V roli krajináře
Vtrávě hledám podzimní nevinnost
Pouze jedno stéblo promlouvá tíží jinovatky
Kříž u cesty vyčkává až vítr přinese ticho
Silácky zdravím sníh v peřinách
Nebo že by...
Jednou povzdychnu si
nad rozlitým životem
Prostřídalo se štěstí sopakem pravdy
Třikrát oddýchnu
Ozvy času
Zase je konec léta
Pár slz vítr již odvanul do zapomnění
Radosti vystřídány smutky
Loňský vánek mrazivých chvil
Probuzení
Brána byla dokořán
Přešel jsem ze snu do bdění
Hledal jsem kapku rozednění
Svit měsíce hnal touhy
Opilcova večerní píseň
Hospodská vášeň
opět dosedá
Rozplývá se
v obláčcích dýmu
Plynule
Slůvko nevina plyne tmou
Jen duha večerního deště
prozradí tajemství maminčiných slz
Odkýchnu
Letní chvíle
Vidím, jak stárne nebe.
Slunce ustupuje chtíči večerních chvil.
Tíží mě vědomí letních vůní
kleslých v opojnost okamžiku.
Chladivý klid
Večer hoří příslibem
podzimního chvění.
Slza v koutku
se mění v perličky květin.
Slza v oku
Vnímám vzpomínku
podzimního listí.
Všechno tehdy zlátlo.
Teď stojím u louky
Skoky
Hlavou se mi honí dým. V dálce voní šumění větru. Moskyté žerou kůži živých. A mě berou hlasy včerejších bleších chvil.
Momentka
Jsem doma.
To konstatování
hraje příslibem růží.
Rozkvetu při vzpomínce na večer.
Vlčí srdce VI.
Měsíc v úplňku.
Praskot kostí a napínání kůže
mě nevyruší.
Pramínek krve stéká po ruce.
Vlčí srdce V.
Na cestě stojí kříž.
Kráčím úvozem nebytí.
Smečka táhne krajem.
Seje zkázu a přináší hlad.
Mým múzám
S úsměvem madony
vyseknu poklonu mrakům.
Rozzářím zrak
v pohledu do dálky.
Vlčí srdce IV.
V kráteru snění
zapomínám.
V duši mi koluje vlkova krev.
Nespoutané bytí v nicotě
Vlčí srdce III.
Pláč v srdci jedné ženy.
Já - vlk se slzami jen plížím.
Zeměkrvácí v šepotu víl.
Servu maso z oběti.
Stesk slaměného vdovce
Rozdáváš
úsměvy na cestu.
Já ve sklonku rána
spěchám
Vlčí srdce II.
Stíny se dlouží
s večerem.
Na blízku jeden muž.
Spíš vlk než člověk.
Vlčí srdce
Křik a plameny v duši.
Tráví cele
cestu ke spasení těla.
Vytí vlků nezastavíš.
Vůně dálky
Usměj se dívko.
Je sice pod mrakem.
Ale ne v duši.
Usměj se dívko.
Pivní lesk
Prostor a čas
nehraje roli.
Propiješ se
do mramorového
Prolínání v šedi
Hledám
v nicotě
kousky starých doteků.
Tiše stisknu
Tiché snění
Líně sedím
a málo vnímám
to skutečné.
Vlní se to
Blues nočního vlka
Ve vůni
lačného dýmu
splývám
s nočním poklidem.
Jemný mžik
Zdánlivá slabost. Mrknutí okaa dýmv kráteru snění. Radost ze školení. Ajemná motorikaporoučí potlesku.
Kávové blues
Hlaholím
si tiše ve spáru okamžiku.
Notuji si v rytmu
kofeinového opojení.
Kouzlo únavy
V dáli
smítko padá.
A já myslím
na slabost
Ozvěna hostince Na pokraji
Halím se
do štěbetání a dýmu.
Jednou dýchnu
do dlaní.
Uznavenost srdce
To je známá věc
den je jako klec
s myší dírou.
Jen hovado se
Počátek nálady
Lepí se mina patrovšeobjímající prázdno. Tichý vzlyka nespočet chvil ticha. Volný verša statisíce slov. Položím hlavu na oltář lidských sněnía procitnu.
Prostý pokrm z Číny
Jako loňskélistí se sypouzrnka rýžev ústech. Vločka pampeliškyrozprostře dlaněa uvítá polibek léta. Ano, tiše létám. V chutích a vůních.
Odpolední neklid
Modře mi zníúsvit ranního splínu. Nehledám loňské listí ve vzpomínce. Lahodný zvukcigarety a posledního piva. A náhoda udeří na strunuslunečného dne.
Nedělní kapky
Plyne mžik času. Chvílev dýmua klábosení - jen tak. Prosím. Řekni ráno,že mě miluješa já složím baladuo tvých očích.
Klid nekradu
Tiše se vplynu
do bublinky
rozpitého piva.
Stiskne mě
Požehnání vůně deště
Zvuky jako sypané listí.
Vůně jako podzimní déšť.
Tiše ve mně hrají – vůně, zvuky.
Malá ozdůbka
Tklivost večera
Sen nocí se táhne.
Vláčím neurčitost
pocitu zbytečnosti.
Povzdech.
Promíjej mi občas
Vpíši do řádku s květinamiminulou zkušenost. Polibek po chmýřípampelišky posílámBohu do oken. Nesmývejmé pocity viny. Zase vpíšido řádku s květinami.
Mračna v kouři
Mlčím
vproudu slov.
A řeka uplyne
dříve než promluvím.
Johannův příběh - III.
„Tak kde máš toho svědka. “ zeptala se Johanna maminka. „Neboj mami, až bude ten správnej čas, objeví se,“ odpověděl Johann, který si uvazoval motýla. „Kdo to vůbec je.
Jen tak o ničem, nebo přeci jen?
Připomínášzkyslou malinu. V úsměvu dračí zubse blýsknea rázem je kyselostta tam. Jen dravčí ochotarvát zůstala. Připomínáš starou sluj.
Pád do kouře v hlavě
Padáš jakodéšťv kapkáchsytých konců. Vlhkostse lísáv jarních vůních. Postupně upadámdo bezesného večera. Chytám déšťdo zvonkohryv mé hlavě.
Sklenka v poušti
Napij se. Vyléčím tvou lásku.
Jen letmé
pokrčení ramen.
Vášeň otupila
Tak už se to blíží...
Vážený lide Písmácký,
Dovolil bych si vás upozornit na jednu událost.
