jsou už vypity,radost v dětských očích je ale nekonečná. Ještě vyzvednout kufry a taxíky už nás vezou do říše snů.
Bude se mi zdát o místech, která jsem opustil. O zemi vlkodlaků a jejich krásné paní.
Křídla
Tvá drobná ramena, pokrytá chmýřím,
v kontralichtu zářilo každé z nich,
a najednou jsi měla křídla.
A já tě pohladil a já tě políbíl
Citróny
Nevěděl jsem, že nesmí citróny
labužnicky vykousával to, co zbylo po limonádě
chtěl další a další
druhý den se celý obsypal
Faleš umírání
Nevěřil jsem lidem, když mluvili o smrti
snaží se být zajímaví, říkal jsem si
byl jsem naštvaný na ně, na sebe
když si opravdu umřeli
oči
tvé oči, okna vědomízatím co snažím se vyřešit záhadu hvězd, souhvězdíony skromně sklápí se, už dávno do dálky nehledístačí jim, že mohou na jednom místě, na chvíli spočinouttvé oči, studny myšlenek, někdy jasné, jindy se zakalíkdyž je jim těžko, slaná voda je zaplavíposílen touhou, vypil bych každou z nich.
Chtěl jsem se opít
chtěl jsem se opít,stačila kapka tvé něhya už v tom lítám znovachvilková nepozornosta čelní náraz ničí mé světyvčera jsem se smál, jak jsme nad věcíteď je mi o to hůřjsem ale vděčný, že ty necítíš, alespoň ne ke mně, to co já, byla by to katastrofa, sebevražedná mise,jen hořící domy, mosty, městamyslíš, že ti pomáhám, já zatím jen okrádám tvou dušizase tak smět usnout jednout v tvém objetíničí mě, když tě necítím, když tě neslyším, když nezavolášhodina nebo rokje mi hůř, než kdy dřívtouha opít se zůstává.
Rok Raků
Rok Raků má jediný den, který trvá celý rok, dostal jsem víc, než jsem kdy chtěljeden den, jeden rok
čerstvý vítr se ti opře do plachet,přál bych ti obeplout jednou svět,doplout k sargasovým mořím,zakotvit a na pár let nemuset nicjen jako rak koupat se ve slunci.
Návod
vypsat se uběhat sepřejíst sepracovatnemysletnevzpomínatnelitovatnelitovat senesmutnitzapomínatnadechnout senekašlatzadržet dechzavřít očineusínatopřít senadechnout sevyčistit zuby
spát a spát
žít
děkovat.
Přístav
bál jsem se že umírášjsem popletený jako malý kluk před ložnicí rodičůale byla to láska, touha cítit, znovu vědět
svázal jsem tě, teď jsi volnáa dítě, co ho na chvíli pustili do cukrárny, teď musí zpětbezpečný přístav se uzavíra, na volném moři loď se houpe, odpolouvájednou se snad vrátí zpět.
Lana
Mám vlastnost, jak kdy, někdy dobrou jindy zlou, k sobě vázat lidipřitáhnout je tváří bezelstnou, převázat jim rány, službičkou je zavázat, svou dobrotou jim vnutit pocit viny,když chtějí jít o dům dál. Postupně je svázat, připoutat, spoutat, jak to umí pavouk v sítí, paralyzovat pocitem bezpečí, myšlenkou, že pro ně cesta jiná není, když nemohou vyvléci se, tak to vlastně sami chtějí, zůstat a nechat se rozložit. Někdy se pramen otřepí, potom další a další, až lano se trhá, těžko hovor, přátelství, vztah, závislost znovu navázat, když tvá oběť prcháty sama vracíš mi lana,pouta jsou po tolika pokusech nadobro zpřetrhána,Jsi volná, já musím pryč,za mnou však vine se slabá nit,kdyby přeci jen pocit zvítězil,že v okovech ti je líp.
Bolest hlavy
Bolí mě hlava, parfém, s pachem zpocených bot, zas cítím v předsíni. Vypínám zvonění, názory na výchovu dětí si nech dnes pro tchýnipotmě, horkou vodou se snažím rozpustit střepy v mé hlavě, střepy mé hlavypotmě, potichu, pod vodoupotmě počítám nádechy, výdech
Odešla jsi dávno, já stále cítím, pachy vůně, cítím se jak slídící pes. Napustím si vanu a rozplynu se v ní
jen kačenka se šťastně houpe v pěně, tu nic nebolí.
Procitnutí
zázrak paliativní medicíny vyprchal,najednou cítím, jak moc mi chybíš
sestra mezi dveřmi se ještě zeptá,zda to tak stačí.
