BALADA O BUKU
Uprostřed slunných lukstál strom na rozcestí,mohutný, starý buks větrem se pral. Hlíně byl nevěrný,v nebi měl svý štěstí,srdce svý dřevěnývýšinám dal.
Tak vyrůstal výš a výš,deštík ho zaléval,stále byl slunci blíž,stále se dral. Pro vítr nemaloupřekážku znamenal,tak rostl, až jednouvítr ho sťal.
NECHTE MĚ U CESTY
Nechte mě u cesty ležet v trávě,skončila moje pouť po hvězdách,z rány mi vytéká můj život právě,snad, že byl bídný, už nemám strach.
Láska mi vyklouzla ze srdce k nohám,málem jsem ve spěchu na ni šláp,půl jsem jí rozdal a půl si jí nechám,vzpomínka, že jsem byl hloupej chlap.
Půl lásky churavý v srdci mi zbývá,půl všeho co jsem měl nejvíc rád,všechny mé písně jiný ať zpívá,co bych si mohl teď víc přát.
Zpívejte květům ať rozkvetou v horách,všem lidem vyřiďte pozdrav můj,ať nejdou po mých bludných stopách,tou mojí cestou chyb a omylů.
MOTÝL KAŠIČKA
Já v motýlím přestrojenípřistál jsem jí u pat,kochal jsem se v opojení,než začala dupat.
PÍSMÁK
To si vám tak brouzdám světem,světem slova - Internetem,najednou a zčistajasna,koukám, stránka přeúžasná.
Ne že by snad na pohled,padla oku za oběť,-)zato obsah namouvěru,ocitá se v nadprůměru.
Kde že to jsem, kdo to poví. Ocit jsem se v PÍSMÁKOVI.
ČARODĚJKA
Zvláštním kouzlem vyhání mi tíseň z těla. Modré z nebe hází na zem, jakoby ji změnit chtěla – – má víla, má můza, má žena.
Znám ji, je to čarodějka,hraje si se mnou a schovává se a pak, když je třeba, přijde, řekne: „Nebuď blázen. Vždyť svou cestu dávno znáš, půjdu s tebou, tak se snaž.