24. dubna ve 14:00 v kostele Salvátor v ulici Salvátorské kousek od Staroměstského náměstí v Praze budou sezdáni
Písmáci Seregil a studanka, Písmák hurvinek a nepísmačka Petra
Johannův příběh
Stál sám vnaprostém tichu. Jeho soupeř ležel vprachu a nehýbal se. Johann hřbetem dlaně setřel pot zčela. Přistoupil kležícímu tělu, zněhož prýštila krev.
Dišputace ohledně joudovinek na Písmákovi
Co myslíte, že je dobrá blbůstka.
Jak by měla taková blbůstka vyzírat.
Měla by mít i nějaký hlubší význam, nebo jen tak jakože povrchně setřít.
Diskutujme.
Málo času
Hledám vyzvracené včerejškyv dnešníchodpadkovýchkoších. Možná je potkámv zítřejších záchodových mísách. Ale kdo ví. Třeba jenv oparukalného zrakuranního vstávání.
Na šikmý ploše
Férovej boj
o tu decku pití
V zadku voj
je to lehký žití
Útěk někam pryč
Šípy do duše
vrháš z pomyslnejch gest
Dálku jsi ušel
vrátil ses z mnohejch cest
Život v oparu
Pročítám se
smutkem v očích.
Pomalu se zračí
stopka hruškovice.
Mrazivý polibek
Stále se probouzím
do předjarního snění.
Čekám na roztání
ledovců v severských skalách.
Sci-fi večer s divadlem LSD
Kdy: 4. 3. 2004Kde: kavárna V. kolona a Divadlo za plotem v BohnicíchJak se dostanete: Z Nádraží Holešovice bus číslo 200 do zastávky Lodžská, pak k hlavní bráně areálu Psychiatrické Léčebny Bohnice a dáte se do leva furt pryč až k Divadlu za plotemProgram:14:00 Výtvarná soutěž16:45 Básníci17:00 Filmy v Divadle za plotem (repríza v 17:30)17:30 Kapela Labyrint18:15 Jakub Rozehnal z hvězdárny na Petříně19:00 Divadlo LSD19:45 Vyhlášení výsledků soutěží20:00 Astrolog Antonín Baudyš junior21:00 Kapela Le Kapr
Časy u jednotlivých akcí jsou orientační
Agiar - vlkovo prokletí V.
„Agiare, bij ho. “
„Šibaku, nedej se, se štítem to neumí. “
„Bacha na sek zhora, Šibaku. “
„Agiare, držíš ten štít jako koště.
Řeč kamene
Můj zrak
se upíná ke kameni.
Ta tichost, tvrdost, síla.
Hovoří jazykem
Čaj v proutěném křesle
Schovaný
za pocit čaje
ve vánku
jemně dýchnu.
Ranní procitání
Procitnutí
Mrknutí oka.
A snář otvíráš.
Hlt zvětralého vína v šeru.
Kavárenská podivnost
Zlatavé obliny plamene
zlehka olizují nehybný knot.
Tiše dýmá cigareta v ruce,
zatímco toulající se mysl
Pivní blues
Večer usíná
v bláhovém mihotání.
V půlitru
svítí jiskérky
Agiar - vlkovo prokletí IV:
Byl už večer. Chladný jako všechny jarní večery vAghrii. Agiar seděl u ohně spolu sdalšími adepty, kteří stejně jako on dokončili zkoušku Akarmin. Hleděl tiše do plamenů, které líně olizovaly přinesená borová polena.
Prolínání
„Buď zdráv Večere. “
„Předávám ti žezlo, čarodějko,“ řekl místo pozdravu muž vkápi, jediný bdělý návštěvník sedící vhostinci Na pokraji. Při těchto slovech posunul po stole malé zlaté kladívko. Oslovená, která dosud stála ve dveřích, přisedla ke stolu.
Agiar - vlkovo prokletí III.
„Tak jak to bylo sGurnem, Lištvi. “ zeptal se Agiar, když vylezl zhorského potoka.
Oba muži odpočívali po dlouhém běhu napříč Ferrským štítem, divokou částí Henamijských hor. Lištvi seděl u rozdělaného ohně a upíral zrak na vycházející slunce, jehož paprsky narudlého světla se odrážely na okolních skalách.
Agiar - vlkovo prokletí II.
„Proč Gurn přijel právě do naší vesnice. “ zeptal se Agiar, když si dolil zkameninového džbánu medovinu.
„Hledá vyzyvatele proti vůdci svého rodného kmene,“ odpověděl Lištvi, který odložil misku od guláše a položil si levou nohu na židli, kterou mu mlčící barbarianka přisunula.
„Proč hledá právě zde.
Agiar - vlkovo prokletí I.
Začalo to dávno. Když se Agiar narodil, bylo již rozhodnuto o jeho osudu. Doba vyžadovala silné muže i ženy. Každé prvorozené dítě bylo od raného dětství vedeno ktvrdé práci a boji se zbraněmi.
Barbarianova přísaha
Déšť. Vlastně spíš prudký liják. Svlažoval unavenou zemi. Smýval prach zcesty, která se vinula mezi remízky a poli.
Při kafi psáno
Sněhový panák
stojí v poli a mlčí.
Letící bublina mlžného mžiku
probije sníh.
Vlakem vlekem
Kopyta klapou a
dech se lehce tají.
Rvačku nectím
proto chopím se větrné války.
Vítej zpět
Tak tedy vítej zpět.
Obejme tě města vzruch
a podpoří štědrou dlaní.
Vstaň ráno asi v pět.
Divadlo LSD uvádí...
Kde: Čajovna Měsíční kočka
Ulice Zubatého, Praha 5 - Smíchov
Kousek od stanice tramvaje Arbesovo
náměstíodAnděla.
Rozbouření večerem
Dým cigarety hyne. Pomaluse opájím samotoua vínem. V těle klid. V duši bouře.
Vesmírné taje
Dálka mě vábí.
Poznat kraje.
Projít tiše hájem.
A ticho zabít.
Pouliční melancholie
Déšť.
Kapky plynou
do procitnutí
mýleného tepla.
Večerní vyznání
Ve vločkách padáš. Svit mrazivého sklonku dne téměř slyším. Ve tvých řasách cit hřejivé krásy se probouzí. Smích v dýmu cigarety hyne.
Vánoční II.
Plyne čas.
Smete křik.
Nastolí vládu šerosvitu.
Vystříbří okamžik plynutí.
