Poslední zbraň

Arkonianské impérium se otřásá v základech. Po několik tisíciletí to byla ekonomická a vojenská velmoc. Nyní se ale začíná hroutit pod neustálými útoky agresivních Tanerů. Základy Impéria byly totiž podemlety korupcí mnoha jeho úředníků. Ministři, zvolení do svých úřadů díky velikosti svého bohatství, nejsou schopni Tanery zastavit. A jen pár Arkonianů si uvědomuje hrůznou skutečnost, že možná hrozí zánik jejich hvězdné říše.

Císař Arkonianského impéria Talius V. svolal Velkou radu, která dostala jen jediný úkol: Najít prostředky k zastavení Tanerské invaze.

Arkonijský jednací sál

Stěny Arkonianského jednacího sálu zažily již nejednu významnou událost. Právě zde bylo oficiálně prohlášeno Arkonianské království za Impérium; zde bylo odhlasováno přijetí míru nabízeného Kalginci, díky čemuž se ukončila nejstrašnější válka, jakou do té doby galaxie zažila; a mnoho dalších. Nikdy zde ale nebyla řešena pro Impérium tak naléhavá záležitost, jako nyní.

Debatu otevřel kancléř Monos svým silným hlasem. “Pánové, po průzkumu, který jsem udělal můžu prohlásit toto. Naše situace je nahnutá, ne-li přímo zoufalá. Naše eskadry nejsou schopné se postavit Tanerským flotilám. Tanerské lodě převažují naše jak v rychlosti, tak i v palebném potenciálu. Pokud budou útoky pokračovat nezmenšenou rychlostí, tak nebude dlouho trvat a útočné síly Tanerů budou na orbitu kolem Arkonie. A aby toho nebylo dost, tak několik systémů, patřících odedávna k našemu Impériu, otevřeně vypovědělo poslušnost a začalo podporovat Tanery. Jak to vypadá, tak Impériu zbývá jen několik měsíců do totálního zániku.”

Nyní se slova ujal císař Talius V. “Pánové ministři, to co nám zde nastínil kancléř Monos je velmi závažné. Váš úkol je jasný. Najít způsob, jak zastavit Tanery.

O slovo se přihlásil maršálek Hanus, poněkud tloustnoucí Arkonian, který byl jasným důkazem, že při udílení postů se více hledí na bohatství dotyčného, než na jeho zásluhy. “Vaše veličenstvo, můj plán je v podstatě jednoduchý. Navrhuji sestavit obrovskou flotilu, která by ty vzpupné Tanery zahnala zpět tam, kam patří. To co našim lodím chybí do technologie, prostě nahradíme počtem. A po boji prozkoumáme zbytky tanerských vraků, abychom odhalili jejich systémy.”

“Maršálku Hanusi!” Přerušil proslov maršálka hlasitě kancléř. “Vy jste asi dlouho nestudoval úkoly a umístění našich lodí. Co? Jinak byste musel vědět, že většina našich lodí je vázána natolik daleko, že my prostě nejsme schopni dát dohromady dost velkou flotilu, aby se mohla Tanerům postavit a mít při tom naději na vítězství.”

Maršálek Hanus na toto vyrušení okamžitě zareagoval a sarkasticky se kancléře zeptal. “Pane kancléři a co kdybychom obětovali pár našich světů? Nedala by se pak taková flotila sestavit?”

“Možná by to šlo,” odpověděl teď již klidný kancléř. Ale okamžitě pokračoval, aby zastavil začínající vítězoslavný úškleb na tváři maršálka. “Ale asi si neuvědomujete, že tyto světy by okamžitě zabrali Taneři. A ti by je použili jako základny pro další útoky na nás. Touto taktikou bychom tedy postup Tanerů spíše urychlili. A to byste si jako maršálek Impéria měl uvědomit. Ne?”

“A dost.” Hlasitě zvolal císař, aby ukončil začínající hádku. “Máte bojovat proti Tanerům a ne proti sobě!”

Císař se nyní významně podíval na tváře kolem sedících Arkonianů a prohlásil. “A co vy ostatní? Neříkejte mi, že nejste schopni vymyslet něco, co by mohlo Tanery zastavit! Jste největší kapacity Impéria. Uvědomte si konečně, že tady nejde jen o pár okrajových světů, ale o budoucnost celého našeho Impéria. A rozhodně nebudu zkoušet plány, které by neměly naději na úspěch. To radši hned pošlu Tanerům naši bezpodmínečnou kapitulaci.”

