Hrome, Radovane, ale nějak ti ty trocheje po půlce kulhají.

Tradá kláda čekuláda. Špinavý záda.

Čus. Ani to neberu moc jako rýmování, spíš jako „konstantu“, v praxi by se asi v tom refrénu těch chobotů mělo objevit mnohem víc. Ale vypisovat do textu každé opakování, navíc zatím jenom potenciální, mi přijde zbytečné. Asi podobně jako dbát na to, aby se v textu v bookletu objevilo přesně všech osmadvacet nanana, který se zopakujou, než písnička skončí ve fadeoutu.

Hele, jestli máš slušnou kapelu… tak si najděte slušnýho textaře.

Hele, je to strašný. Ale ten, kdo to upívá, ať jsi to ty, nebo Huryš, má moc pěknou barvu hlasu.

Hele, je to strašný. Ale máš strašně hezkou barvu hlasu.

Lady Gagaová jednou někam nakráčela v oblečení ze stejků. Ale plášť z plesnivého sýru je podle mě ještě lepší. I když netuším, jak se to dá uděla, aby držel pohromadě. Pokud jde o samotný text, možná by stálo za pokus nechat samostatné řádky třeba i předložkám a spojkám a dalším slovům, pokud omylem zůstala na řádku dvě. Bylo by to hned víc, ale o to kratších řádků, a tedy i víc poezie.

zase někdo rozdává koblihy?

Cením, že má Písmák smysl pro německá porna.

Taky jsi mohla vyfasovat Pelikánovou :)))

Ale, no — nepatřím do žádného klubu. Sama dělám textařinu, ne poezii a básničky dneska čtu málo. A i když mám v poezii nějaké milce z druhé půlky 20. století, včetně jeho 90. let (o nových autorech po roce 2010 už nevím zbla), víc preferuju klasiku. Baví mě, ba, i dost věcí z Česka 19. století. A to už je podle mě trochu perversní. Píšu, co píšu – ale že si v tom pak čteš po svém, věci, které si tam vkládáš sama… Nu, co s tím nadělám.

jakej prostor pod písní zase? jo takhle. ale prosimtě, tos mi nerozuměl, piš si, co chceš a kam chceš, jenom už mě k tomu nevolej, to je celý. ke mně si samozřejmě klidně opiš večerní školu versologie, když ti to dělá dobře.

Jo, tak to ses fakt netrefil, duchaplný žblepty namachrovanejch suchoprdů mě fakt netankujou.

Milej safiáne, nevím, pročs mě vyvolával jménem. Ale když užs to udělal, tak ti něco povím. Koukám, že jsi mistr světa, kterej rád střílí kanónem po vrabcích. Tebe mít za učitele, zanevřu na vzdělání, odcházím ze školy a na odchodu ještě naseru do šatních skříněk.

Však, Luzz, už jsem se skoro bála :)

proti rytmu se skoro nedá vyhrát. nejpozděj slovo kladla tě vystřelí mimo silnici a končíš na střeše

Ty vole, Safián, Palivec? Já tady normálně zahlídla tmu, tmu omnivola.

Já sem asi tupý. Sundal si i chlupy?

Jo, já bych to dal Švorcovej do Nedělní chvilky poezie.

haha. bude ti to líp fungovat, když uděláš něco s rytmusem v poslední řádce.

Pro mně je to jako celek hořký vždycky. I když někdy tam dámy sypou cukerín lopatou. Jednotlivý kusy ale můžou mít zvláštní kouzlo. Když madam zapomene na literaturu a nechá to sebou jen protéct, když přitom zvládne formu – a rozhodně nemusí bravurně, to by snad bylo spíš na škodu. Když to hraje na Sládka a ne na Vrchlickýho. Jo a vlastně: mám zkušenost i s jednou silnou dámou, která měla vlastně i hodně vtipu v tom.Naposled jsem jednu z těchhle knížek našel u studánky se zázračnou vodou v nedaleký vsi. Nebyla tam asi kór dlouho, nejvíc od léta, ale stránky už byly slepený a trochu to plesnivělo. Myslím, že ji tam musela odnést autorka sama. Bylo to zvláštní setkání.

Hodně mi to připomnělo sbírky, který se v našem okresním městě občas objevily za výkladem knihkupectví. Vydávaly (většinou samonákladem) zkušené ženy z místa. Středoškolská učitelka, regionální publicistka, co sbírala různý střípky z historie, atp. Každý, kdo v místním kulturním životě něco znamenal, učitelky z hudebky, šéf muzea, češtinářky, měl po kousku s věnováním. Ale jestli si to někdo, koupil, to netuším. Ani jestli to někdo četl. Kromě mě, samozřejmě. Zvláštní žánr, ze kterého mě vždycky brnělo osrdí. Tím neříkám, žes středoškolská učitelka nebo místní písmák, nevím nic – jen jak mně ty verše chutnají.

