Písmák Chmýří pampelišky
Láska jak chmýří pampelišky
zavíří a hned zas odletí
láska je dotek tvými víčky
substance slzy dojetí.
někdy never more
Někdy je ti ze sebe špatně
když objevíš ďábla
a nepříčetnost ti zatemní mozek
všeho jsi schopen
Vám
Jako když se rozvine poupátko
jsi růžová a pořád se směješ
duhová kulička hledající svět
jsi světluškou v časoporstoru
láska je touhou
Nemůžu spát , slova se mi pletou
snad touhu schovám za touhle větou
šeptej do ticha a já ti odpovím
láska je touhou, ptáčkem bláhovým
Tichounce zmizet
Nemožnost změny
chybění směny
pláč na botách
a smích stěn,
Ty víš
Snad abys mě viděl
ve váze s květinami
snad aby ses dotkl
při úklidu autíčka
nechápu
asi to nikdy nepochopím
kde je ta propast a pád
kde tě tak hluboce zraním, že upadnu přes své slzy nocí a poletím do prázdnoty
tak slabá a bolavá
Ani nevím
Přinesla jsem dva vlčí máky a položila je na stůl,
utrhla jsem je o půlnoci a ruce jsem měla od krve,
chtěla jsem bosá běžet kamkoli jenom pryč pryč od tebe.
Protože tě miluju a protože mě zabíjíš.
Asi se smála noc
Asi se smála noc
je krásné běhat v letní noci. buď šťastná
asi se smály hvězdy. máš úžasné děti. buď šťastná
asi ses smál ty.
Tak nějak
Tak nějak smutno je mi,
mé málé hlavičky,
tak nějak smutno je mi
mé krásné léto
Na lístku sedmikrásky
Asi by se hodilo něco jako předmluva, ale co napsat. že jsem jak beruška na křídlech sedmikrásky, ale ve skleníku. Jak jinak se smířit s tím, že je venku tak proklatě krásně a vy jste v práci. "Pinkalinko, kam poletíš, do nebíčka.
Snící pupík
Na záda padám,
myslím, že létám.
Pod lupu světa,
zdá se mi v bezčasí půvabné cokoli.
V hlavičkách žlutých pampelišek
Tak těžké je snad nevzpomenout,anebo se úplně ztratit v hlavičkách žlutých pampelišek. A snad z té jejich veselosti trochu ukrást. S nepatřičnou, tak lidskou drzostí. A nezávidět jim tu trochu radosti, kterou mají na chvíli,stejně jako my.
Že tě mám ráda
Nevím, kam bych ti měla napsat,aby sis přečetl,že tě mám ráda. Nevím, snad do notového zápisu snu. Třeba by se ti zdálo něco pěkného. A ty by sis oblíbil děvčátko z deště a mlhy,se slunečným úsměvem.
Smutno je mi
Jsem jako kapičkarozplynu se v mlhavém odpoledni,jedna z mnoha, nikdo si ani nevšimne. Snad, že jen není slyšet smích,vrátí mi všichni v otázkách mou dětskou naivitu. A já jim neodpovím. Jak bych mohla.
K těm, co se ztrácí
Přidám sev deštivých cestách,k těm, co se ztrácí. když jim odplují sny na bleděmodrých obláčcích. Realita je tak tvrdá. a moje snění.
Vítr se červená
Šeptám do tichých stěn
a možná je to z vrozené nedůvěry k světu,
břinkavé dialogy šumítek povětří.
Přišel čas naladěnosti a neslyšitelných, nehmatatelných doteků zvuku.
S dětskou krutostí
Jsem jako dítě
občas se nad propastí přiblble usmívám
a s neskutečnou lehkostí spouštím luční kobylky kamsi dolů.
Mívám pocit dobrého skutku.
Pohádka pro tebe :o)
Možná máš ze mě někdy trochu strach,
že se změním v chameleona,
osedlám kanoi a odpluju s modrým kloboučkem na hlavě
pestrobarevnou džunglí.