Sálem zahučel vzrušený šepot. V jeho honosných a starobylých zdech ještě nebylo vysloveno něco tak nestoudného. Několika Arkonianům přejel mráz po zádech, když si představili, že by císař předal svoji korunu, zdobenou mlhavíny, oktamaríny a jinými drahokamy, do rukou těch barbarů.

Najednou, jako by na tato slova čekal, se přihlásil o slovo profesor Natas. Již postarší Arkonian, o kterém se vědělo, že je naprosto oddán Arkonianskému impériu a císaři. Když ho ale ministři okolo naprosto ignorovali, tak, pro přilákání jejich pozornosti, hlasitě zvolal.

“Vážení pánové klid prosím!” Ministři začali postupně utichat a tak profesor pokračoval. “Vaše veličenstvo, jeden návrh bych měl. Jeho nevýhodou ale je, že potřebuje velmi dlouhé přípravy.”

“Profesore,” přerušil profesora císař. “Řekněte nám o jaký návrh jde. Pokud bude vypadat nadějně a Rada ho schválí, budete mít k dispozici všechny zdroje Impéria, aby jste mohl ten projekt urychlit.”

Profesor se opět ujal slova a začal vysvětlovat. “Jak víte pracuji ve Výzkumném ústavu genetiky. A jelikož jsem začal v poslední době intenzivně studovat DNA Tanerů, tak bych chtěl využít výsledky tohoto výzkumu. Hodlám vypěstovat specielní vir, který by byl pro Arkoniany neškodný, ale pro Tanery smrtelný.”

Slova se opět ujal císař. “Pane profesore, váš návrh zní zajímavě. Stihnete do zítřka vypracovat všechny podrobnosti, abyste nám mohl tento plán přednést blíže?”

“Ano, vaše veličenstvo.” Odpověděl rychle profesor Natas.

“Zítra se tedy znova sejdeme. Aspoň budete moci, pánové, popřemýšlet i o dalších řešeních této hrozby.” Ukončil císař nekompromisně poradu.

Jednací sál, další den

Ještě nikdy nebyli členové rady tak soustředění na výklad. Možná díky neschopnosti vymyslet nějaký svůj plán, možná jim konečně došla naléhavost Tanerské hrozby, či možná za to mohlo něco úplně jiného. Pravdou ale zůstane, že toto byla snad nejpečlivěji sledovaná přednáška za celou dobu Impéria.

Profesor vysvětloval svůj plán klidným a vyrovnaným hlasem, aby ho slyšeli i ti nejdál sedící ministři. “Pánové ministři, můj návrh zní takto. Na nějaké vzdálené planetě hodlám založit základnu. Zde budu se svým týmem pracovat na viru Delta. Jak jsem nastínil již včera, tento virus bude pro Arkoniany neškodný, ale pro Tanery smrtelný. Tohoto hodlám dosáhnout tak, že tento virus vyrobím zkombinováním DNA Tanerů a živočichů té planety. Díky této kombinaci bude virus schopen rychle proniknout do organismu Tanerů a díky své cizorodé složce ho zahubit. S naším organismem nebude tento virus schopen reagovat, a tak bude pro Arkoniany neškodný. Nevýhodou ovšem je, že výroba a vypěstění tohoto viru bude vyžadovat poměrně dlouhou dobu.”

“Profesore,” zeptal se náhle kancléř Monos. “Co když ale tento virus nám nebude tak neškodný, jak říkáte?” Profesor se jen usmál. “Jsem rád, že někoho tato eventualita napadla. Toto je důvod, proč hodlám základnu založit na nějaké neobydlené planetě. Tedy neobydlené Arkoniany,” opravil se profesor. “Kdyby se ukázalo, že tento virus je hrozbou i pro Arkoniany, budeme moci tuto planetu v klidu opustit bez nebezpečí, že by mohlo dojít k nějakému neštěstí.

Profesor se posadil a slova se ujal císař. “Profesore, jak to vypadá, tak jste jediný, kdo přišel s nějakým rozumným plánem. Proto vás budeme všemožně podporovat. Oddělení Hvězdné kartografie vám bude plně k dispozici a vyhledá podle vašich specifikací nejvhodnější planetu. Budete mít přístup ke všem zdrojům, které budete potřebovat.”

Maršálek zareagoval vzápětí. “Dodám vám na obranu tolik křižníků, o kolik si řeknete.”