A začneme žít
Váhavý mžik oka. Zacloní světlohvězdných drah. Popluj se mnou. Mžik oka nás nezastihne.
Ach to jaro
Vlezlá rána
mě probírají
z nočních ukrutností.
Ukrutností míchaných
Horadrimova cesta
„Zdravím tě Horadrime. “
„I ty buď pozdraven Chelwine,“ odpověděl vrásčitému starci, vysoký muž včerném plášti.
Usedl do křesla a vybalil zcestovního vaku několik svitků.
„Jaká byla cesta.
Jedna snová povídka - dokončení
Zastavil jsem před hostincem, uvázal koně a vešel dovnitř. Misha seděla u svého stolu a pokuřovala z krátké dýmky. Když mě spatřila, rozzářila se.
„Ahoj Tome,“ pozdravila a uvolnila místo vedle sebe.
Jedna snová povídka
Stál jsem před budovou General Electric. Bylo chladno. Stál jsem v dlouhém černém kabátu, šálou omotanou kolem krku a v levé ruce jsem třímal stříbrnou katanu. Pravou jsem si připaloval ubalenou cigaretu a čekal jsem.
Tak běž
Ach ty smělče.
Myslíš, že to zvládneš.
Měj se na pozoru.
Vítr zvedá závěje
Pevná víra
Stále věřím.
V lehkost vánku.
Ve vůni vášně.
V jemnost polibku.
Zbytky cigaret
Jedoucí vraky lodí snů
proplouvají snítky
ježaté nevinnosti
v právoplatném hodu kostek.
Sen II. část - závěr
Jednou, když jsme byli na návštěvě u Zerriky a jejího přítele Pavla, si mě Zerrika vzala stranou.
„Vidím, jak oba stárnete. Na mě tu čas nějak neplatí a na Pavla také už ne – tedy od jisté doby. Zkus nosit ten prsten, kterým jsi mě tehdy zachránil, uvidíš.
Sen I. část
Jednou vnoci, byla sobota, jsem se rozhodnul prozkoumat nepoužívanou budovu u hřbitova nedaleko stanice tramvaje Krematorium Strašnice.
Když jsem vystoupil, venku nebyla ani noha, bylo kolem půl druhé ráno, rozhlédl jsem se a přešel ulici kopuštěnému domu u hřbitova, který už dlouho nebyl používán. Okno bylo již vyražené, proto jsem rychle vpadl dovnitř. Vmístnosti byla tma.
Míra klidu v těžkosti – život marný
Klid a dál nic.
Všehomíra ticha.
Chtěl bych víc.
Není však ticha.
Moře tíží
Zmar a zmatek
tíží duši neklidnou.
Stále dál jít.
Už síly nejsou.
Vzduch Prahy
Ostrý vzduch
se těžce dýchá.
Městský duch
tiše vzdychá.
Pražský sen
Domy pláčou
svá neštěstí do tichého větru.
Sám se třesu
tou ozvěnou neštěstí.
Samota velkoměsta
Samotný sedím.
Kolem ruch.
Spěch lidí do nicoty.
Nicoty všedních dní.
Větrobraní
Rej vánků
o slitování prosí.
V mihotavé
vášni nočních svitů
Vínobraní mrazem
Vínem opitý
pěji víry doušek.
Jen kousek.
Kousek citu
Úvaha o paměti
Planoucí dým
lišáckých myšlenek
uhasíná pomalu
ruku v ruce
Žádná smůla
Kapsa prázdná
žádná smůla.
Kořalka zahřeje
v slunce zapěje ten klid,
Na půl cesty
Propadají půlcity.
Na půl cesty.
Propadají se myšlenky.
Na půl cesty.
Nezapomenu
Spjatý s vidinou snů,
políbím vánek.
Zkroušený vidinou práce
políbím vědění.
Čára
Vidíš čáru,
jež cestu značí.
Jednoduše dál.
Směrem na východ.
Nedopalky v kouři
Znaven nekončícím
oblakem všedních dní
letem mrakem
se mi oči klíží.
Podzimová II.
Vnímej.
Kvete jinovatka.
Přináší déšť.
Jemné kapky citů.
Dotýkej se
Pohlédni ven.
Jen zlehka se dotkni.
Vykřič do světa své boly.
Neuslyší nikdo.
Jemnomilování
Jemnocit kvítku
zmrazeného
vlaskání milenců
si pohrává.
Vzduchoplavba
Vzduchem pluje
ranní úsvit.
Kotouč žhavý
rozlévá šípy.
Chodcovo léčení - závěr
Vzdálení neznají únavu ani čas odpočinku, jedou stále dál.
Chawin pobídl svého koně. Myšlenkami už byl na teplém jihu. Lákalo ho teplé počasí, ale víc myšlenka, že by se svou dřinou přestal a toulal se přírodou.
Až ...
Až potkáš záři – usměj se.
Skrývám své touhy za tou září.
Až potkáš světlo – usměj se.
Skrývám mnohé radosti za tím světlem.
Chodcovo léčení - druhá část
Chawin jel vdešti několik dní. Kůň, kterého mu dali Západňané se ukázal jako velmi odolný hřebec se skvělou rychlostí. Po deseti dnech úmorné jízdy dorazil na bitevní pláň, která se rozkládala mezi horami. Ještě se bojovalo.
Jen lehounký dech
Jablko sem i tam
v dýmu se propadám
Něžně si hraji
Pod kouřem dech se tají
Chodcovo léčení - první část
To asi nebude ono, pomyslel si, když vkládal ruce na zraněného.
Zamyslel se.
„Cherubi li tam,“ pronesl kouzelnou formuli a vložil ruce na zraněného.
Zraněný zasténal bolestí a upadl do bezvědomí.
Vyhlašuji...
Jedná se mi o jednu jedinou věcičku, kdo by měl nápad na grafické zpracování svatebního oznámení získá ode mně a studanky, která to spoluvyhlašuje, láhev šampusu. Nápady, obrázky z netu i mimo něj. fantazii se meze nekladou.
Uzávěrka bude koncem července, proto posílejte příspěvky.
Kam se podějeme
Kde budeme
až to nastane.
Zhroutíme se do
chvilkových nevolností.
Noční song
Cítím malé lechtání.
Jen tak malinko po dlani.
Je noc a já vzhůru vzhlížím.
Světlušky si hrají.
Elfí smutek
Legaro mi vetherme.
To byla slova.
Procházela myslí elfovi Lenhemovi.
Legaro…
Chvátám
Chvátám.
S dýmem, jež rozplývá duši.