Doteku dotek
Doteku dotek měkce vyčítá
líbeznou něhyplnost pohlazení,
v rozhodnutém úsměvu,
tak nádherně se rozplynout
Mlahvá realita
Mlhavé páry v údolí
sním s očima dokořán
veliká řeka přání
na pomezí noci.
Petrovi - vzpomínka z hrníčku
Kapičky na skle
a i s nimi políbení světla ve vlasech,
vzpomínky z bíleho hrníčku,
hrníčku z červenými puntíky.
Haadkovi
Laškovně, magicky, půvabně
okouzlena hudbou, světly a tvým smíchem,
barevně živoučká bosorka.
tvá věčná slova jako bublinky vzduchu. neviditelný obsah.
To prý se stává
Lásky.
budu psát modrým perem a přesto se mi zbarví červeně.
tak jako tváře.
nezapomenout.
Ptáček
Kdybych byla ptáčkem,
uletěla bych.
Nejsem sen, ale tajemství.
Jak Pandořina skříňka v naději i strachu
Siréna
Ve jménu větru váhajícího nad propastí
zastavuji se s nádechem.
Za obzorem nová království
a další krásní hrdinové, mrtví pro úsměv hvězd.
V jarním letu
Padám do tebe a zase se ztrácím
sama v sobě,
vem si mě ještě kousíček a už si vůbec nezbudu,
jen stín, ozvěna, závoj mlhy v ranním slunci
Zabij mě znova
Zabij mě znova
a zase po desáté, po sté, po tisící.
Ať umírám uvnitř pomalu a těžce,
ať cítím každou sekundu tepu úzkosti.
skřivánek na talíři
Skřivánek na talíři
duše k obědu a jako zákusek mé křehké tělo.
A slova jako průtrž snů vepsaná v malé jednohubky
nepochopí odborníci na šlehačkové dorty,
Kam tě pohřbíme
Ptám se, kdo jsem
a kdo je láska.
Hledám svou tvář ve vlnách.
Delfín na černobílé pláži,
Loďka a oceán
Když zavřu oči ,cítím svůj dech na stěnách
a tvoje teplo.
Jemně pod bříšky vlna za vlnou,
dotek doteku,
Vive la vie
In rei feminae, in rei hominis
na dně, ve skle, ve dveřích, ve snech, světle, horkém větru,
v padání sněhu a mokrých schodech, lavičkách a dotecích,
v kobercích, písních, záclonách, střechách, ve víně, slovech, noci a snech
Koloseum
Trocha smutku v krajině za zrcadlem,
Alenka v říši divů se nekoná.
Nesešiješ ani neslepíš,
potrhanou tvář starého světa.
Volný pád
Tak strašně, jak bych tomu ztěží uvěřila,
padám mezi vločkami a deštěm
z pod tvých nejtajnějších snů.
Nejtěžší z pádů.
Lehce hříšná
S polibkem na nose,
pusinkou po které neusnu,
vločce, která mi roztála v ústech.
Zalovím mezi sny
Mí tak křídla
V rohu duše atomy lásky zmateně pobíhají
po ledových krystalcích pantomimy úsměvů,
netopýr v temnotě,
tak malinký bojící se světla¨.
Čokoládová noc
Podivná noc,
hledání na nárožích,
toulání v dešťových kapkách,
ztráta v kalužích,
Na hraně křídla
Bazíruji na hraně křídla,
tak trošku v lásce
a zároveň ve vzduchoprázdnu.
Vlaštovka nad mořem,
Na dotek řas
Jako bych spala barevně a prskavkově
v dotecích a polibcích
roztává tvůj klid a můj smích.
Tma se mění v jeskyni, jezdce a lodičku plující v mlhách.
Ohňostroj představ
Překvapeně červeně ohnivě,
v tobě, u tebe, s tebou, bez tebe,
nový rok vášnivě hravý, prohraně vyhraný,
v barvách ztracený.
O jako omamný
Jen tak na moment doteku
pro všechny roviny času
dýchat s tebou sen, který
tančí jinovatkou noci.
Pokaždé
Pokaždé vpředstávách
horečnatý sen
letící mezi zmrzlými slovy,
světluška nad plamenem.