“Pane maršálku,” odvětil mírně profesor. “Vaši, jistě dobře míněnou, nabídku musím odmítnout. Pokud nás Taneři najdou, tak planetu s malou výzkumnou základnou nechají nejspíš na pokoji. Na druhou stranu, pokud budou na orbitu obíhat naše křižníky, tak si snadno domyslí, že je zde něco důležitého.”

“To ale budete vydáni na milost jakékoliv silněji ozbrojené lodi. Uvědomujete si, že když vám bude něco hrozit, tak naše lodě nebudou schopny přiletět včas, aby vás zachránili?” Zhrozil se maršálek.

Profesor se jen pousmál a odpověděl. “Ano, s takovým nebezpečím musím počítat. Proto všichni členové týmu budou dobrovolníci, kteří budou naprosto přesně vědět, co všechno jim může hrozit.”

“A kolik dobrovolníků si myslíte, že najdete?” Zeptal se kancléř. “Nevím.” Přiznal profesor. “Zítra se uvidí. S jistotou zatím můžu počítat s jedním dobrovolníkem. Se mnou.”

Profesorova pracovna, o několik hodin později

Na to, jak významný Arkonian zde pracoval, byla pracovna profesora Natase zařízena poměrně skromně. Až na pár osobních věcí se tu všude válely všelijaké náčrty, rozdělané projekty,… Neznalý návštěvník by si spíše pomyslel, že se dostal do nějaké sběrné místnosti, než do pracovny nejznámějšího genetického vědce Impéria.

“Jsem rád, že jste zase zpátky.” Promluvil rychle, jak bylo jeho zvykem, asistent profesora Janas. “A podle toho, jak spokojeně se tváříte, bych typoval, že jste měl úspěch.”

“Ano Janasi,” odvětil profesor. ”Bylo to přesně takové, jaké jsem očekával. Většina členů rady byla zvolena pro své konta a ne pro své schopnosti. Ti by nebyli schopní vymyslet plán na naši záchranu ani za sto let. Jediný, kdo projevil trochu přemýšlivého ducha byl kancléř Monos. Jinak darmo mluvit.”

Profesor pokračoval dále. “Díky Hvězdné kartografii jsem našel vhodnou planetu. Má ideální podnebí a žijí na ní jen nějaké opice, které maximálně zvládají vzpřímenou chůzi. Za pár dnů na ní i s dobrovolníky odletím. Základnu tam vybuduji na jednom větším ostrově, který jsem nazval Atalant, nebo-li Naděje. Protože právě z tohoto ostrova může vzejít nová naděje pro naše Impérium.”

“Pane profesore?” Zeptal se nesměle Janas. “Studoval jsem tu vaši přednášku. A taky můžu říct, že vaši práci docela znám. A podle toho, co vím, tak mám pocit, že tento virus vyrobit nelze. Tedy aspoň ne za těch podmínek, které jste uvedl.”

Profesor viditelně zesmutněl a odpověděl. “Bylo mi jasné, že tebe oklamat nedokážu. Ale přesto jsem v to v srdci tajně doufal. Teď máš na výběr. Buď se spokojíš s tím co víš a budeš moci zůstat tady a pokračovat v mé práci zde. Nebo ti prozradím svůj pravý plán a ty budeš muset odletět se mnou na Atalant. Vybírej uvážlivě.”

Janas nerozmýšlel ani vteřinu. “Stejně bych se přihlásil, pane profesore. Proto je to pro mě jednoduchá volba. Jen mě ale mrzí, že mi věříte tak málo, že jste mi chtěl váš pravý plán zatajit.”

“Janasi!” Odvětil příkře profesor. “Napřed si nech vysvětlit mé motivy, než mě začneš soudit! Vybral sis, tak tedy poslouchej. Můj pravý plán zní takhle.”

Výzkumný ústav genetiky, následující den

Profesor Natas se rozhlédl po tvářích svých spolupracovníků. Zrcadlila se v nich otázka, proč si je všechny tak najednou svolal. Většina hledala nějakou spojitost mezi tímto činem a svoláním Velké rady, které byl profesor členem.

“Pánové, vidím, že jste všichni napjatí, proč jsem vás nechal svolat.” Začal svoji dlouho připravovanou řeč profesor. “Důvodem je, že jsem byl císařem určen jako vedoucí projektu, který má zastavit Tanerskou invazi. Já a můj asistent za pár dní odlétáme a já se vás ptám, kdo z chce letět se mnou?”