S dýmem, jež pohltí emoce.
Chvátám.
Kurva byl to on
„Zaslechl jsem to včera ráno,“ řekl do telefonu.
„Co jsi slyšel. “ ozval se hlas ve sluchátku, a kdyby si Tom nemyslel, že Dáša mu věří, řekl by, že její hlas zněl dost výhrůžně.
„Že firma jde do háje,“ odpověděl spředstíraným klidem.
Mířím do srdce
Sním.
O chvilce.
Chvilce klidu v rozhádanosti.
Rozhádanosti duše.
A jen tak se prolínám
Sedím na dýmu.
Mlhavě se rozplývám.
Šlapu po kouři.
Čajovnicově se propíjím.
Prober se
"Prober se. "
Vyskočil rychle.
Ani stopa po zranění.
Planina poseta mrtvými a raněnými.
Zakomplexovanost - diskuze
Přehnané optimisty pozabíjet.
Komplexů se zbavit můžete zde, když se vypíšete.
Tak do toho: .
Nedám si pokoj
Sedím.
Letím.
Topím se v tekutosti.
Dávím se.
O radosti s radostí
S radostí vstávám.
Radost mám, že žiju.
S radostí naslouchám.
Pro radost víno piju.
Rozdováděný
Rozdováděn.
Tančím na dýmu.
Smyji beznaděj.
Pohladím cit.
Při šíše
Na dýmu kouzlím.
Čajně se rozplývám.
Jemně tančím.
Na obláčcích.
Sokol
Stál a vnímal. Oči sokola, které si propůjčil od svého oblíbence letícího ve vzduchu mu pomáhaly překonat bolest.
„Sbohem Faltýne,“ zašeptal.
Pak se zhroutil kzemi a upadl do bezvědomí.
Takový citátek
Muži zapomínají to, co by si měli pamatovat a ženy si pamatují to, co by měly zapomenout.
Vnímal jsem
Vnímal jsem sokolíma
očima krajinu
pod sebou a chtělo
se mi křičet.
Projdeš mlhou
Projdeš mlhou.
Vlhce.
Po omamné louce.
Čas se ztratí a ty s ním.
Hlasy prachu (2. část)
Aida se probrala. Wolfme si ošetřil ránu na hlavě a kusem látky si stáhnul hrudník.
Dvě zlomená žebra, pomyslel si a snažil se zahnat dotěrné hlasy – vduchu jim dal název Hlasy prachu, se budou hojit pěkně dlouho.
Musíme zmizet, tahala ho za nohavici Aida.
Hlasy Prachu (1.část)
Ležel na pláži. Všude jen písek a také prach… Spousta prachu. Jemný, šedý a příjemný na dotyk. Každým výdechem rozvířil trochu tam trochu sem.
O šachu a životě
Snil jsem.
O šachovnici života.
Zvala mě.
Do bezpolí.
Dle Enyi
To slovo.
Pluje jak hudba.
Šach, říkáš.
Mat, říkám.
Debatka ke klubu ctitelů Cirilli
Diskutujme o tom a posílejme jí avíza.
Co vy na to.
Jen taková
Čtením se probouzím.
Tma odchází.
Sny s ní.
Skutečnost mluví jak zjara květ.
Andělé nepadnou
Andělé padají.
Skrze stromy.
Dole jsou padlí.
Kdy znovu vzlétnou.
Bitevní
Ve víru se ztrácím.
Tepe to zběsile.
Pomalu se topím.
Topím se v ryku.
Včerejší
Plakal jsem.
Slzy stékaly a mísily se.
Mísily se s krví vzpomínek.
Vzpomínek, jež bolely.
Diskuze ke Klubu děl majících dva a více duchovních otců/matek
Tak a tady Duchovní otcové a matky určitě mnoha děl diskutírujte a dávejte podnětné návrhy.
Jen žádné kameny, pouhopouhá diskuze.
Děkuji vám předem
Povídka na deset slov
"Klárko. "
"Ano Narme. "
"Kdy to vypereš. "
"Snila jsem o drakovi, který by létal se šňůrou a usušil by mi to.
Je nebo není?
Blesk.
Není to živel.
Ani zákmit světla.
Blesk.
Předzimní
Listí vadne mi
pod rukama
a sníh nepřichází.
Podzim pomalu oddechuje.
Lásko ..
Chybíš. Celičkou bych tě líbal. Polibkem žhavosti a nepravosti. Tvé tělo pak ve výkřiku položil bych na oltář nejsvětějšího citu.
Hnutí citů
Hnutí proudů
mořsky daných citů;
Podmaňuje.
Podmaňuje proudy citů,
Sraz klubu Poslední romantici
Tak tady je fotečka z teho srazíku klubu Poslední romantici. Z romantiků tam byli zprava: Já, studanka, Navždy_Tvá, Navždy_Tvůj, Amanda a poslední v řadě byl host z Depresářů, romantiků a snílků Krel.
Srazík se zdařil a bylo nejen veselo, ale i čtivo, četl jsem svá dílka jen já (jsem tak trošku exhibicionista, proto jsem se nebál).
Krelik měl skvělé kritiky a vůbec všechno se zdařilo velmi fajnově.
Rozjeďme to
Tak pánové a případně i dámy, jež si to přečtete, hrajte šach přímo zde.
Kamenujte, diskutujte, ale hlavně hrajte, ať je sranda.
Jsi něco víc
Jsi něco víc.
Víc než slunce svit.
Než křídel svist.
Křídel netopýrů.
Diskuze ke Klubu přátel šachu
Úvod: Napsáno víceméně vklubu, šach, jako fenomén
Stať: Diskuze povolena
Závěr: Nekamenovat, ale věcně diskutovat a navrhovat, ju. :-)
Váš Seregil
Nový klubík
. kdybyste věnovali pozornost i tomuto.
O co se jedná, je to klub pro všechny aktivní i neaktivní hráče a příznivce hry královské - šachu.
Jsem si vědom svého zviditelňování na tomto serveru, proto se do mě pusťte a nešetřte mě.
Pozvánka na počteníčko
Měli byste zájem o autorské počteníčko a poslechnutíčko.
Konalo by se v Praze
Termín: Je třeba dohodnout, nejlépe sobota, či neděle běhemprosince před vánoci
Místo konání: Něco navrhněte, dobrá by byla klidná hospůdka s velkou prostorou (sám mám v rezervě příjemnou vinárnu v Dejvicích, ale je to tak maximálně pro 15 lidí)
Prachettovská - Já a Shammann
Podívej svět je plný rozporů rock taky a já šel jsem s davem
A básník kouzlí aby vyvedl nevidomé ze zkázy způsobené neslyšením.
