Jak být šťastný (II/?)
Někdy mi to trvá i půl hodiny, než se dostanu z bytu. Ne, počkejte, takhle to zní špatně, takže jinak. Od okamžiku, kdy už jsem oblečený a mám klíče v ruce, až do chvíle, kdy zabouchnu dveře, zamknu a odejdu, mi to zabere klidně třicet minut. Někdy to radši vzdám a nikam nejdu, ještě že jsou mobilní telefony.
Prozaici, píšete denně?
Ptám se jen tak, čistě z osobní zvědavosti. Vy, kteří tu publikujete prózu: píšete denně. Máte limit, třeba 500 slov jako Greene. Píšete, i když nemáte chuť.
Mnesiac
Oslepující světlo, tančí v něm tisíce barev.
Tiše sténáte. Bolestí se vám snad rozskočí hlava: ale je to nádhera.
Ležíte na fotbalovém hřišti a pozorujete hvězdy.
Optimistická
Les. Všude kolem, nebo možná až tam v dálce. Barvy: šedivá obloha a světle zelená tráva, malé bíle rostlinky. Jak dlouho jsem spal.
Ty správné cesty
Dobrý den, doktore. No jo, to jsem já, ten. Ten. Ale no vždyť vy víte.
Pocta Valmontovi
Je to mimo mou kontrolu.
Sedím za okénkem a venku se komíhají barevné listopadové stromy. Vidím, jak slunce polévá krajinu světlem, vidím jak tam chodí lidé, štěkají psi a jak tam venku plyne čas: vidím to všechno a pozoruji to - a je mi to líto; dívám se ven, ale je to mimo můj dosah, nemůžu k tomu a je to mimo mou kontrolu. Brečel bych.
Štěstí
Expozice
I. (prolog) Kdesi uprostřed zelené a rozlehlé pláně stály veliké ručičkové hodiny a před nimi, na
zemi, seděl v tureckém sedu muž; nad hlavou mu v sevřených formacích létali malí černí
ptáci. "Everything is a version of something else," rozjímal člověk anglicky před velikým
Na dotek
„Have you ever seen a human heart. It looks like a fist covered with blood. “
Takhle drsně popisuje ve filmu Na dotek Clive Owen realitu života Jude Lawovi.
Ano, takhle drsný film putuje nyní našimi kiny.
Nesmrtelní
| první citát (o čaji) "Ani trochu se nestarám o nesmrtelnost, zajímá mne jen chuť čaje. " Lu Tchung
-| prolog Přišel listopad, doba bláta. Kdysi fauvisticky barevné stromy odhodily v reji pastelových tónů veškeré listí a teď jejich nahé pahýly trčely bez ostychu směrem k nebi. Ulicí tiše dul podzimní sychravý vítr, někde v dáli zatroubilo auto (a jeho troubení se jemně mísilo do zemité - někdo by možná řekl až zatuchlé - vůně čaje pu-erh).
Vyvanutí
Lampa nad stolkem zablikala, Karel se na ni rozzlobeně podíval. Barem proplouvala táhlá bluesová melodie skupiny hudebníků odkudsi z pozadí a hodiny na stěně pomalu odbily osmou; skrze přivřené dveře bylo vidět, jak se stíny venku mísí s mateřskou nocí. "Nic tady pořádně nefunguje," usmál se omluvně. Neodpověděla, jen přikývla; její rozpuštěné vlasy se zahoupaly nad výstřihem krásných večerních šatů.
Bublinový strážník
Dveře policejní služebny se otevřely a dovnitř vstoupil neznámý člověk. Strážník, hrbící se za stolem nad hromádkou papírů, zvedl unaveně hlavu, aby si příchozího prohlédl - a zjistil, že i on má policejní placku a čepici. Kývl na něho přátelsky hlavou; kolega strážník. "Dobrý den," pravil neznámý a přistoupil blíž.
Skrytý význam
DOJEM SE nesl zvuk tlumených kročejů. Obě postavy uvnitř opatrně kroužily jedna kolem druhé a nedůvěřivě se pozorovaly.
Mladík vmodrém kimonu náhle zaujal pozici Ohřátého sněhuláka. Dojem se rozlehlo: „Život je krásná květina uprostřed pouště.
Stalo se v dešti
Sny jsou důležité.
Poprvé jsem Tomáše uviděl na Staroměstském náměstí; bylo pozdní odpoledne a okolo proudilo plno lidí, přestože se schylovalo k dešti. Byla to zvláštní chvíle. Nechci tvrdit, že Tomáš tehdy na tom náměstí opravdu seděl; nehodlám dokonce ani naznačovat, že by kdy skutečně existoval.
A hledíš-li dlouho do propasti, vhlédne pak propast i do tebe
1 Alena upřela oči na svůj odraz v zrcadle a spokojeně se usmála; tenhle hotel vypadal opravdu moc pěkně. Sevřela v ruce klíč od pokoje a stiskla plastové tlačítko s vyraženou číslicí tři. Dveře od výtahu ji tiše polkly.