To mi připomíná nějakej gynekologickej fór.

Jo, tak to vypadá, že Písmák jim nestál za zkoumání. Ale nevím, poslouchat se to nedá.

Drahá Epigonie, upřímně bych chtěla vědět, co vás zpudilo k sepisování takových veršíků. Milému do památníku, dobrá, ale jinak... Ale má-li to nějaký smysl terapeutický, pak dobrá. 

Už ti dneska někdo řekl, že tě zná z Twitteru?Když se to povídá nahlas, občas člověk škobrtne o slabiku navíc. A zvláštní taky je, že debata rodí, místo aby se rodila. Dalo by se to zkrátka popilovat, pomilovat a poškrtit. Jen nevím, jestli by to neztratilo bezprostřednost, která je na tom textíku asi to nejvíc.

Musaši ať jde klidně do píči s tou radou věnovat se tradiční veteši. Aktuální a politické téma může být v pořádku a nevylučuje se s rýmy. I když to u nás nikdo bez kytary padesát let nedělal.

Jiná věc je, že to je samá banalita, zrýmovaná zpráva. A ješté snad z A2larmu. A neškrtaná.

A nauč se azbuku.

Hlubokomyslné. Nejvíc tomu tu hloubku dodalo to významně prázdné místo vytvořené promyšleným užíváním enteru a mezerníku. Jinak by to snad byl jen chabý pokus o aforismus.

Ahoj, Mgadalene. Nemusíš mít obavu, dětem se nelže. Tuhle hru před usnutím hráváme už s druhým. Ví, že si táta vymýšlí kraviny, a samy se snaží vymyslet takové, které se v kravinovatosti nedají zahanbit. Ostatně to vlevo, jsou víceméně autentické dětské repliky, takže o židli lžou děti dospělým. To vpravo je trošku pokrášlený to, co říká tatínek. Vlastně je tahle rýmovanka v jistém smyslu slova pravdivější než většina ostatních. Tohle se stalo, tohle se děje.

Jo. A nebyl to jenom nějaký horší pokus o humor?

Prima

To by hezky sedlo do Bosých nožek.

Jen mě zajímalo, co čteš. To je celé.

Já třeba čtu věci, které vyšly řekněme od druhé války, spíš jen výjimečně.  Ovšem ty ses ptala zrovna na současné věci, tak ti odpovídám právě na to. 

Aha. Ok. Doufám, že nejsou proti pravidlům taky rýmy uvnitř. Starosti o rytmus přenechám versologům, třeba ho najdou, do písničky už to nějak nafrázujeme.

Co to znamená „provázané“?

Za poslední větou měl být otázník.

Za poslední větou měl být otázník.

Jak můžeš mít představy o nějaké hloubce? Tohle výrazivo je přece veteš, do které nás hastrošili kdysi na základce, moderní poéta má přece moderní Umbro teplákovku. Dík za rychlodiagnózu, překvapuje mě, že to šlo i bez moči počtou, že stačí, co jsem počtla.

Ale kdybychom připustili, že nekecáš a cosi si s hloubkou a ponořením nebo třeba i ručením spojuješ, co čteš ty a u koho to čteš.

Jdi do prdele, Radovane,

Kravina, Radovane. Jestli někdo napíše, limerick, že zní šroubovaně, je to jeho chyba, ne obecná vlastnost limericku.

Nevím, jestli tu někdo má hloubku, neznám to tu, nemám bublinu. Byla jsem tu naposledy před –. Nevím.

Našla jsem v počítači pár textů pro jednoho z jedné kapely. Chtěla jsem si je pověsit na Totem, kde jsem byla dávno víc a kde mně bylo doma. Tady to bylo dost divný, dusný. Ale zjistila jsem, že technicky zastaral a prakticky se tam z novějších prohlížečů nedá publikovat. Tak jsem zkusila, jestli si pamatuju heslo sem. Mám ráda, když si ty věci publikováním nějak udefinitivním a uzavřu.

Koukám, že je tu z té doby Bříza, zahlídla jsem egila a nějaké nicky jsou mi taky povědomé. Hluboko podle mě chodí Kolmačka. Chodíval Hruška, ale už jsem dlouho nečetla. Mám ráda Kasala, ale taky už dávno mlčí, respektive – teď se dal na něco jako textařinu.

Limerick, Radovane? Limerick? Tady máš pár limericků od mistra žánru v překladu mistra překladu: https://cviceni1.rastef.com/cestina/eul/fantazie/fantazie_lear.html— je to asi cosik jiné.

Ano, refrén zadrhne. Sloky pěkně nastaví rytmus a refrén je najednou úplně jinak. Na čtení to je nahovno. S muzikou je to v pořádku, protože tam je beztak „fyzicky“ přechod a změna. A s těma všemi -ou se dá v puse kouzlit.