“A co to je za projekt?” Zeptal se jeden z inženýrů. “Detaily vám bohužel zatím říct nemůžu.” Odvětil profesor. “Jediné co vám mohu prozradit, je toto. Na tomto projektu se bude pracovat na jedné neobydlené planetě. Tato planeta nebude hlídaná, takže pokud nás najdou Taneřani, tak jim nebude nic bránit v tom, aby nás zničili. Když ale bude tento projekt úspěšně zakončen, bude znamenat zcela novou hrozbu pro všechny Tanery. Vím, že je to nebezpečné, a proto chci jen dobrovolníky.” Ukončil svůj projev profesor.

“Těm co mě budou následovat, budou samozřejmě sděleny všechny podrobnosti tohoto projektu. Tak se vás ptám, kdo z vás mě chce následovat do tohoto projektu? Pokud nebudete chtít, tak to…” Profesoru se stalo něco, co se mu ještě nikdy nestalo. Při pohledu na to množství zvednutých rukou ztratil dočista řeč a zmlkl v půlce věty.

Když odešlo těch pár vědců, kteří se nehodlali k projektu přidat, profesor pokračoval.

“Děkuji vám přátelé. Teď máte dva dny, během kterých si můžete sbalit své věci a rozloučit se se svými rodinami a přáteli. Je víc než pravděpodobné, že je několik měsíců neuvidíte. Za dva dny se sejdeme na letišti. Zde na nás bude čekat transportní loď Nova. Na lodi vám pak budou sděleny všechny podrobnosti naší budoucí práce.”

Profesor domluvil, otočil se a odešel do své pracovny. Zde ho také zastihl jeho asistent Janas. “Profesore, doufám, že to nebudete brát jako opovážlivost, ale chtěl bych se vás na něco zeptat. Čekal jste, že bude tolik dobrovolníků?”

Profesor se otočil a pohlédl na Janase. “Popravdě jsem jich tolik nečekal. Věděl jsem sice, že jsem v Ústavu oblíbený. Ale že až tolik, mě teda nenapadlo. Jednu chvíli jsem si dokonce i myslel, že nebude žádný. To bych potom nevěděl, co mám dělat,” přiznal se profesor. “Všechno ale nakonec dobře dopadlo a my jsme udělali první krok na cestě vedoucí ke zničení Tanerů.”

Pracovna maršálka Hanuse, za několik dnů

Pracovna vrchního stratéga Impéria je stejná jako její majitel. Vyzařuje z ní obrovská pýcha. Na všech stěnách tu visí všelijaké trofeje, které byly získány dávno před maršálkovým narozením. Taková drobnost mu ovšem nebrání se tvářit, jako by tyto trofeje získal on sám. Maršálek Hanus svoji pracovnu vždycky považoval za místo, kde on osobně je nedotknutelný a všemocný. Tento pocit ale měl být již brzy zničen.

“Maršálku Hanusi!” Zvolal císař zlostně ze specielní obrazovky. “Dozvěděl jsem se, že jste se protivil mým rozkazům a tajně jste se snažil sestavit flotilu našich lodí. Ptám se vás, co jste chtěl s touto flotilou dělat?”

Maršálek jen zlostně zavrčel. “Chtěl jsem s ní napadnout domovský svět Tanerů. Teď, když nás utlačují ze všech stran, je jejich území prakticky bez ochrany. Kdybych zajal jejich vůdce, tak by byli se nuceni vzdát.”

Císař, který se již stihl poněkud uklidnit, prohlásil. “Pokud by ta vaše flotila proletěla až do Tanerského sektoru a pokud by ji cestou nezaregistrovaly tanerské senzory, stejně by byla zničena planetární obranou. A kdyby ne a vám se i podařilo zajmout jejich nynějšího vůdce Chena mocného, stejně by se jejich flotily nevzdaly. Jeho admirál by prostě nastoupil na jeho místo a nám by ještě poděkoval, že jsme mu tak pomohli. A invaze by pokračovala neztenčenou silou.”

“Maršálku Hanusi,” prohlásil formálně císař. “Za to, že jste porušil moje rozkazy a za to, že jste chtěl zbytečně obětovat naše lodě, kterých teď rozhodně nemáme nazbyt, vám odebírám vaši hodnost a funkci Maršálka impéria. S ohledem na vaši pověst čekám, že do zítřka podáte sám resignaci.” Po vyřčení těchto slov císař vypnul spojení a obrazovka potemněla.