Podívej
Prosím, podívej se,
míjím, ale miluji,
mizím, ale lituji.
Procházím středem tvého života,
Poločas rozpadu
Cítím v prstech lámání kostí,
jemný chlad na očích,
všechno mě mrzí
a máloco vábí.
Stopy v listí
Smáznu tmavěmodře tvoje stopy
a budu čekat ve hvězdách
což nikdo asi nepochopí
a ve mně ozývá se strach.
Kapičky deště
Kapičky deště
se ještě opíjí sklem,
v rytmu mdlém naléhavě v odpoledni,
padni kam chceš
Utajené přání
Jen tak nečekaně,
netušeně plout pod křídly
a hledat v obálkách času smyčku,
která navrací věčnost.
Srdce výstavní skříň
Srdcebláhové paraplíčko,
břehu osnujezera,
nerezové nádobíčko,
kde umíchá se nevěra.
Katapult
Katapultovaná mezi střechy
nádechů a snění.
bojím se, že utonu,
zoufale beznadějně podléhám iluzím
Obtisky
Nevěrně tvá.
sen bez obrysů, který sis chtěl ponechata on zůstal,
jenom neskončil na stěnách,
ale roztančil okenní tabulky a skáče po střechách.
Bílá růže
Ta trocha čaje se stopami vína
a bílá růže za pasem
a sladké cosi,
co se nezajímá,
Víš
Víš, jak jen.
no modrozeleně
ve vodní hladině a mezi lístky
na paprscích a v hromadě oblázků.
Hvězdy padaly
Tam v dálce v modři snů a světel
možná slyšeli můj dech. těžce zemitý,
jak klesal z výšek snů a touhy.
Zatížen hlínou nebyl k nadechnutí
Dno květu
Na dně květu spát unavená,
pod chladnými lístky,
ukrytý drobeček vlastního štěstí
poslední naděje snílka.
V trávě
V trávě jako zapletená sedmikráska
něco jako naděje uprostřed modrého ticha
píseň horkých doteků mezi listy
a jenom šepotání a snící město
Kapka rosy
Jsem tančící kuličkou ve větvích stromů,
odrážím se k dešťovým kapkám
a pláču na slunečním kotouči,
když nehoří moc blízko,
Barometr lásky
Asi bys vůbec neuvěřil
modrobílým snům a mému dechu na sklence.
Kroužím si pořád dokola
v bludišti přání a reality,
Slza v oku hada
Líbej mě a provokuj tiše,
jak had, když leze ze své skrýše
a loví svoje oběti
na oltář vlastní ješitnosti,
Co jisto je a jisto není
Je jisto, že tě miluji,
ach, bláznivě šalebná je noc,
jejíž moc mě v srdci bolí a
zapomenout nedovolí.
Tenkrát, když jsi spal
Tenkrátkdyž jsi spal,
dívala jsem se, jak něžně vypadá sen,
tak zranitelně a krásně jako má vzpomínka na tebe:
" Jsi kouzelná. "
Sen
Kéž by ses mi jenom zdál
a já se probudila smutná,
že nejsi.
Hledala bych v úsměvech a náznacích,
Zlomila jsem se
Ahojky,
právě teď, "křup"
něco se zlomilo.
neznatelně a tence.
Blázni
Tak lehce dotknout a míjet
usmát se a šeptat neznatelně:
"Díky za to, že jsi," a mučit se
nevyslovením pocitů, které jsou i nejsou jasné.
Příště budu křičet
Za odvahu se pochválím, i sílu,
svázaná hebounkým deštěm,
nerozplakala jsem se.
Lehce dotknuta, nepolíbila jsem tě.
Na zemi
Jdu a zakopávám
o slunce, o doteky a o lásku,
jak velké neohrabané zvíře,
jak brontosaurus v tramvaji
Decentně a zcela inkognito
Decentně a zcela inkognito:
dotkni se mě,
ať se rozplynu.
V touze sladkobolně
asi prach z cesty
Asi prach z cesty pod víčky
počmáral oči trochou deště,
asi mě trošku zabolel,
že nedovedu říci: ještě.