Pak svou kouzelnou píšťalu odhodil a ty mrchy krysy přepadaly přes okraj Zeměplochy.
A utopily se v hlubokém vesmíru rozšlapány čtyřmi slony na krunýři velké A-tuin
Věcné ke klubu
Všechny návrhy a připomínky- zde
Co vy na to.
Síla Oriflamme
Síla Oriflamme
A orkové zaútočili. Hordy odporných skřetích bojovníků se opět rychle valily na unavené rytíře a kleriky, kteří se zmoženě připravovali na další marnou obranu. Hodiny a hodiny bránili Skleněnou věž svého pána i přesto, že on už byl dávno mrtev. Byl to jejich úkol, bránit pána Mraků a vod.
Diskuze ke Klubu dvojkritik
Takže úvodem:
Diskutujte o dílech, o kritikách těch druhých, doporučujte autory a vůbec pište o všem, co se kritiky týče.
Stať:
Není
Tiché červenání
Netopýr za noci nektarsající
neuslyší
Delfín v moři plující, moře brázdící
neuslyší
My a svět po roce 2000
„Ach jo,“ povzdychl si mladý muž, kterého probudil ze snu řinkot budíka.
„A zase do práce,“ zamručel si pro sebe.
Pomalu vstal a odběhl do koupelny. Po ranní toaletě se chvilku prohlížel vzrcadle.
Otrokář - pokračování
„Jdi,“ řekl jí.
Ona se otočila a zmizela vulici. Ghazim ještě chvíli hleděl do dveří, kterými odešla.
Vytasil zakřivený meč, který se mu doteď nečinně houpal u pasu.
Otrokář
„Hni se. “ ozvalo se vzástupu spoutaných mužů a žen. Kolem pobíhal nepříliš vysoký chlap sroztrženým obličejem a pobízel bičem některé muže a ženy, na kterých si únava vyžádala svou daň.
„Nemůžu.
Kapky v moři
Smích mořských koníků
ovládá
touhy
po probuzení
Vypáleno v srdci
Rakovinu vědomí
není radno krást
pro potěšení
zvrácenosti
Napsáno na oblacích
Krotká saň
oblaků dštících kamení
jež zraňují zemi
svými údery
Vylito na polštáři
Panská leč
svíjejících se dní
prosakuje jak krev
pod branou do ráje
Pro ten pocit
Den se chýlí
k temné noci
Ještě chvíli
je v mé moci
Co je špatně?
Co jsi udělal špatně
ptáš se sebe
Vzpomínáš jen matně
že nešlo o nebe
Ponořím se a ...
Ponořím se
do nesnění
a nad temným ránem
se osvěžím
Je konec
Je konec.
Něco se krátí a chutná jak mráz.
Výčitky jdou stranou.
Něco se rýsuje a není to slibné.
Ukřižuj mě
Vylej mou krev na podlahu.
Smoč si prsty a ucítíš:
Mé hříchy,
Mé bolesti,
Vyhulení vědci
„Jak je to možné. “
„Co máš na mysli. “
„No přeci tu věc svesmírem, jak jsi to mohl udělat. “
„A co se ti na tom nelíbí.
Smrt se smrtí se snoubí
„Je to laciný trik. “
„Myslíš. “
„Zvládnu lepší věci. “
„Tak se ukaž.
Nic není ...
Nic není jak dřív
Hmatatelný strach
mi zamlžuje brány vidění
Zbývá mi jen snění
Pohroma civilizace
Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák.
(Karel Čapek)
O plameni a síle
Jeruzalém byl vplamenech. Ozývaly se detonace muničních skladů, do kterých pronikl oheň zokolních budov. A stále nikdo nepřicházel. Lidé pobíhali mezi troskami a snažili se, ač marně, uhasit nenasytné plameny.
Nebezpečná hra
„Je to velice podivné. “
„Co myslíš. “
„Tu záležitost smalým Krestou. “
„Co se ti na tom nezdá.
Humlovo prokletí III.
Ryban se rozhlédl po pláni. Nevím, kde je sever a kde jih, pomyslel si, když zasunoval meč do pouzdra na zádech. No půjdu za nosem, uvidíme, kam dojdu. Žezlo si přehodil zjedné ruky do druhé.
Znovu a znovu
Padám znovu a znovu
do propadlišť času a tísně
Padám po hlavě i zádech
do prostor beze vzduchu
Oslavná
Zpíval bych
až by se hory zelenaly
řeky by tekly dál
a moře – vmořích by bylo víc ryb
Zpívám
Zpívám, abych utišil
hlad po touze
Po touze po lidech
Po lidech, jež jsem poznal
Stále sám
Stále sám. Vpozornosti druhých. Stál uprostřed davu. Ale nepatřil knim.
Ráj
Na nic se tam neptaj.
Nic ti nevyčítaj.
Všechno pro tebe udělaj.
Se vším ti pomůžou.
Humlovo prokletí II.
„Posypte zemi bylinami a proveďte očišťující rituál,“ pokynul mladším členům druidského řádu mladý muž vkožené zbroji. Mírný větřík si pohrával sjeho dlouhými kaštanově hnědými vlasy. Stál před mohutnou armádou lidí, trpaslíků, elfů a hobitů. Vpravé ruce svíral těžký jednoruční meč, vlevé kovové žezlo ozdobené několika velkými smaragdy.
Humlovo prokletí I.
Ležel vpísku a vychutnával sluneční paprsky. Těžký meč a kožená zbroj ležely stranou. Přemýšlel o posledních událostech. Udělal jsem to dobře.
Hofstadterův zákon
Hofstadterův zákon: Vše vždy trvá déle, než očekáváme, a to i když bereme v úvahu Hofstadterův zákon.
(Autor . )
Začínám poznávat
První známkou začínajícího poznání je touha zemřít. Tento život se zdá nesnesitelný, jiný nedosažitelný. Člověk se již nestydí za to, že chce zemřít; prosí, aby ho ze staré cely, kterou nenávidí, dovedli do nové, kterou se teprve naučí nenávidět. Přitom působí ještě zbytek víry, že při transportu půjde náhodou chodbou pán, pohlédne na vězně a řekne: "Toho již nezavírejte.
Něco o životě
Jak mizerný by byl život, kdybychom se občas nepochválili.