Hanus se zlostně podíval na zčernalou obrazovku a zavrčel si jen pro sebe. “Jen počkej Talie. Toho, žes mě odvolal ještě budeš litovat.”

Císař si vydechl a otočil se na kancléře. “Musíme teď zvolit nového maršálka. Máte nějaký návrh?”

“Jeden bych měl, vaše výsosti.” Odpověděl kancléř. “Generál Patos se zdá být dostatečně schopný pro tuto funkci. A taky je všeobecně mezi vojáky oblíbený.”

“Podíváme se na něho a uvidíme.” Prohlásil císař.

Ostrov Atalant, o dva měsíce později

“Vypadá to dobře, co dobře přímo výborně,” mumlal si pro sebe profesor Natas, když zkoumal nejnovější vzorky. “DNA se výborně doplňují. Vypadá to, že již brzy…” Najednou vešel do pracovny jeho asistent Janas a pravil. “Pane profesore, pracovníci si začínají stěžovat. A já s nimi i souhlasím. Všechny strašně proháníte a nedopřejete jim mnoho odpočinku. Uznávám sice, že náš projekt je nesmírně důležitý, ale měl byste nechat své pracovníky trochu vydechnout, nebo to dopadne špatně. Sám dobře víte, že toto se nedá uspěchat.”

Profesor pokýval hlavou a odpověděl. “Vím, že vám všem nedopřeji moc oddechu, ale bojím se, že už máme málo času.”

“Co tím myslíte?” Zeptal se Janas. “Císař nás podporuje a naše Impérium ještě nějakou tu chvíli vydrží. Proč bychom tedy měli mít málo času?”

“Ale Janasi,” pravil vlídně profesor. “Věřím, že ze císař nám poskytne tolik času, kolik budeme potřebovat. Ale bojím se Tanerů. Podle mě je jen otázka času, kdy se tanerské Výzvědné centrum dozví o našem projektu. A do té doby chci mít už hotovo všechno, co půjde stihnout.”

“Pane profesore.” Zeptal se vyděšeně Janas. “A co podle vás Taneřani udělají, až se o nás dozví.”

“To je jednoduché.” Prohlásil profesor.” Pošlou sem několik svých křižníků, které nás buď přesvědčí, abychom se jim vzdali, nebo nás zničí. Ale nemusíš se bát tanerského trestního tábora. Už jsem provedl několik kroků, které zajistí, že zdi těchto táborů nikdy neuvidíš.”

“To jste mě teda uklidnil,” pronesl Janas v duchu. “Radši ani nechci vědět jaké kroky to byly.

Tanerské Výzvědné centrum

“Pane prefekte. Konečně jsme získali dostatek informací o projektu Delta.” Zahlásil komandér Civix, a když si zajistil úplnou pozornost prefekta, tak spustil. “Podle našich zjištění se za projektem Delta skrývá snaha arkonianského vědce Natase vyrobit specielní virus. Tento virus by měl být pro Arkoniany neškodný, ale pro nás by byl smrtelný.”

“A to má být všechno?” Rozčílil se prefekt Lanax. “Zjistil jste kdo je ten Natas, kde na tom viru pracují, jak jsou daleko a podobně? Neříkejte mi, že toto nevíte.” Prohlásil prefekt a v hlase mu zazněla jasná hrozba.

“Pane prefekte.” Odpověděl komandér. “Kdybych si nezjistil tyto důležité části, tak bych před vás ani nepředstupoval. Protože to by pak byla velmi nedostatečná práce.” Komandér podal prefektovi složku se všemi získanými informacemi a sám plynule spustil.

“Profesor Natas je jeden z nejlepších arkonianských genetiků, ne-li přímo ten nejlepší. Se svojí skupinou se usadil na jedné primitivní planetě a tam pracuje na tom viru Delta. Ta planeta je úplně nechráněná a několik našich křižníků by s tou jeho základnou udělaly krátký proces.”

Prefekt listující si složkou profesora Natase jen poznamenal. “Jistě, ale šlo by nějak zajistit, aby toho profesora zajali živého? Mohli bychom ho časem přemluvit, aby se zapojil do našich výzkumů. Jistě by byl pro naši říši přínosem.”

“Bohužel vás musím zklamat.” Podle jeho psychologického profilu by radši zemřel, než by s námi spolupracoval. A za druhé. Podle našich nejnovějších zpráv profesor vypustil experimentální prototyp viru po základně. Jednak tím sleduje jeho účinky na Arkoniany, jednak se tím chrání proti našim přepadovým komandům.”