Lehké šílenství
Zamženě pod paprsky mrazu
nemyslím na den a důsledky,
jak loďka unášená proudem
nořím se do tmy přání
Kdo jsem?
Ještě tak vědět, kdo jsem a nerozpustit se
ve vlastních pochybách
a neskutečnu pravdy.
Mám v očích medailónek světla
Dezorientace
Asi jsem se ztratila kdesi v Asii
na cestě balónem,
to jsem nejspíš snila o labutích
a bolela mě hlava z bílých pírek,
Něžně a bláhově
Tak něžně a bláhově si připadám
jako letící sen světlušky
jako dech jarního větru,
tak zranitelně,
Červený kamínek
Být červený kamínek, chtěla bych se rozpadnout na prach,
zazářit a zhasnout jako hvězdička,
tak se teď cítím ,
mrtvá mezi světly,ale něco ve mně se nechce vzdát a pálí a žhne a tolik bolí,
Voňavý den
Jako když se probouzí tráva
a dech má prosluněný
studeným bílým světlem,
třpytícím se pod zlatou lodí
Blankytně
Inspirována blankytem a sny
přemýšlím, jak těžké je někdy být.
Prostě a lidsky, těžce zemitě,
s egoistickou, a tolik pochopitelnou
Chtěla jsem
Nevěřila bych sama sobě,
že projdu nocí,
kterou jsem chtěla
proletět nad střechami
Pod kůží
Tak nějak pod kůží
a hloub
dostal ses
aniž jsem si toho všimla
Deštěm promrholené lampy
Kolikrát se budu muset
projít po mostě tam a zpět
a zakopnout
u sochy Jana Nepomuckého
Opilá hvězda
Na loďce noci tančím tmou
opilá hvězda bílých přání,
šťastně nešťastná ze svých vin,
províněně zapaluji
Zasněžené slunce
Zasněžené slunce
nad obloukem domů
směje se i hladí pírkem,které zlátne
a zima je i teploučko, tak hezky uvnitř,
Zápisky z vlaku
Růžově fialový kouř
a slunce jak jablíčko
proplétá se mezi větvěmi.
Šla bych a šla
Až z toho mám strach
Jaká škoda
té lidské dálky
a toho ticha nepoznání.
A přece.
podléhám
V bubnovaném tichu
pluje modré nebe
a mrazivé ráno mě probouzí
sněhovými polibky mandarinek
Večerně
Večerně počítám noc
a v zatemnění posílám růžové květy-lampičky osudu
dechem a dotekem, lehounkým chvěním.
Avítrjak moře šumí je dál a blíž.
Variace na lásku
Pod kůží
tam někde a napořád
a sladkobolně.
Co jsem udělala.
Na tváři jinovatky
Na tváři jinovatky
trávy smích
kreslené poblouznění
křišťálových slůvek.
Nůž
Asi se ze mě stane nůž
a rozříznu slupky a vyříznu rány.
Dám vám tisíc možností
a pak začnu trestat,
Asi se mi zdálo
Asi se mi zdálo tak modře a příjemně
tvé koktejlové hraní na bříšku kytary,
na němž jediném se nesmí hrát.
Zachumlané do obláčku vína byl mi celý svět měkkoučkým a příjemným.
Čekání na déšť
Čekám jak kapka na stromě,
já modrá tečka tvojí iluze
natemně blankytném nábřeží.
Budeš zase velkým úsměvem dálek,
Poznání
Bojím se sama sebe
něco je ve mně
a to mě nutí hrát na schovávanou
asi je to jenten kousek jablka, co jsem spolkla
Kolo štěstěny
Na kole štěstěny potkávám známou tvář
a trochu obojího ze smutku i štěstí
a pálím si své červy bolesti
ze sama sebe a svého hledání,
Analyzuji
Asi mám potkat bolest na hranici pýchy
a zlomit se jako růžový list
cítit paprsky tak tvrdé jako kuřecí brk na pergamenu
dokud shovívavě nepokyneš
Jak jsem potkala hada
Tančím si ulicí jak pimprlátko
očních víček
a až poslední dobou se nestydím
i když si někdo odplivne a univerzální make up se pohoršlivě otočí.
