Dvoutisící rok

On v minulém čase nám po boku stál dnes klidně se pase snad bude žít dál. Tak je tu dnes s námi pomáhá nám žít ten neznámý známý chce k užitku být. Nám po boku kráčí už po staletí zde k radosti naší i našich dětí. Ta vlající hříva v očích modrá tůň klidně hlavou kývá to jméno zní kůň. Žít musí tu s námi a žije tu rád ten neznámý známý hleď lásku mu dát. Do skonání světa ať provází nás snad za dlouhá léta ho potkáme zas.

---