2 Karel zálibně přejel rukou po koženém čalounění křesla a zaklonil hlavu.
Milostný příběh
Muž na posteli se zazmítal a jeho obličej se stáhl v křeči, lemován třpytivými krůpějemi potu na čele. Veronika neztrácela čas; pohledem se vpila do jeho tváře a snáruživostí pavoučí samičky požírající post-coitum svého milence uložila tu tvář do paměti (aby ji odtamtud příštího dne znovu vytáhla, stejně jako vstovkách předcházejících dní vytáhla stovky předcházejících obličejů).
Zapamatovaný muž pod ní hlasitě vzdychl a jeho malá smrt, jak orgasmu říkají Francouzi, národ proslulý metodami, kterak ji zvětšit, dospěla kvyčerpanému konci. Veronika sledovala panenky, které krouživým pohybem opustily úkryt pod mužovým obočím, jeho chvějící se rty; slehkým úsměvem pocítila nadskočení, když se do vyprázdněných plic vrátil vzduch.
Mortalismus
Mortalismus
(povídka o lidech, kteří hledají)
(epilog)
Padal na dlažební kostky na zemi a ještě vpádu se pootočil.
Různé modré dveře
Byly tam dveře. Jistě. Na konci jsou vždycky nějaké dveře. Karel se zatvářil stísněně a hluboce zalitoval, že vsále zůstal do posledního titulku.
Psychologie dřeva
Sekera zasvištěla vzduchem, a když byla v nejvyšším bodě své cesty, zablesklo se na ní jarní slunce.
„Jen počkej,“ utrousil mezi zuby hubený muž a znovu se rozmáchl. „Jen počkej, ty povolíš…“
Z lesa se ozval šumot stromů, jak mezi nimi kličkoval dubnový vítr. Kov narazil do dřeva a odskočil.
Nevyhnutelné záležitosti
Měsíc visel na obloze jako velrybí oko a svět byl zase jednou úplně tichý.
„Taková teplá noc, viďte. “ prohodil pomenší muž vúzké uličce.
Vysoký třicátník včerném kabátu pokrčil lhostejně rameny.
Osm minut Vánoc a medvídek koala
„Vpravo tři,“ zašeptal neviditelný spolujezdec řidiči autobusu a já vášnivě políbil skleněnou výplň dveří. Jsou okamžiky, kdy se každá sekunda vleče jako australský medvídek koala; odstředivá síla na mě nalehla jako nechtěná tlustá prostitutka a čas se zdesetinonásobil. Přilepený na skle, všiml jsem si koutkem oka masivního billboardu, stojícího při kraji silnice. Zposledních sil jsem přečetl text, který jej zdobil.
21:30, stručná úvaha nad gravitací
Zplakátu usmála se na mě
asexuální žena
Podrprsenka push-up, ptám se
slečno, nejsou vaše ňadra
Básník (První a Druhý)
Básník
První
(vzpomínky)
Sešli se vmalé kavárně někde u kraje města.
Snad o odevzdaném litování
Mé boty jsoupříliš těsné, ale to nevadí, neboť jsem již
stejně zapomněl, jak tančit.
Jízda spanilých
„Šli jsme ruku vruce oba zachránění
Šli jsme ruku vruce votevřeném snění. “
Vítězslav Nezval
Jmenoval se Sebastián.
Sedět a mlčet s čarodějem
Nikdy to nepochopíš říkám si před zrcadlem
Dvě oči unavené jeden mozek sobinadlem
Rozbitý myšlenkami říkám si co se děje
Zezadu slyším smutný pláč malého čaroděje
Celebrity
PRÁVĚ jsem šel po ulici, když do mě vrazila kamarádka.
„Představ si, koho jsem dneska potkala. “ zakřičela nadšeně místo pozdravu.
„Koho.
Bez názvu
Všechny tři výstřely ho zasáhly do břicha, jeden protrhl játra, druhý ledvinu a třetí prošel, aniž by zasáhl důležitý orgán. D. padl na zem a svinul se tou bolestí do klubíčka.
Muž, který střílel, kněmu pomalým krokem přišel a podíval se na jeho ležící tělo.
Můj lékař
„Takže vás vlastně nemá nikdo rád, mám pravdu. “ zeptal se doktor a povzbudivě se na mě usmál.
Pokrčil jsem rameny. „No vidíte, že jsme se na něčem shodli.
Básník (Třeti a Čtvrtý)
Třetí
(vše plyne)
Jen několik chvil poté, co Denis sešel do vestibulu metra, spatřil jej starý bezdomovec a srozčileným výrazem ve tváři kněmu přiběhl, ukazujíc na pero vjeho ruce. Denis bezděky o krok ustoupil.
Ráno vstal brzy, vnoci nemohl (ostatně už přes týden) dobře spát a potřeboval přijít na jiné myšlenky. Podíval se na stůl ve svém pokoji a rozhodl se vrátit do knihovny půjčené romány, které se tam bez přečtení válely už přes čtrnáct dní.
O obrovi
Na břehu Seiny stál obr
Zabíjel malé děti
Přicházely kněmu po řadách
Přistupovaly vpěti
Šašek, král a smrt
Šašek, král a smrt
Byl to velký korunní sál, ale zbyly vněm jen dvě postavy. Šašek seděl na studené zemi tři schody pod plošinou strůnem a na trůně seděl unavený král. Po stranách místnosti hořely pochodně a dávaly oběma nespočet různých stínů. Byl večer, pomalu přicházela noc.