Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTam, v nebi
18. 11. 2003
7
0
2859
Autor
Ighor
Co se stane po smrti? Jeden přísahá na reinkarnaci, druhý by položil život za nebeský ráj, takže nerozhodný člověk váhá, jak to doopravdy je. Každopádně účetní pan Bookkeeper byl mrtvý a přesto právě otevřel oči. Spatřil všude kolem sebe bílé světlo. Opět zavřel oči. Když je zase po chvíli otevřel, spatřil, jak se nad ním shýbá šest sličných dívek. „Zavřel oči a cítil, jak ho dívky zvedají. Najednou byl tak lehký! Nad hlavou mu ubíhala oblaka na modré obloze. V dáli, za vysokými horami se slunce chystalo ukončit svou každodenní pouť. Dívky ho položily. „Vstaň.“ Vstal a dívky odešly. Rozhlédl se okolo sebe a spatřil mnoho a mnoho lidí. Většina z nich měla, abych tak řekl, mrtvolně bledé obličeje, ale našlo se i pár jedinců, jejichž obličeje měly kupodivu velmi živý výraz. Kolem něj stály skupinky těchto bavících se lidí, z nichž se jeden exčlověk oddělil a zmířil si to k panu Bookkeeperovi. „Ahoj, já jsem John,“ řekl ten muž. „John McDonald. Původem z Ameriky. Vidím, že jseš tady novej. Když jsem sem přišel taky jsem se všemu divil, jako ty. A jen tak mimochodem, vypadáš strašně.“ Pan Bookkeeper se zastyděl a snažil se vypadat alespoň trochu normálně. Nutno říci, že mu to vůbec nešlo. „Jestli chceš, můžu tě provést.“ „Kde...kde to vlastně jsem?“ řekl Bookkeeper třesoucím se hlasem. „Aha, tak tobě to ještě neřekli. Vítám tě v nebi. Tedy ve skutečnosti to není nebe, je to něco mezi nebem a zemí, taková přestupní stanice. Támhle, ti pánové, to jsou andělé. Tedy ve skutečnosti jsou to taky tvoji budoucí soudci, protože až tady budeš nějakou dobu, tak si tě předvolaj a zvážej tvoje dobrý a špatný skutky. To je dohromady všechno co o tomhle vim. Pokud bys ale měl nějakej problém, stačí zavolat Johne McDonalde a já sem tady v cuku letu.“
A tak tu pan Bookkeeper tráví čas, čeká na poslední soud. Jen lenoší, občas se prochází, s někým prohodí pár slov. Dozvěděl se snad všechny příběhy těch lidí, co tu jsou. Až jednoho rána, přišel k němu pán v bílém elegantním obleku a usmál se na něj. „Sakra, zase bílej elegán. Na ty mám smůlu,(1)“ pomyslí si pan Bookkeeper. „Nadešel čas,“ řekl anděl. „Jak jsem tě zatim pozoroval, tipoval bych tě na spíš peklo. Ale nechci tě tim nijak znepokojovat.“ „Peklo?!“ „Nejspíš.“ Anděl se zamyslí. „Ledaže bys mi prokázal jednu malou službičku. To by pak byla jiná.“ „Moc vás prosím, prosím udělejte to pro mě! Udělám cokoliv.“ „Jdeme,“ říká rychle anděl a pan Bookkeeper doufá, že ne moc tvrdě. Chytí účetního za ruku, druhou rukou luskne a v tu ránu stojí před Velkou porotou. Pan Bookkeeper se rozhlédne. Stojí uprostřed jakéhosi amfiteátru a kolem něj jsou ve stoupajících kružnicích umístěny bukové lavice. Když se objevil pan Bookkeeper, všichni zvedli hlavy a přísně si ho prohlédli. Jak tam stojí, jeho anděl se významně podívá na jednoho vysokého anděla po straně v první řadě a řekne: „Na slovíčko!“ Pak zašeptá tomu vysokému něco do ucha, načež ten vysoký prohlásí: „Je čistej!“ Všichni zase unaveně hlavy skloní. Anděl ho znovu bere za ruku a podruhé luskne prsty. Nyní stojí na zlaté ploše, končící v dáli, vysoko nad nimi se leskne zlatý strop a se třpytí a září čistotou. „Víš jak zněla naše dohoda? Já udělal něco pro tebe, těď je řada na tobě. Opět luskne prsty a v ruce se mu objeví kyblík s vodou a hadr. „Tak se čiň. Ha, ha, ha, ha....“ Teď už pan Bookkeeper ví, proč se vše tak lesklo.
(1) Pokud jste četli stěžějní dílo Účetní aféra, tak víte, že ten, kdo způsobil páně Bookkeeperovu smrt byl také elegán v bílém obleku.
A tak tu pan Bookkeeper tráví čas, čeká na poslední soud. Jen lenoší, občas se prochází, s někým prohodí pár slov. Dozvěděl se snad všechny příběhy těch lidí, co tu jsou. Až jednoho rána, přišel k němu pán v bílém elegantním obleku a usmál se na něj. „Sakra, zase bílej elegán. Na ty mám smůlu,(1)“ pomyslí si pan Bookkeeper. „Nadešel čas,“ řekl anděl. „Jak jsem tě zatim pozoroval, tipoval bych tě na spíš peklo. Ale nechci tě tim nijak znepokojovat.“ „Peklo?!“ „Nejspíš.“ Anděl se zamyslí. „Ledaže bys mi prokázal jednu malou službičku. To by pak byla jiná.“ „Moc vás prosím, prosím udělejte to pro mě! Udělám cokoliv.“ „Jdeme,“ říká rychle anděl a pan Bookkeeper doufá, že ne moc tvrdě. Chytí účetního za ruku, druhou rukou luskne a v tu ránu stojí před Velkou porotou. Pan Bookkeeper se rozhlédne. Stojí uprostřed jakéhosi amfiteátru a kolem něj jsou ve stoupajících kružnicích umístěny bukové lavice. Když se objevil pan Bookkeeper, všichni zvedli hlavy a přísně si ho prohlédli. Jak tam stojí, jeho anděl se významně podívá na jednoho vysokého anděla po straně v první řadě a řekne: „Na slovíčko!“ Pak zašeptá tomu vysokému něco do ucha, načež ten vysoký prohlásí: „Je čistej!“ Všichni zase unaveně hlavy skloní. Anděl ho znovu bere za ruku a podruhé luskne prsty. Nyní stojí na zlaté ploše, končící v dáli, vysoko nad nimi se leskne zlatý strop a se třpytí a září čistotou. „Víš jak zněla naše dohoda? Já udělal něco pro tebe, těď je řada na tobě. Opět luskne prsty a v ruce se mu objeví kyblík s vodou a hadr. „Tak se čiň. Ha, ha, ha, ha....“ Teď už pan Bookkeeper ví, proč se vše tak lesklo.
(1) Pokud jste četli stěžějní dílo Účetní aféra, tak víte, že ten, kdo způsobil páně Bookkeeperovu smrt byl také elegán v bílém obleku.
skocdopole
30. 11. 2003Kritizátor
29. 11. 2003
Začátek propracovaný do většího detailu na úkor konce.Jako by ve finále autorovi docházel dech. Chtělo by to dle mne přiměřenější a lepší rozvržení. Jazykový vytříbený styl, živé dialogy, psychologická kresba hlavní postavy, ostatní postavy by mohly být lépe rozpracovány, jméno John McDonald tuctové a neoriginální v porovnání s prostředím, do kterého je děj zasazen. Prospěl by možná i hlubší popis místa. Nebeská korupce: originální námět. Závěr překvapivý, ale postrádám poentu.