“To je špatné.” Poznamenal prefekt. “Pošlete tam tedy deset křižníků. Pokud kapitán nepřesvědčí profesora, aby se nám vydal dobrovolně, tak ať tu jeho slavnou základnu rozstřílí na kusy.”

“Jak poroučíte, pane.” Odpověděl řízně komandér.

Ostrov Atalant, o dva dny později

Janas přímo vtrhnul do profesorovi pracovny a udýchaně mu hlásil. “Profesore, vaše obavy se naplnily. Podle senzorů míří deset tanerských křižníků do našeho sektoru.” Profesor smutně pokýval hlavou. “A nemůžou třeba jen letět kolem?”

“Bohužel ne.” Byl nucen Janas zničit i tuto poslední naději. “Telemetrie jasně ukazují náš sektor za cílový. A co jiného by tady chtěli než nás. Přiletí maximálně do tří dnů.”

“Tak už je to teda tady,” pronesl profesor. “Situace o níž jsem tajně doufal, že nenastane. Musíme náš projekt ukončit a to dřív než přiletí naši hosté. Máme sice jen čtyři základní skupiny, ale musí to stačit.”

“A Janasi svolej prosím tě všechny na večer do poradního sálu. Nadešel čas, aby se dozvěděli na čem tu vlastně celou tu dobu pracovali.” Stihnul ještě profesor zavolat, než Janas definitivně odběhl.

Poradní sál, večer

“Milí přátelé,” začal profesor svoji řeč. “Jak jste jistě již zaslechli, tak to čeho jsem se nejvíc bál právě nadešlo. Podle senzorů míří teď do našeho sektoru deset tanerských křižníků. Jediné vysvětlení je takové, že Taneři zjistili na čem zde máme pracovat a rozhodli se nám v tom zabránit. Jak jistě víte, tak císař nám není schopen poslat pomoct v čas. Tanerského vězení se ale bát nemusíte. Rozhlásil jsem, že je po základně rozšířen experimentální vzorek viru Delta. Proto na tuto základnu nevstoupí jediný Taneřan, ale budeme zničeni přímo z oběžné dráhy.”

Na tato slova se spustil hlasitý šepot. Všichni diskutovali o tom, co jim profesor právě řekl. Ten jen stál a čekal, až se šum natolik uklidní, aby mohl pokračovat. Jakmile se uklidnil i poslední výzkumník, tak profesor pokračoval.

“Nyní vám chci prozradit pravý důvod, proč jsme zde. Opravdu jsme zde tvořili zbraň proti Tanerům, ale virus to nebyl.” Sálem se rozhučela řada rozrušených, či přímo rozzuřených hlasů. “Ticho, prosím. Nechte mě to dokončit.” Zvýšil hlas profesor.

“Jak jistě víte, tak naše Impérium je nesmírně starobylé. A toto je zároveň i jeho prokletí. My, Arkoniané, jsme si příliš zvykli na pohodlný život. Postupem času jsme tak ztratili onu agresivitu, díky které jsme vybudovali naše Impérium. Není se tedy čemu divit, že nejsme schopni toto impérium udržet. Jistě všichni víte, že s naším Impériem to nevypadá právě nejlíp. Nevíte ale, že jeho zánik je jen otázkou času.”

Vlnu rozrušených hlasů profesor utišoval čím dál, tím obtížněji. Po utišení profesor pokračoval.

“Proto jsem vybudoval tuto základnu. Na této planetě žijí velmi primitivní a agresivní opice. Díky experimentům s DNA těchto tvorů se mi podařilo je vylepšit. Díky naší DNA dojde časem ke zvýšení jejich rozumového potenciálu a díky DNA Tanerů se zvýší jejich, již tak dost vysoká, agresivita.

Jelikož každý z vás pracoval samostatně a jen na části, nehrozilo, že byste odhalili vaši skutečnou práci dřív, než byste měli. Nyní máme k dispozici čtyři základní skupiny těchto tvorů. Díky svým rozdílům budou tyto skupiny spolu neustále bojovat. Časem si nejspíš najdou i jiné důvody, než jen ty viditelné. Díky těmto bojům budou přežívat jen ti nejsilnější jedinci. Takže, až časem vyrazí ke hvězdám, stanou se pro Tanery mnohem větší hrozbou, než jsou nyní Taneři pro nás.”