(Francois Duc de la Rochefoucauld)
Něco o člověku
\"Člověk je tvor, který byl obdařen rozumem, avšak ne návodem, jak ho použít. \"
(autor neznám-ý)
Něco o lásce
Teorie lásky je božská,její praxe ďábelská.
(opět neznámý autor)
Definice nudy
Teď si uvědomil, co je vlastně na nudě tak strašně přitažlivé. Bylo to skvělé vědomí, že někde kousek od vás, třeba právě za nejbližším rohem, se odehrávají ošklivé věci, nebezpečné a plné dobrodružství, ale že vy snimi prostě nemáte nic společného. Protože na to, abyste si opravdu dokázali vychutnat nudu, musíte mít něco, sčím ji můžete porovnat.
(Terry Prachett - Faust - Erik - Mrakoplašova myšlenka)
Další neznámý
Před křivými zrcadly zůstal klidným, však smát se začal před zrcadlem rovným.
(autor opět neznámý)
Od vojevůdce
Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný.
(Fridrich II. Veliký)
Neznámý autor
Rozčilovat se znamená mstít se na vlastním zdraví za blbost druhých.
(autora se mi nepodařilo vypátrat)
Něco od velkého básníka
\"Bohužel jsme byli vychováni k dobrým mravům, ke slušnému chování nikoli pro ně samo, ale kvůli lidem, co by tomu řekli lidé. \"
(J. W. Goethe)
Nic se vlastně neděje
„Nic se vlastně neděje. “
„Nic. Padají domy, lidé hynou, hoří lesy, ale nic se vlastně neděje. “
„Nic se neděje.
Kánův zásah
Jak to vidíš. “ zeptal se ho Drtikol.
„Dost bledě,“ odpověděl mu Hnida.
„Otevřeš to.
Takový den
Je žijící legendou,“ zašeptal jeden trpaslík druhému. „Prý vlastní Gethenovu přilbici,“ dodal druhý. „O kom mluvíte. “ ozval se člověk, který dosud spal vjedoucím dostavníku.
Nevinen?
„Jezdíš sem a tam jako blázen,“ řekl on.
„To kvůli tobě,“ odvětila ona.
„Kvůli mně. “ zeptal se.
Procházka
Jen tak slunce svítí
Já procházím však tmou
Když nebe se zachmuří
A déšť padá
Stín vraha
„Zabij ho rychle,“ řekl trpaslík stojící u okna. „A peníze. “ optal se muž, který seděl u stolu. „Očekávej kurýra vsousedním království Hermarosu v Kmentu.
Mám nebo nemám?
„Mám nebo nemám. “
„Udělej, co myslíš. “
„Nejradši bych …“
„Já vím. “
Elfův dar
Seděl u mohyly. Mohutný, rozložitý člověk. Oblečen byl vkožený šat, na kterém měl připnuty ramenní pláty. Meč se širokou čepelí se mu houpal u pasu.
Rozhovor
Namazal si chléb sladkým máslem, které vytíral ze džberu. Ten druhý sledoval hemžení lidí na Zemi. Padala na něho beznaděj. Viděl, jak užívají drog.
Slza po slze
Slza po slze kapou.
Mísí se skrví.
Ta prýští zran vsrdci.
Krev teče pomalu.
Ranní depka
Ranní depka
Knenávisti máme blízko
Sláskou hledíme nízko
Hudba budoucna nám hraje
Kertova spiklenkyně
Tezaurus. To slovo jí proudilo myslí. Tezaurus. Hmotný ještěr věkem nesmrtelný.
Kertův spiklenec
Stařec se usadil na čestné místo. Tím bylo čelo velkého stolu vhostinci U dobrých zpráv. „Buď zdráv Kerte,“ oslovil ho téměř holohlavý žoldnéř, kterému nikdo vHermarosu, kdo ho znal, neřekl jinak než Vlásek. „Ethel stebou Vlásku.
Skálův osud II.
„Udělal jsi mnoho pokroků,“ oslovil prošedivělý elf muže včerném oděvu. Ten jen přikývl a četl dál vknize, kterou měl na klíně. „Skálo, jsi u nás již dva roky. Nemáš se, co učit.
Skálův osud
Padaly kapky. Jedna za druhou. Měnily se vproudy vody. A tímto dopuštěním procházel zcela promočený muž.
Byla to skvělá myšlenka
Nenesete odpovědnost za to, že nedosáhnete toho, co si ostatní lidé myslí, že byste měli dosáhnout. Nejsem povinnen být takový, jaký bych podle nich měl být. Je to jejich omyl, a ne moje selhání. R.
Hobitovo prokletí
„Musíš to dotáhnout až do konce. “ „Do jakýho konce. “ „Odnes to tělo, ty blbče. “ „Dobře, dyť už du.
Dva staří přátelé
„Buď zdráv starý příteli,“ řekl pohnutě zavalitý trpaslík navlečený vtěžkou plátovou zbroj. Vruce držel ohmatanou dvoubřitou sekeru. Elf, který držel vruce luk a byl oděn vlehký kožený šat, mu pokynul hlavou. „Vím, že toho moc nenamluvíš, ale jsem u všech dračích řití zatraceně rád, že tě vidím.
Slzy
„Janku, polož tu věc. “
„Nechci. Líbí se mi. “
„Nebudu to říkat dvakrát.
Je to hloupé
„Je to hloupé. “
„Není. “
„Neodporuj, víš, že je to nesmysl. “
„Budu odporovat, tvůj postoj je zpátečnický.
Vzpomínkův prsten
Leť. Leť, tak kčertu vzlétni. “ vykřikl navztekaně. „Ty už …“ „Nechci nic slyšet.
Mohlo to tak být?
Motto:
Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: \"Toto je král Židů. \" Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: \"To jsi Mesiáš. Zachraň sebe i nás. \" Tu ho ten druhý okřikl: \"Ty se ani Boha nebojíš.
Kdo brousí?
Jsi hřídelí světa. Točíš osudem každého z nás. Vybereš vždy ten správný čas. Uzavíráš lid do ghetta.
Stále dokola
Stále dokola
běh věcí jede
po kolejích života
Stále dokola
.... jež
Lezu stále výš a výš Dolévám trpělivosti číš Ale řek bych spíš Že pohodu ctíš Možná si hraješ A pak mi laješ Že jsem zašláp jež ______________Ka
Odsouzencův sen
Zpíval vtransdecentních výškách. Pak přecházel do komplikovaných obscénních hloubek. Text už dávno posluchači nevnímali. Jen tóny hlasu.