A já se dívám, jak kapky zrychlují,a za chvíli už jen tupý pocit, obrysy,
jako dřív.
Hotel
soukromá klinika má mramorovou dlažbu, jako krásný přímořský hotel. jen výhled na moře se nadá předplatit. okna do ulic pro ty bez srdce, do dvora zas pro lidi bez dechu. Je to dnes naposled.
Redwood
Chtěl bych mít dva týdny pro sebe
uhánět v červeným cabriu,
v Redwoodu dívat se nahoru, na stromy, co rostou do nebe
Hledat kde jsi se ztratila
Pitný režim
Ráno kafe, má se blaze,do poledne litr vína, to je ale psína, (vlastně včera dvanáct, dnes jen osm deci),jednou bylinkový čaj a večer ještě trochu vodky,plus dva, tři prášky od bolesti.
Třeští ji hlava, "tak to asi bude od krční páteř"
Druhý den je klid,vlasy si nad mísou podrží samav posteli cucá vodu a vypadá nešťastně, chtěl bych jí políbitnejsem splachovací, nedokážu tak rychle zapomenout, odpustitstačil by snad jeden normální denale v neděli je démon zase zpětráno nic, ale večer láhev vínajo život není psina.
Cesta k uzoufání
U tvého domu je semafor,na červené se vždy ohlížím, zda tvé okno svítí, jestli tě náhodou neuvidím. Mezi závěsy je silueta,tak ti volám, abych nemusel volat jí. Nikdy to nezvedáš, máš recht,stejně bych chtěl mluvil zase jen o ní. Auto za mnou problikne, zelená mě pouští na další štreku,v hlavě zmatek, chtěl bych to otočit, vrátit se, nebo jí volat znovu a znovu, nikdy si nestěžuje, ale vše a každý má své hranice.
Nedělní odpoledne
začalo to v poledne,pach vína při každém výdechu,auto klouže cestou mezi poli, ztratili jsme se, teď, dávno, tady
"Chtěla bych miminko - sestřičku," "tak to se domluv s tatínkem. a já králíky. Podívej ten dům je na prodej a tenhle taky. "Ale mě už to neděsí.
Zhmotnění tmy
Tma je v šálku kávy, v každém zrnku jedna noc. Praží se po půlnoci, kdy tma je nejtmavější,ráno se s mlékem popíjí.
Černé uhlí je maternalizované svědomí,ale i ze tmy jde vyrobit. Když hoří tma, vznikají hvězdy,když hoří hřích, nebe se dýmem zacloní.
Ještě
Je toho ještě tolik, co jsem chtěl udělat
zabořit tvář do tvých vlasů,
nadechnout se a chvíli nedýchat
vidět, jak si koušeš horní ret,
Čtenářský deník
Je to dílo o soucitu, zmařených touhách a všedních dnechona je krásnáon se chová jako blázenvlastně,ona je a on je do ní blázenon i ona, oba bláznivý
Není to lehké čtení,stále znovu čtu desátou stránkuprvní setkání,tak obyčejné a přitom nevšední
1. 2. 3. 4.
Tátova Afrika
Tátova složka s nápisem Afrika. hned z kraje vypadne očkovací průkaza papíry z ministerstvakopie diplomu, doklad o praxistručný i obsáhlý životopiszvací dopis a korespondence s předchůdcem z Lusaky,vyjádření experta,vyjádření strany
o dva roky později, další dopis z ministerstvav poslední větě "cesta se ruší"a potupné vyškrtnutí
Tátovy africké knihy, sny a touhy,vyryjí ale rýhy, do dvou dětských duší.
Zimomřivost
Každý dva roky posunu termostat o půl stupně,v noci topení už vlastě vůbec nevypínám. V šedesáti to bude rovných třicet pět, stupňů Celsia.
Spát chodím nad ránem,ve svetru a froté ponožkách. Strčím hlavu pod deku a snažím si ten prostor zadýchat.
Ztracená
Když jsem se vypsala padl net,
A vše se ztratilo,
Bylo to dost smutné, byla jsem naštvaná,
Jenže jak jsem to jednou napsala, už to podruhé nešlo
Třinácté patro
Do třináctého patra nejezdí výtah,třinácté ještě neexistuje,ve třináctém je jen ranní chlad
Tam, kde dělníci nestihli dozdít stěny,ometli jsme beton od trusu a mrtvých holubů
z karimatky je vidět do daleka
naše životy se setkávají,jiné, skryté, další, živé,pulzující
Vsuvky
Jsi někdo, koho jsem * znal* možná
Jsi někdo, koho jsem měl * rád* již dávno
Jsi někdo, kdo mi * chybí* ale stále
Až teď vzpomněl jsem si,že jsme si už vlastně cizí
63x o tobě
má úžasná, krásná, nádherná, skvělá
utrápená, poškrábaná, pokousaná
trápící, škrábající, kousavá, rýpavá
chytrá, přemýšlející, analyzující, věcná
Léto a léta
Chceš opravdu odhalit mou duši. Tedy ano, ale prosím lehce,nebolestně, jestli to jde,nebo se při tom trpět musí. Vždy. Když člověk dosáhnout něčeho chce.
