Stáří

Po tvém boku, pomalu mi plynul čas já zapoměl na všechny světa řády. Pak náhle zazněl jasný smrti hlas, štěstí se ke mě obrátilo zády. Otvírám stará alba, své poklady, vidím úsměv na nejkrásnější tváři. Vidím oči, jak diamanty září, potom házím je oknem do zahrady. Krásné mládí, má lásko, mi tě dalo, krásné stáří, má lásko, mi tě vzalo. Já bezmocný pláči jak tehdy i dnes, já bezradný jsem na svá kolena kles. Mé ruce zesláblé objaly hlínu, Slunce mé! Vodo má! Bez tebe zhynu. Skrze okno vidím měsíc svítící. Každým nervem cítím bolest sílící. Vnímám vůni květin spjatých v kytici. Slaná je chuť slzí tvář mou kropící. Na lůžku jako král v bílé róbě, usínám a ve snech projdu branou. Pomalu na věčnost, lásko k tobě, měl jsem vás rád, ale.....nashledanou.

---