Tu se najednou ozval jeden z pracovníků. “Ale profesore, nebojíte se, že se tyto opice vyvraždí dřív, než se k těm hvězdám vydají?”

“Tisíciletí?” Zahučelo sálem. “Vždyť podle toho co jste řekl, tak našemu Impériu tolik času nezbývá.”

“Bohužel ano.” Odvětil profesor. “Bude to taková pomsta zaniklé říše. Naše Impérium bude zničeno a z našeho národa zbudou jen trosky. Taneři si tak budou myslet, že je již nic nemůže ohrozit.”

“Nejpozději do dvou dnů tu bude tanerská flotila.” Pokračoval profesor. “Do té doby již musí být všechny testy ukončené a opice bezpečně rozmístěné po celé planetě. Nás sice zničí, ale tyto opice to přežijí. A my přežijeme v jejich legendách, byť nejspíš se zkomolenými jmény.

A až se vydají ke hvězdám, budou si říkat Poslední zbraň, to jsem, úpravou jednoho genu v DNA, zařídil. Tanerům to nejspíš přijde jako povedený vtip a než pochopí pravdu, tak bude pozdě.”

Nyní profesor zvedl hlas. “Tento plán až donedávna znali jen dva Arkoniané. Já a můj asistent Janas. Teď, když ho znáte i vy, musím se pojistit, aby jste ho nemohli prozradit dál. Proto jsem byl nucen zničit všechna prostorová radia. Pochopte mě, prosím. Nemůžu riskovat, že by se Taneři dozvěděli můj pravý plán.

Orbit kolem planety 5530, za dva dny

“Zde tanerská loď Majestik. Voláme profesora Natase na ostrově Atalant. Pane profesore, víme o vaší snaze vyrobit virus Delta. Toto nemůžeme dopustit. Prosím vás, vzdejte se a předejte své výzkumy nám. Slibuji vám, že s vámi bude zacházeno jako s významnou osobností. Nebuďte prosím tak tvrdohlaví, nebo budu nucen rozstřílet vaši základnu na kusy. Nepočítejte, že na vás vyšleme přepadové komando. Víme totiž i to, že jste po základně rozšířil vzorek viru Delta.”

Kapitán se otočil na zbrojního důstojníka a zeptal se. “Za jak dlouho budeme v optimálním palebném postavení?”

“Nejpozději do deseti minut, kapitáne.” Zazněla okamžitá odpověď.

Kapitán se znova otočil k radiu a pokračoval. “Profesore Natasi, máte přesně deset minut na to, abyste změnil svoje stanovisko. Pokud do té doby neustoupíte ze svého tvrdohlavého mlčení, budeme nuceni zahájit palbu. Prosím, nenuťte mě k tomuto kroku.” Prohlásil zoufale kapitán Juris.

Ostrov Atalant

Profesor si potřásl rukou se všemi členy svého pracovního týmu a dojatým hlasem prohlásil. “Přátelé, jsem na vás všechny hrdý. Je mi líto, že to muselo skončit právě takto, ale může nás hřát pomyšlení, že ovoce naší práce zde, jednou povede ke zničení Tanerů. A teď mi dovolte říct toto. Pracovat s vámi byla to pro mě nesmírná čest.

Orbit planety 5530, po deseti minutách

“Profesore Natasi.” Zvolal smutně kapitán do rádia. “Jelikož jste neodpověděl na naše výzvy, jsem nucen přistoupit k akci. Je mi to sice líto, ale nemůžu vás nechat vyrobit virus Delta. K tomuto kroku jste mě dohnal sám.”

Kapitán se otočil na zbrojního důstojníka. “Jsou všechny zbraně připraveny a zamířeny? A to i u ostatních lodí?”

“Ano pane.” Zazněla odpověď.

“Pal”

Zpráva kapitána Jurise

V čase 5392 dorazila naše flotila k planetě 5530, na které založil profesor Natas svojí základnu. Naše pokusy o navázání komunikace se střetly jen s mlčením.

Po uplynutí vyměřené lhůty jsem byl nucen zahájit na základnu palbu. Ostrov se rozpadl na části, které se začaly zvolna potápět. Základna byla zničena i se všemi Arkoniany uvnitř.

Jediný problém je, že virus nejspíš unikl ze zničené základny,a brzy se rozšíří po celé planetě. Z tohoto důvodu navrhuji izolaci této planety. Stejně nemá žádný taktický ani průmyslový význam.

