Písmák Vesnice
Vedle cesty
plocha rezavého plechu
na ní štěrk
lopata zamlčuje svůj
Pár nových básní
Časopaměti ustavičného
překovávání ve vzpomínání,
Přepisu příběhů, lešení
rekonstrukce zarezlé.
Hra se slovy beze jména
Není k zbytí
bytí až po půdu nakupené
nákupy ze secondhandů
možných prožitků zmnožených
Dvě podzimní haiku
za sklem
krystaly
třpyt slunce
v střepech
Bez názvu (30.1.04)
žijeme v umělém světě
v umělém těle pratvora jménem
lidské společenství.
Neuspořádané zmatky křovin, stromů
Zimní
Stromy. Staletí sukovití starci smáčejí své nečesané tvrdé pačesy, jindy tiše chřestící, dnes však mlčenlivé spletence v husté kaši bezmračné oblohy. Jemné závoje halí tu rozlehlou, třpytně nazelenalou, od obzoru k obzoru napjatou křehkou kru.
Úzké béžové stuhy všité do leteckých tras, hebce narudlé potrhané šátky červánků, smutně rozpitý kruh znaveného slunce.
bezejmenná (30.12.03)
Liduprázdné výmoly
vyhloubené přílivem těžké
mlhy
s tisíci do tmy plačícíma očima
Sníh a sůl
Sníh a sůl
vydřeli z krajiny barvy.
Na opuštěných kopcích,
holých plochách zasněžených polí
Podzim z okna vlaku
Podzim z okna vlaku
Blaží mě pohled na podzimní stromy
křivé a temné jak kamenné krystaly.
Na polích, oschlých travách, keřích
Kavárna
Kavárna
Na rohu bezejmenné uličky stála drobná kavárnička. S příchodem teplejšího počasí, jež přinesly první jarní dny, přikázal majitel vynést proutěná křeslílka, pár lakovaných dřevěných židlí a kulaté stolky ven pod plátěné slunečníky. Různí lidé se zastavovali na šálek kávy a kus řeči s přáteli, někteří vychutnávali v čerstvém slunci svoji odpolední cigaretu. V těch několika málo chvílích, kdy se jim podařilo alespoň na pár vteřin uniknout z trhavé, kašlající mašinerie každodenních povinností sem přicházeli a opíjeli své duše sladkými okamžiky nicnedělaní, zatímco kolem nich jako rozbouřené moře neustále vřel a klokotal rachotivý shon a chaos velkoměsta.
Řeka
Řeka
Soustřednými kruhy pláče řeka. Pláče pro spadané listí, které odnáší pryč od polámaných korun stromů, pro oblá a zubatá zrnka písku, drobná smítka hlíny a prachu, který se snesl jak zšedivělý sníh na její hladinu a je nyní nešen jejím pomalým tempem, připoután k jejímu rytmu jak moucha k medu. Pomalu a líně plyne tato řeka podél okraje velikého města. Při cestě nabírá do svého proudu oleje a jedy, smutně jde dál a rozlévá je po svých březích.
Mikropříběhy
Mikropříběhy
1. Dvě židle - žlutá barva lehce oprýskaná;
moucha se pohybuje jako stroj,
tiše tikající hodinky černých nožek
Osud
OSUD
Bolestné hrany osudu
nás určují
A ruce vteřin, dní a roků
Únorové modlitby
ÚNOROVÉ MODLITBY
posečené lány
prochladlé
stvoly trav
Sečení
SEČENÍPosečené pole spía sladce voní
Pod teboutiše schnoukvěty padlé
pod kosou
TICHO
TICHOKřehké jsou linieukuté z tmyprotkané světly lamp
a kroky hrstky chodců
Ulice oplakanétěžkou rosou z mrakůjako vždy mlčí