Otráveně
Na vlečce osudu sedí mi moje srdce,
rozpolceně a křiklavě mi šeptá do očí:
Memento mori.
Ale, co to znamená.
Zase
A zase mám ten pocit
pod modrými stromy plavu
se srdcem červeným a rozčtvrceným,
a cítím svůj dech,
Princ,rytíř a král
Princ, rytíř a král
moje věčné stíny
lístkem kopretiny,
ptám se.
Oči jak hvězdy
Oči jak hvězdy,
svítím tmou
a lidé se mi tiše smějí
neumím spát a přestat žít
Oči jak stíny
Oči jak stíny modrých lamp
jak tiché břehy nábřeží,
bloumám a marně přemýšlím,
proč jsem tak snivá
Tanečně
Pod dotyky v rytmu zvuku
zdá se sen dnem
a krásné pravdou,
smíme, co chceme
Evě
Možná jsme daly jablko,
možná ho stále podáváme,
v dotyku, smíchu, očima.
A myslíme tím na život,
Rozmarné léto po mém
Tak krásné bylo moje léto
a tak rozmarné,
jen jeho vůně zbyla
horká a roztančená.
Čas třešní
Dlaně mi letí vzhůru
jak křídla tulipánů
slyším vzdálené tamtamy
vzduch září květy
Noci
O barvách noci
cítím vyprávět
jasmínovým květem
hvězdami a ještě zelenými plody třešní
Odlétám
Odlétám až někam k souhvězdím
se záklonem a v očích mlhu,
barevná sklíčka cinkání by mi jinak rozřízla oči,
a mně se nechce zpívat si,
Divná
Apřesto padám zas a zas
a nevíly jsou moji soudci
a dnové jež
zjevily se mi podezřele
Zpívání v nepokoji
Nad reklamou života
stojí moje nahota příliš nahraně
trochu naštvaně se mě ptá
proč nejsem papouškem
Líbám tě, líbám
Líbám tě, líbám
a snad jen na chviličku drobných vzpomínek
je tak málo času
a tak krásný svět.
Je čas truchlit
Lidé ochází
a přichází
a něco s nima mizí
a není čas plakat, možná se smát
Pláč pro Beverly
Život je Beverly hills
tak přeslazeně růžový
jak stará spodnička hraběnky ze zámku
kde kdysi vejířem s čínskými obrázky
Vánoční deprese
Na kříži stojíme snad každý den a moment procitnutí nás vždy vyděsi jak krásné vlasy mají všechny Marie šeptají rolničky i sladké cukroví maminko, maminko, proč tady jsme jak kratky je život, jak bolí poznání
pokaždé když sklouznu na zkrvaveném ledě u kádí
Vyskočila bych
Z věčných slibů
poskládány jsou sny
a není nad to čas.
Ten zrádce utíká
"Mluv, mluv, zajímáš mě"
Proč jen dneska musíme řvát
abychom se slyšeli.
Nenávidím sliby.
Mám jich plné kapsy, oči a dny.
Sama chodím
Ve stálé šachovnici
slov,
nás přejíždějí tramvaje,
něco ubíhá
V noci se mi stýská
Je tma, jak v noci bývá
jen ve mně slunce zívá,
proto ti z hvězdné družice
posílám svoje světlice
V cinkotu sklenic
Jenom jsem přišla
tak jak se chodívá
ke stolečkům a dveřím
chtěla jsem mlčet a naslouchat
Šeď dennosti
Ve víně bílém
v zlatavé číši
utopte duši mou
převěrnou nevěrnici
Karamelky
Dej mi karamelkuz čokolády
dejmi, co se dnes nedává,
já nedbám žádné dobré rady,
jsem čarodějka zvědavá.
