Jak jsem potkal Háré Kršnu

Jak jsem potkal Haré Kršnu

Sedím si takhle ve Wrakburku před Ikeou, kam jsem zavezl sousedku pro poličku, a tůruju motor. Nesmí mi zhasnout, protože blbne startér a domů bychom mohli jet oba i s poličkou tramvají .......

Když tu poznenáhlu ( jak krásná je ta čeština, to slovo p o z n e n á h l u ) ťuky ťuk na okénko. Nebyl to právě se spustivší ( ta nádhera té češtiny je neopakovatelná ) deštík, alébrž ( kam já na ta slova chodím ...) chlap v kulichu přes ušiska s taškou na kolečkách ( to samo o sobě je podezřelé ). Culil se na mě a mě se moc nechtělo otevírat vrátka od mého stroje. Nicméně, když se na mě tak krásně křenil, nezbývalo než otevřít.

Do you speak English, zeptal se ( intonaci a ksichtík na požádání předvedu ). Ani moc nou, odpověděl jsem a doufal, že od “bráchy” bude pokoj. Vy mluvíte čésky, zakřenil se. Víte, já jsem ze Švédska, přidal tajuplně. To je prima, odpověděl jsem a doufal, že na mě neskočí, aby si to se mnou rozdal pod pláštíkem noci. Vzápětí se mi ulevilo ( a to jsem ani hrachu neměl k večeři ) - Taky si myslíte, že tenhle svět není v pořádku ? (Pro zjednodušení překládám do češtiny, které rozumím i já a vynechávám v rozhovorech uvozovky) A byl jsem “doma”. Není to teplej brácha, ale láskou všeobjímající příznivec Kršny, potažmo však spíše hnutí Haré Kršna. A už jste četl takové knížky, ukázal mi dva kousky. Tohle je Bhagavadgítá. Jo,jo, tu mám doma, odvětil jsem. Počkejte, ale ono je asi sto různých vydání a ne všechny jsou dobré. No, ale já mám jednu tady od toho pána na obrázku, ukázal jsem na Šrílu Prapbhuvédu ( nebo jak se ten člověk jmenuje ). Tak to jo, to je  v pořádku. A tuhle máte ? Jo, jo, tu taky. Tu ale nemůžete mít, ta vyšla před čtrnácti dny ..... To byste se divil, co všechno tady v Čechách nemáme ...... Tu nemůžete mít ! Ukažte ! No, jo, tu mám, tady tenhle obrázek poznávám, ukazuji na modrého Šmoulu. Ne, ne, tohle je rozšířené vydání. A máte nějakého gurua ? Jo, mám. A jakého ? No, samu Nejvyšší skutečnost, Absolutno. Ale vy potřebujete gurua v těle !, jal se mě přesvědčovat. Vzpomněl jsem si, že bych o jedné věděl ..... Já myslel, že už umřel, ukázal jsem na gurua v těle. Ano, už opustil tělo, ale máme ho na obrázcích. Pomyslel jsem si něco o uctívačích. Mám taky jednoho ......, řekl jsem, abych se uctívače ze Švédska zbavil. A kterého ? Hmm, Šrí Ramanu Mahárišiho ..... No, a jak dopad, přisadil si panáček. A jak dopad, zeptal jsem se ho. Tak vemete si nějakou tu knížku, nedal se zaskočit pouliční knihkupec. Á, dejte je radši někomu potřebnějšímu, já na to. Tak alespoň tuhle, nedal se odbýt. Tak jo, tak vám teda pěkně děkuju, sebral jsem jí a dal si ji na klín. Dostanu čtyřicetpět korun, triumfoval. Víte, oni ty knížky něco stojí, dodal na omluvu. Jé, já myslel, že mi jí dáváte, já nějak nemám drobný, šáhl jsem jen tak do kapsy. To by nešlo, ty knížky něco stojí, s těmito slovy mi ji sebral. Ono se s tím tak dlouho spekuluje, že to trvá miliony vtělení, než se člověk osvobodí..... S těmito slovy mizel můj spasitel ve tmě. Až se bude Absolutnu chtít, aby se osvobodilo, tak se osvobodí, houkl jsem do ní za ním. Tak to bychom měli, zase jsem se osvobodil od možnosti vykročit rázněji ke spáse své skrze uctívání a čtení knížek se Šrílou Prapbhuvédou.......... (nebo Praphupádou nebo kýho šlaka, jak se jmenuje).