Kapitán Juris konec

Arkonijský císařský palác

“Vaše veličenstvo.” Zahlásil maršálek Patos. “Severní blok dokázal zpomalit postup Tanerů, ale jižní ten nápor nevydržel a zhroutil se. Takže jsme ztratili několik dalších systémů. Vůbec to nevypadá dobře a pokud si profesor Natas nepospíší s virem Delta, tak už možná nebude co zachraňovat.”

“Je to špatné,” prohlásil vyčerpaně císař. “Musíme ale vydržet.”

Najednou dovnitř vběhl značně rozrušený kancléř a už ve dveřích volal. “Veličenstvo, Taneři nám zničili Naději.”

“Prosím?” Zeptal se nechápavě císař.

Kancléř začal vysvětlovat již poněkud klidnějším hlasem. “Ostrov Atalant byl zničen tanerskou flotilou. Když tam naše křižníky dorazily, bylo již po všem. Ostrov, kde měl profesor svoji základnu byl totálně zničen. Nikdo to nepřežil.”

Císař zděšeným hlasem pokračoval. “A zničením základny zničili Taneřané i výrobu viru Delta. Obávám se, pane kancléři, že vaše slova byla pravdivá. Taneřané nám zničili naději.”

Císař se zklidnil a již pevnějším hlasem pokračoval. “Nyní můžu udělat jen jedinou čestnou věc. Spojte mě s představitelem tanerské aliance, abych mu mohl předat naši kapitulaci.”

“Ale veličenstvo.” Zhrozil se maršálek. “Je to sice zoufalá situace, ale ještě pořád můžeme bojovat.”

“Ne!” Prohlásil pevně císař. “Není to zas tak dlouho, co jsem prohlásil, že se nebudu pouštět do něčeho, co nemá naději na úspěch. Toto by zbytečně přivodilo smrt stovkám Arkonianů. Tehdy jsem pronesl, že radši pošlu Tanerům naši kapitulaci, než abych zkoušel něco takového. Nyní můžu dokázat, jak vážně jsem to myslel. Pane kancléři, navažte okamžitě spojení s Chevem mocným, vrchním kontrolorem Tanerské aliance.”

“Jak rozkazujete, vaše veličenstvo.” Promluvil tiše kancléř. A šel vydat příslušné rozkazy.

Výzkumný let Tanerské aliance, po nějaké době

“Tak toto je ta slavná planeta 5530. Jediná planeta v celém vesmíru, která je pro nás nedostupná.” Promluvil kapitán Jaras. “Docela by mě zajímalo, jestli legenda, že to byl právě kapitán pocházející z našeho rodu, který tu základnu zničil, je pravdivá. Škoda, že to nikdy nezjistím.”

“A pane,” drze se zeptal navigátor. “Vyzkoušel někdo, jestli je atmosféra té planety pro nás opravdu zhoubná?”

“Ne!” Odpověděl kapitán. “Ale jestli chceš, můžeš být první.”

“Děkuji,” řekl s úsměvem navigátor. “Ale myslím, že si tu čest odpustím.”

“Tak se pustíme do průzkumu, ať to máme co nejrychleji za sebou a ať můžeme dělat užitečnější věci,” zvážněl kapitán. “Podejte hlášení.”

“Kapitáne,” ozval se najednou radista. “Mám takovou kuriozitu. Tyto opice si pro název svého druhu vybrali arkonianské jméno. A říkají si Poslední zbraň. Dobré co?”

“Asi nějaká rasová vzpomínka ne ten dávný experiment,” usoudil kapitán. “Ten profesor se teď musí obracet v hrobě. To se mi líbí.”

Po chvilce smíchu se kapitán znovu obrátil na analytika a zeptal se. “Myslíte, že by se někdy mohli stát pro nás hrozbou?”

“Podle mého ne,” odpověděl analytik po chvilce přemýšlení. “Díky své agresivitě se určitě dřív vyvraždí, než dosáhnou hvězd. A kdyby se tak nestalo, tak si Tanerská aliance s těmito opicemi určitě snadno poradí.”

“Dám na vaše názory při psaní své zprávy.” Prohlásil kapitán. “Osobně totiž můžu říct, že s nimi souhlasím. Také si nemyslím, že by tyto opice, které se nazývají Poslední zbraň, nebo-li Homo sapiens, mohly někdy představovat pro Tanerskou alianci hrozbu.”