Má tvář temná je
Má tvář temná je
a venku nemlží
a kolem jsou jen lži a lži a lži
doufal jsi, že v nich nejsi zamotán
Bojím se nocí
Pod světem hvězd
jsem tak nepatrná
a tak svá
tak lehce zranitelná,
Na růžových slonech
Na růžových slonech počkám až mě odnesou
mé sny o bílých orchideích a
tak něžné "čekání" od tebe
a moje touha zmatená a věčné nalhávání.
Na větrných hůrkách
Na větrných hůrkách
bývá mi zima
a ty mi nosíš
perly všedních dnů
Zatímco jsi spal
Pod bílými polštáři
našla jsem tebe
a svět vypadal tak nevinný.
Napadlo mě, že krása má se spravedlností málo, co dočinění.
Nejsem hodná
Ne, nejsem hodná
a nikdy jsem nebyla.
To jsi si možná někde vysnil,
když si šel pro vodu
Pro tebe ode mne
Víc jsem nikdy nechtěla jenom přijít a dotknout se aniž by sis všiml, že kousek tebe chybí jsem taková nenápadná piraňa co se vydává za mlhu a myslí si, že je skromná
z toho pak miláčku vznikají ty chvíle,
kdy ty si myslíš, že jsem blondýnka
a já jsem zatím "bagr"
Meditující žába
Tichounce šepotá
bílý strom života
o moři, jež zná jen z vyprávění
a o touze a věčném snění
Napiš kouřem do sluníčka
Už rozkvetly jabloně
a něco se s náma stalo
otevřeně nakloněn
něco ve mě zaplakalo.
Okamih
Ještě jednou
se vrátíme
na místa krásná a známá
dřív než nám bude líto,
Aby se probudil
Milovali jsme příliš mnoho
v třešňovích
alejích,
kam chodí spát sen.
Tanec smrti
Mé žížaly,
chtěla jsem říct,
běžte domů,
a vy jste musely
Až zvony propláčí noc
Až zvony propláčí noc
budu v tvém úsměvu
nic víc nám nezbyde.
Ztratíme se, tak jak to bývá
Pod suchým jmelím
Pod suchým jmelím
rád postáváš,
věříš osudu
a já tvým smějícím se očím.
V kinosále
Překvapena tvou
citlivostí
s nedůvěřivým
úsměvem promítám
O dávání
Tolik překvapení,
sama sebe překvapuji
mám málo času
a prostoru
Želvička
Každý někoho někdy zraní,
slzy jsou lékem
ale ne řešením
dotýkám se snu
Spravedlivý trest
Dnes jsou mé oči jako ze skla
žiju
nebo si nalhávám,
že se jen ve snu usmívám
Malá čarodějka
Proběhnu se ulicí
jsem letící hvězdicí,
čarodějka s
dlouhými vlasy,
Prokletá
Zřejmě už se
na mě nikdy
neusměješ bez úšklebku.
Neřekneš
sklo
Projděte prosklenými
dveřmi
vy tišší blázni,
vcelku je jedno jestli je okurka kyselá.
P.S.Díky, že jsem tě směla potkat
Bojím se vraždy,
má srdce těžce
bijí
pohnuta zvláštní nostalgií
Lhářka
Řekl jsi,že jsem lhářka,
máš pravdu,
stále si nalhávám,
že zeď jsou jen lopatky
Něco na srdci
Pírko nad hlavou
a v očích dálku.
Usmívat se s deštěm
a mlčet navěky.
Pro všechno
Snad něco otevřít
a něco uzavřít
a pro cosi
křičet
Blázen klaun
Cítím se tak cize
a hloupě
nepoznávám se
v odrazu skel.
Někdy tě ztrácím
Někdy,
někdy tě ztrácím,
na ulici,
uprostřed jídla či
Dobrou noc a krásné sny
Kominík sem
kominík tam
hlavně že je švanda a v noci svítí světlušky
tu a tam se objeví princ z pohádky
Touha
Je podzim
padá listí, přijdou mrazíky
a já tu čekám na duhu.
Ve světle lamp
Benátky
Chtěla bych tě
potkat v Benátkách,
šla bych ti vstříc,
v masce a šatech
Hříchy
Dala bych ti jablko,
jako Eva,
ale jsem Lillith
a ty nemáš jablka