?

Nesnáším se.

Vemte mi křídla, nasaďte trnovou korunu a uvrhnete do pekel. Vždyť cesta očištění je krutá jako sám život a jestli sudičky přidělují osud, pak ta má musela mít na hlavě věnec z pohřebního kvítí. Přikryjte mě plachtou strachu, čistě bílou, jako kdysi byla moje panennská nevinnost.

Vyrvěte mi srdce, prosím!

Co je lidské lidu, co je boží bohu! Nechte mě klečet ve střepech svých vzpomínek a nechť mé slzy, co v perly se obrací, zdobí můj pohřební šat.

Zrodila jsem se z ohně a v prach se obrátím. Svíčka v ruce zhasla, tma ani lítost ani strach ani smutek, jen to co nejvíce děsí.....láska