Písmák 73 báseň života
Ach, nevydržím dlouho
daleko od vás, vy má sladká touho,
tak mě tu zas a zas
pálí můj duch; když však s ním letím k vám,
poslední pohled
viděla jsem svět
v tom nejsmělejším jitru.
potom jsem zavřela oči
. zemřela jsem.
světlo
,černo. černo co vidím,černo co nevnímám,černo co pozřívám,černo ve kterém se rozplývám,černo ve kterém se znovu rodím,ačerno ve kterém zářivě svítím. co tedy v černu jsem.
brána
tak jako slunce dnesních dní
tak jako měsíc dnešních nocí
tak jako minuty dnešních životů utíkají,
tak jako myšlenky rychle letí zas,
takové to je
***
už je to zase tady. Vstávám do studeného a šedivého rána.
Šedivej povlak pohlcuje všechno hezké a nenechá nic dýchat. ani já jsem tomu neunikla.
já
Moře strachu, Moře bolesti, Moře krutosti, Moře života;
Pln přesycení z vlastního štěstí,
pln nanávisti k sobě samému,
překypující nářek mého hlasu -
Sám
Možná máš ruce a oči studené,
ale já mám srdce kamenné.
Možná máš oči zbabělé,
ale já je mám navždy zavřené.
2003-06-07
Modrobílý lesk, tmavnoucí šeď;
dům plný prázdnoty a křicící samoty,
dům plný nářku a zdrádnosti.
Bílý povlak, šedé stopy,