43 minut po půlnoci
minut
po půlnoci
venku stále hřmí
krása světel se pere s hrůzou vědomí
Nelinearita Boha
Mysl člověka je zřejmě lineární,
kabát a košile,
vrabec v hrsti, holub na střeše.
Pocity však mohou preferovat holuba
Odpověď
Jsi náročná.
(více než ty, které znám)
Nemyslím.
(že jsi nějak zlá)
sebesmrt.
Byla to její poslední báseň,
končící slovy o sebesmrti.
Potom už nic.
A kritici sebestředně přicházejí,
Pocta Edwardu Hopperovi
Edward Hopper nahlížel k nám do pokoje,
Já ale rychle zhasnul, aby nemohl ukrást tu chvíli.
Ale možná bych za padesát let říkal známým,
podívejte, to bylo tenkrát, když jsme se ještě milovali.
Táta
Nejtěžší bylo, když ještě chodil,
když se mohl ještě pohybovat,
když ještě otočil klíčem.
Potom to byla úleva,
Počítání
Měl jsem jazyk ve tvých ústech,
měl jsem prst v oněch místech,
dva tři čtyři pět,
teď tě znám nazpaměť.
Plán rozchodu
chtěl bych ti napsat, že to zvládneme. Že určitě to spolu zvládneme,se spolu rozejít,se spolu slušně rozejít.
První setkání
Ona:
Nejspíš je to tím, že ses smál,
nejspíš tím, že bylo znát, že to není tvoje norma.
podmínky zn. ideál.
Problematická komunikace s vagínou
Myslím, že máš problém s komunikaci,
ani tvá vagína už tě neposlouchá,
za dveřmi na tebe čekají vlkodlaci,
a ona, co chce, to si dělá.
Cesta
Cesta z Brna v bílé cloně sněhu,
v hlavě snůška pochyb a odhodlání,
pocity, vpíjející se do sebe,
auto je vlastní malý svět ve světě,
Dotýkání
Dotýkám se tvého těla,
rukou hladím, rozetírám,
vonné oleje.
Dotýkám se tě jako ženy,
Napiš mi prosím
Napiš mi prosím
kdy jsi dnes ráno otevřela očijaký jsi měla dennapiš mi prosím tisíc banalitnebo alespoň pár vět
popiš mi, co máš na sobě,představuji si tvůj svět. jakou barvu mají dnes tvé oči,chci tě tak moc znovu slyšet vyprávět.
Měl jsem takovou radost,číst alespoň o tvé bolesti,pošli prosím ale ještě ujištění,že tě už nic nebolí.
Poutník
Půjdu jako poutník tě prosit o naději,o trochu citu,o trochu přízně,o trochu pochopení. --------------------
A budu se cítit jako vítěz, když na chvíli zahlédnu tvou křehkou siluetua ulehnu teprve až pozdě večer, až ucítím, že dnes kouříš už poslední cigaretu.
Počkám, až všechno ztichne a přespím někde v koutě tvého dvora,šťasten, že můžu být tak blízko tebe, odpočiň si má mysli chorá.
Když mě ráno vyčmuchá tvůj pes a já tě budu prosit, "smím tě vidět ještě.
Zvrhlá básnička
Zvrhlá básnička,
pro malého chlapečka,
která se píše po hajzlech,
která se šeptá do oušek,
Bolí mě ruka
Normálně mě bolí ruka. Modřinu tam nemám,tak nevím proč.
Napadlo mne, co vlastně Tvoje ruce. Ani sis nestěžoval.
Re: Bolí mě ruka
Bolí mě rameno
Nebolí mě ruce, jen levé rameno. Jde o staré zranění,je to jako uzel na kapesníku,abych nezapomněl, že jsem kdysi žil.
Bolí mě tvá bolest,ale třeba se bolesti nesčítají,jen nahrazují.
Podzim
Sice v suchu azylového domu,
je mu ale pořád, stále ta samá zima.
Schoulený za oknem, stýská si po syrové vůni rána
a po pivu.
Pro Ille
dva ostrovy, unavené bouří,
ona blíže k pevnině
a on, hledící k oceánům.
oba počítají vlny, kdy bude ta sedmá.