Nenasytná

Mám tužku, papír a chci psát slová,

která málokdo vysloví.

Jsou o citu , o milování

snad nikdo to na mne nepoví.

Huňatá deka a polštář malý

ukrývá milou vzpomínku.

Byl jsi tu, cítím Tvoje teplo,

je to jen malou chvilinku.

Ještě před krátkým okamžikem

jsme byli jedním tělem jen

tak propleteni, přitulení,

vše bylo jako krásný sen.

Kdyby to lože mluvit mohlo,

prozradilo by tajemné,

které patří jenom nám dvěma,

jenom nám dvěma, jinému ne.

Už pohlazení Tvojí ruky

vzbudilo ve mně vášně žár

a toužila jsem po Tvém těle

tuším, že i Ty sis to přál.

Tvá kůže, vůně Tvého těla

uváděly mě v šílenství,

milovat jsem se s Tebou chtěla,

odhalit krásné tajemství.

Pak přišel ON. Byl velký náhle.

Já strnula jsem v okouzlení,

že navštíví mé lůno vstřícné,

přiblížilo se země chvění.

Když příboj začne bouřit náhle,

naráží vlna na útes,

byla jsem skálou, Tys byl má vlna

a příboj, to byl chtíč a sex.

Jak sopka, která chrlí lávu.

Ta sopka, tos byl Ty, milý.

A láva Tvá, ten žhavý potok

stékala dolů do údolí.

Co lásky prožila jsem s Tebou

co něhy, pozornosti snad.

To všechno zvýšilo můj chtíč teď,

mám po Tvém těle větší hlad.