Bardův odkaz
Jemně prohrábl struny své loutny. „Teď zahraji jednu ze svých melodií, určitě se vám to zalíbí. Předtím si však dám hlt toho báječného vína. “ „Jen si dej,“ pobídl ho jeden ovíněný barbar, který byl navlečený ve špatně padnoucí kazajce.
Zlodějův Osud
Svíjel se bolestí. Dostával další a další rány. Kopance a rány rukou byly ještě mírné a snesitelné, ale těch několik okovaných holí a obušků opravdu bolelo. On sám se už nemohl bránit.
Elfí oběť
Stál na kraji skály. Kolem se rozbíhaly vlny rozbouřeného moře. Slunce právě zapadalo. Jeho světlo vystřelovalo paprsky skrze temnou oblohu.
Včera
Včera. Bylo to právě včera. Vzpomínám marně Cos vlastně chtěla Říkala jsicosi Janě A pak ses celá chvěla Včera. Snad to bylo včera.
Zpěv na mír
Les z kopí velkou bitvu čeká Střely pole kropí Obilný klas se smrti leká Mohyly a kosti značí strastné konce Všetečné starosti zaženou lidské honce Obilí už zraje na rozlehlém bitevním poli Led v srdcích taje A lidé. Chytají se nových rolí
Slzavé prokletí
Slzím smutkem nad drzým skutkem Štkám jak dítě jež přetrhlo nitě Nitě jež utkány z jemné příze pro velké pány byly za peníze Peníze jež proklety byly zločince kruté podrobily To zlato prokleté věky teď leží na dně řeky
Jsou věci ...
Jsou věci mezi nebem
a zemí
Dám otázku
a nikdo neví
O lovcích
Lovec hlav je krutý a zdráv Lovec odměn jde přes mrtvé Lovci zvěře hledají únikové dveře Lovci ve výměře svého platu nechají zbytek katu Lovec skrytých obrazů hledá se ve vodním obrazu Lovec dobrých zpráv domáhá se svých práv Lovci se po všem pídí kdo však ví co za to sklidí
Vánoční
Vánoční svátky klidu a pohody opět navštívily nás Pohlédněte zpátky na sliby a dohody a ve sněhu vánoc je zas tisíce skrytých krás Šťastné a veselé vám všem
Zlatý den
Zlaté kapky padají lehce Vidím chlápky dávají v boxu lekce Zlatý déšť padá plynule Vem to nešť je to jako minule
Hudba od barda
Bardův zpěv mnohá srdce potěší Příjemný to jev nad všední veteší Bardova hra mnohého v srdci povznese Vychází z bran a hudba se rozprchne po lese
Bardův zpěv
Loutnu a meč to nosím do bitvy To první chutná s vínem jak pohlazení od ženy To druhé chutná s řevem okolo jak krev od nepřítele Loutna a meč jsou věrní přátelé To první potěší ve chvílích samoty To druhé ochrání ve chvílích nebezpečí
Básním a sním
Červánky hasnou jako plamínky v očích tvých Lidé žasnou v myšlenkách mých Nebe se chmuří jak starců čela Bouře zuří je pilná jak zjara včela A já s mečem osamocen stojím na skále Jsem těžce nemocen a myslím na tebe stále
Zamyšlení
Řeka to je proud bez konce Strom to je věčný život Jsi-li sám zavolej do Annonce ať nejsi v bolu života sám Peklo to je věčný zmar Ďábel má osidla krutosti Různý je kotlů var a pak jen mučení a útrapy Člověk je hádanka Ten řeší leckdy i nemožné Pak je také věčná skládanka lásky a radostí čar
Jak to bývá ...
Stvůry nesvěta v náruči smrti přivítají sny Andělé nebes v náruči ráje přivítají do světa živých A lidé v náruči přivítají lásku
City, pocity a tak dále
Smutek z rozchodu neladí s náladami duše Radost z výdělku neladí s náladami duše Smutek ze smrti jak zpráva špatná mě těžce zdrtí Radost z lásky jak hromosvod emocí mě přepadne svou nemocí
Někdo
Někdo něco tvoří jiný to zas boří Sleduje jak stěny se hroutí a ocel žárem jak se kroutí Někdo něco píše chce být o něco výše Sleduje jak stránky hoří a jak celé dílo se boří Někdo něco . rád by cokoliv a kdeco Sleduje žháře při práci Sleduje v káře a sám nic nedělá
... strachu ...
Měj mě ráda hodně dlouho Do snů se mi vkrádá noční můra dne Miluj mě dlouze hodně dlouho Nepodlehnu touze ze vzdušného prachu Sám pak nepodlehnu nelidskému strachu
V očích ...
V očích tvých touha se leskne Nerad bych kých když někdo tleskne V očích mých odezva visí Jen krátce bych dých pověřen těžkou misí V očích . Tvoje hudba mi zní V očích . Tajemství světa vyzvím
V bouři ...
V bouři Za jasné oblohy Naslouchám písni Písni beze slov Tuší jen ten kdo naslouchá Ta píseň odpoví na vášně, starosti i radosti Naslouchej křiku v dešti tichu za jasné oblohy a možná pochopíš i ty proč příroda hraje na city
Rád mám...
Rád mám když květy voní když slunce svítí když srdce láskou bolí když voda proudí když dívka na mě cokoliv loudí
Jeď
Jeď potřebným na pomoc stihni to dříve než padne noc Jeď o závod s větrem a neměř vzdálenost žádným metrem Jeď můj ocelí bitý oři neztrať nás v bitevním moři Jeď co ti síly stačí ať cesta je jinačí
Leť
Leť posle dobrých zpráv leť sám ať doletíš zdráv Přines mi žádost kladnou a udrž si hlavu chladnou Leť ptáčku na zemi chycený leť a dones mi dárek cenný Doleť až na kraj světa ať není po všem krásném veta
Zpěv
Zpěv v dešti dobré zprávy věští Zpěv tvých očí temnou vášní zakročí Zpěv v radosti každé srdce pohostí Zpěv sboru hlasů vtírá se až do konečku vlasů
Slovo po slovu
Řeka života pádí Slova plynou jak řeka život pak jak vodopád Ústa řeknou miluji tě láska pak to potvrzuje a neohlíží se zpět Láska ta je věčná a nedoloží to žádná z věd
Jó, to je život
Vzduch houstne při hurikánu Pěkně se mi tloustne pak nic nedostanu Hurikán řádí po krajině nebeské Doktor mi radí a je to nehezké
Čísla a tak dále
Čísla žalují světu počet obětí Malíři malují světu kolik dětí je hladovo Děti světa kráčí rovným krokem Stačí věta a jsou dále než před rokem ve dnech všedních Čísla nesdělují soustrast ani bolest To jen stíny tůjí poskytnou úkryt - tak jest pro všechny děti světa
Rozjímání
Proslovy budí rozruch Láska budí emoce Nenávist plodí zlo Hudba plodí vášně Jinak nevím znáš mě
Jednou
Jedna je láska první Jedna je smrt poslední Jednou je opravdové štěstí A jen jednou je opravdová smůla Jednou se oženíš poprvé Jednou je první dítě Jednou najdeš první práci A jen jednou ji můžeš ztratit Jeden je přítel opravdový Jeden je průšvih co zuby cení Jednou přestřelíš jednání své A jen jednou je vyřešíš
O strachu
Je to malé a roste to jak zhoubný nádor na mozku či v žaludku Je to zcela nevinné a šíří se to jako ebola či AIDS Je to . Ano - vím co říci mám Je to strach vestven v rám
Trocha dekadence
Hnusný společnosti výkal si zřídil bar špíny nosil obnošené džíny a čepici od lejna Tento hrozný muž točil pivo z rašeliny po kapsách nosil nůž občas bodl do mrtvých.