Tvl, prosimtě, možná jsi tady zvyklá držet přednášky o věcech, které jsou obecně známy, protože tady obecně známy nejsou, možná ti to tu žerou, ale mně to nedělej.

Shrnu to jednoduše: VN je tak super ilustrace básníka, který vychází vstříc poptávce, že to vypadá skoro až jako karikatura.

Ovšem pořád za to měl aspoň peníze, tobě stačí tipy.

Nezvala mám načteno dost. I když nebyl nikdy zrovna můj šálek.A ano – ti soudruzi byli pro Nezvala trh. Ti poptávali a dostali. A Vítězslav to komentoval citovanými slovy. I když... to se možná spíš jen traduje. A byl to velký básník. Nebo básník velkého talentu. Že s ním plýtval na srágory a že se až příliš často podřizoval poptávce — — jejky, o tom jsme se zrovna bavili, ne?A že ses vůbec zabývala tou jeho shnilou cibulí?

Ale nene, na pěstitelku shnilé cibule ses pasovala přece sama. Mně se ta básnička dost líbí.

Abychom si rozuměli —. Vítězslav Nezval byl velký básník. Ale když si trh řekl, tak jim tam toho Stalina (nebo to byl Zpěv míru?) vysral. Poptávka uspokojena. Ok, můžeš se bavit v těchhle intencích, pokud ti přijdou lepší než otázky po hloubce. Ale kdo poptává? Slepí, mezi kterýma budeš jednookej král? Stačí ti to? Jestli je to cvičení nebo sranda, ok. Ale vzhledem k tomu, jak to bereš vážně...

Trh chce sentiment, trh chce kýč, trh chce sračky. Mám sedmnáct tipů, já pěstitelka shnilé cibule. 

Hovnajs. Zdejší trh si přece shnilá jablka žádá.

Zřejmě si do mě promítáš někoho jiného. Já ti patosem o hlavu netloukla. Vůbec mluvíš víckrát k někomu jinému než ke mně..

A jestli nevěříš na to, že je poezie s hloubkou a poezie plytká, jestli ti není rozdíl mezi sloganem na šampon a básní... tak si v tom žij.

Chacha. Trh? A co když jsi na trhu, kde se křupani spokojí s potlučenými jablky a nahnilou cibulí? Chtěli to po mně, tak jsem jim to vysral, řek kníže básníků.

Za hloubku ponoru ručí jen a jen básník, před světem i před sebou. Tuhle inženýrka ti třeba řekne, že je to mělké, ale patnáct slabomyslných to koupí. A co víš?

Všechna čest, pěkně zvládnuté, hezká práce s přesahy. Ale je to víc než pěkně provedené cvičení?

Co s tím má společného plukovník Claypool?

Ano.

Kolik ti je? Dvanáct?

Přestaň být posera, začni mluvit, jak ti zobák narost, a založ si punkovou kapelu. 

Ze svaté trojice pubescentních rýmovaček (i nerýmovaček) – křídla + oči + andělé – chybí jen ty oči. Ale kdyby byla ještě strofa, věřím, že by se je tam podařilo dostat. 

Obzvlášť vtipné je, jak se to ve druhé strofě prohodí. V první natíráme děvčeti obličej štětkou máčenou v obloze, ve druhé z oblohy jen nazobáme pihy, štětka máčená ve sluníčku. Balabambakarelkryl.

A terazky mi povedzte, Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým slovom syntax.

Polib mi příkundí.

Strašildený jak portrét od frekventanta mateřské školy.

Umbratica, chvilku mně trvalo, než mi došlo, jak to asi myslíš. Máš za to, že jsi mně něco napsala pod písničku, co se mi nelíbilo nebo se mne dotklo, tak jsem šla a při nejbližší příležitosti se do tebe navezla? Tak to je kravina. Kvůli mně svoje zvyky neměň. Loučím se písmáckým pozdravem Piš dál! A toho Erbena samozřejmě zkus, pobavíš se.

Tvl, umbratica, běž zkusit odpočítat Erbena. Jak může bejt ten panchart největší, když evidentně neuměl na prstíkách odečítat slabiky. Tohle mi připomíná hudebního kritka jménem Jarda Konáš, který vždycky interpretovi nejdřív prohlídne konce řádků, jestli tam ten flákač nemá gramatický rým. Protože jemu Pandědeček řekl ve škole, že to je špatně.

Ale kolegyně/kolega Safián to je taky dobrej leštič.

Málo posloucháš Slayer, to by ti pomohlo nést hlavu hrdě vzhůru.

Už je to tady? Mělo to přijít až zítra. Inu, chvilku jsem tu nebyla, neumím to už ovládat. A je to jiné. Haf.

Ale. Jdi do prdele, Schwalbe. Buď něco napiš, nebo nic nepiš, ale s tímhle jdi do prdele.