Doporučeně
Doporučeněneseme ve jméněŽádné cesty nevedou zpětnebo snad zítra v pět.
Problémy vláčímetrochu s tím válčímeMálo věcí je danýchsnad jen těch praných
Výplatu nesemeasi doporučeněMáme průtahy s tíma každý se ptá - vlastně s kým.
Pod vlivem hudby
Zvony zní krásně do uší hudba pluje Zní to tak jasně jak rybář když zavesluje Pískot mi zní jak hudba rajská Kdo co kdy zví když auto venku maj stát
Cesta
Šel cestou ježdaleká zdála se býtiStará věžmusela výhled krýti
Středověk do očí bilmeč rezl a tupil seRýčem sedlák rylúrodou chlubil se
Bojovník armádu mrtvých hledalaby připojil se k bitvě věčnéToho se však nenadálže vedle ovsa zřel pole ječné
Prací a chlebemživ člověk jestAle jíti ledemnení jednou z cest
Zvěř citů
Had zášti v němém plášti smrtí hrozí Orel naděje kam se poděje když život běží Slon moudrosti vyšije radosti ani neví proč a jak Sova starostí tě hned oprostí od všech mizérií Medvěd ochránce čeká ve schránce dobrých zpráv Ryba němá na mne nemá mlčím jak hrob Červ pochybnosti ryje více než dosti co bude dál. Drak ničení říká - nic není a jsou pochybnosti.
Taková realita
Jen úzkost to mě svíránoční můra za dne Nerad lžu Nerad trýzeň mám Nerad žízním Jen pocit že nejsem sám to je naděje Rád budu žít Rád budu lásku mít Rád srdcem bojovat budu Jen neurčitost ta mě děsí noční můra za dne Nerad podvádím Nerad bojuji Nerad podléhám Jen radost ta ze života ta mě těší Rád budu Rád pomohu Rád to nechám na Bohu
Jen tak ze splínu...
Mračna v duši ta občas tíží Oblaka naděje ta občas stačí Mládí v pytli a důchod daleko Satira a tragédie jsou vzdálené a přec dost blízké Rádoby štěstí trefí i nezasvěceného Smůla ta potká každého v různých a přemrštěných podobách A láska. Nevím co se hodí a co se nehodí Každý by měl být šťasten a ne snad z výmyslů lží a falešných nadějí Stojím nad věčností a mám splín Mračna na nebi značí déšť a bouři Oblaka naopak snad klid a ticho
Legie Děsu
Legie děsu a hrůzy se temnotou valí Démoni a ďáblové si dali schůzi Ne to jen zrak každého šálí Pouhá mlha vlčí jež každého mate Všichni raději mlčí Zlo jest každému katem
V duši prázdno...
V duši prázdno a v srdci klid To a možná víc právě cítím Velcí vykonali velké skutky o malých se nemluví snad jen to brání jejich velikosti To co nám přísluší je svět plný divů a nepochopení Měli bychom ho ctít a nalézat jiné dosud nespatřené divy V duši klid a v srdci prázdno To a snad nic víc právě cítím 22. 7. 2001 Valtice
Posezení u piva a cigarety
Vždycky, když sedím u piva, musím si zapálit a párkrát potáhnout pro tu správnou chuť. Ať už sedím sám a přemýšlím o tom, co jsem udělal a co ne, nebo s přáteli, musím vždy myslet na to, co je pro mne v životě důležité a podstatné. Vím ze zkušenosti, že jedno pivo je na žízeň a ty další na povzbuzení mysli (tedy pokud jich není osm či více). Pak se hovoří a přemýšlí uvolněně a atmosféra je výborná.
Padlý
A zrodil se muž Minulost zahalená mlhou a stínem Krev v jeho stopách stéká jak růž Budoucnost má nejasnou jakoby obluzenou vínem Žije pro přítomnost Živí svůj stín, rozsévá smrt a beznaděj Co znamená proň žít. Je to smrt, nemoc, bída a krutostí déšť Znamená to plémě zla sít Ten muž Padlý jest Znovu a znovu se vydává na jednu z mnohých cest Když krkavec zakráká a prach smete tlukotem křídel Nikdo netuší, že spouští osudů hřídel
Asociace
Lákadlo hudby předkládá sudby Kadidlo voní Kdekdo slzy roní Láska bolí vybavena holí Trubka krásně hraje Led na severu taje Cep obilí vymlátí pak zůstane u trati Slunce protkává den zlatem A já zůstávám sám se svým platem
Rovnováha
Rovnováha el jeden krajem Potkal druhého a li dva Jeden - ztělesnění síly, v ruce meč spravedlnosti Druhý - ztělesnění moudrosti, na ruce sokola naděje li krajem a kázali li krajem a hledali zlo li krajem a seli dobro el krajem jeden Potkal druhého a li dva Jeden - ztělesnění slabosti, na rukách mor zoufalství Druhý - ztělesnění nenávisti, v ruce kladivo prokletí li krajem a kázali li krajem a hledali dobro li krajem a seli zlo Kdy se ti čtyři potkali rozpoutal se boj Nikdo nezvítězil Nikdo neprohrál Smrt stihla vechny A pak nastala rovnováha ve světech vesmíru.