Továrna na hovno, stvoření zvířete a jiné veselé historky

Trip on the Trip

Továrna na hovno, stvoření zvířete a jiné veselé historky.

     Na kraji města stála továrna. Už z dálky byl cítit nepříjemný zápach. U brány stála stará oprýskaná vrátnice. Vevnitř seděl znuděný vrátný. Zeptal jsem se ho: "Co se tady vlastně vyrábí?" "Hovno." odpověděl. "Hovno jako hovno, nebo hovno jako hovno?" "Prostě hovno." "A co děláte, když neděláte hovno?" pokusil jsem se z něj dostat ještě nějaké informace. "Meleme sračky." Nezájem vrátného o cokoliv, kromě podivné hnědé hmoty, kterou měl před sebou, mě odradil od jakýchkoliv dalších otázek. Se slovy: "Na to seru, tady se stejně dozvím akorát tak velký hovno." jsem prošel bránou a vešel do útrob továrny. Opravdu tam dělali hovno. Smrdělo to tam hůř než v čističce odpadních vod. Z posledních sil jsem se doplazil zpátky k vrátnici, kde se dalo aspoň trochu dýchat. Vrátný se zřejmě dobře bavil: "Copak, mladíku, neudělal ti dobře náš čerstvý vzduch? Ukaž mi občanku a tady to podepiš. Támhle jsou overaly a respirátory." Ukázal směrem k několika skříňkám."Ale stejně se dneska nedělá." zavolal ještě, když jsem vcházel do továrny.

     Náležitě vybaven jsem se vypravil do tajemných hlubin továrny. Technologie výroby hoven je vskutku zajímavá, ale velice nechutná, takže nebudu zatěžovat vaše zažívací orgány (stejně to uvidíte na vlastní oči, či jiné optické receptory, a vůbec, co tady děláte, vždyť to vůbec nemáte číst...no nedá se nic dělat, když už jste to začali číst, tak čtěte dál, ale nestěžujte si, varoval jsem vás). Našel jsem spoustu "užitečných" věcí, znichž některé jsem navěšel na klíče. Jediná věc, kterou jsem nevzal, byl Stroj. Skládal se z různých kulovitých, krychloidních a jiných tvarů, pro které topologie ještě nenašla pojmenování, a tyčil se zhruba do výše čtyřpatrového domu. Na jeho spodním konci byl ze strany prosklený kontejner. Opodál stál ovládací panel se spoustou páček, tlačítek a světélek. Na boku byla upevněna velká červená páka s nápisem hlavní vypínač. Okolo byly rozvěšeny nápisy typu: "Před odchodem vypni proud", "Používej ochranu sluchu", "Nebezpečí pádu do prohlubně", "vypni v nebezpečí", "Nehas vodou, kapalinovými, pěnovými, pískovými ani sněhovými hasicími přístroji" a pod. Poslední tabulka mi nebyla úplně jasná, podle ní se přístroj nesměl hasit vůbec.

     Přepnul jsem hlavní vypínač a na panelu se rozzářilo několik kontrolek. Přehodil jsem jednu páčku. Stroj zahučel, ale jinak se nestalo nic zvláštního. Zkusil sem několik dalších tlačítek a páček. Hučení zesílilo a do kontejneru něco vypadlo. Po bližším ohledání jsem zjistil, že je to hovno. Takový výsledek mě nepotěšil a tak jsem popřepínal další páčky a tlačítka. Ve stroji to zapraskalo a okolo se začal šířit pach ozónu. Kontejner se naplnil kouřem. V dálce se ozval tlumený výbuch, následovaný houkáním sirény. Na ovládacím panelu se rozsvítílo větší množství červených signálek. Sklo zakrývající kontejner popraskalo a vysypalo se. Kouř se vyvalil ven a rozezvučela se další sirénna. V kontejneru stálo zvíře. Blíž se nedalo popsat, protože neustále měnilo tvar. Přišlo ke mě, očichalo mi ruku a sedlo si vedle mě. Podrbal jsem ho za jedním z uší a protože se k sirénám přidaly další tlumené výbuchy, vyrazil jsem směrem k východu. Zvíře se vydalo za mnou a cestou pojídalo drobné předměty.

     Venku, za vrátnicí, jsem ho chvilku pozoroval, snažilo se zrovna sníst lampu. "Ty máš asi hlad, na, tady máš něco dorého." Vysypal jsem na chodník něco bordelu. Zvíře se radostně vrhlo na hromádku věcí a všechny je zhltlo. Zajímavé bylo, že nic nerozkousalo. Podrbal jsem ho na bradě, pootevřelo tlamu a já uvnitř spatřil spoustu věcí. "Nemáš ty v příbuzenstvu nějaké Zavazadlo?" zeptal jsem se ho. Drobeček se na mě díval a nic neříkal. Vytahal jsem z kapes všechno co jsem zrovna nepotřeboval a naskládal to do zvířete. Zamířil jsem zpátky k městu. Šej jsem do obchodu, ale pokladní mě zarazila hned u vchodu: "Ten pes sem nesmí!" "Už jste někdy viděla takového psa?" ukázal jsem na Drobečka. Zrovna mu rašila čtyřicátádruhá noha. "Nezajímá mě, co to je. Je to zvíře a to sem nesmí!" nedala se obměkčit pokladní. Kůže zvířete nabrala šedostříbrnou barvu. "Zvířata obvykle nejsou vyrobena z kovu" poplácal jsem ho po zádech a ozval se dutý kovový zvuk. Vzdala to: "Dobře, tak ho vemte dovnitř, když na tom trváte, ale ať nedělá loužičky a neztrácí šroubky. A co sežere, zaplatíte." Nakoupil jsem všechno potřebné a vyšel ven. Zvíře zase začalo vypadat jako živý tvor.

     Potkal jsem Bagra. Okamžitě si všimnul zvířete: "Hey chlape! Yaxe wede? A co to ye za potworu?" ukázal na zvíře. "Neurážej Drobečka, je to něco jako Zavazadlo, ale hustější." odpověděl jsem. "A gde si k tomu přishell?" "V továrně na hovno. v tý co stojí za městem." "Yo ty myslísh tu co stála támhle něgde." mávnul rukou směrem k periferii. "Stála?" divil jsem se, "Když jsem odcházel, tak byla ještě celkem fpohodě." Vzpomněl jsem si na sirény a výbuchy. "No...teda víceméně." "Ty to nevísh?" divil se Bagr, "Wybouchl Stroy na howno, zatchal hořet sklad a tselá towárna lehla popelem." "Aha...tak to byl ten výbuch." "Ty si tam byl, gdysh se to stalo?" vyzvídal Bagr. "No...zrovna jsem odcházel a slyšel jsem nějaké sirény a semtam výbuch...ale nepřipadalo mi to důležitý." "Yo a gde se tam wzalo to zwíře?" ptal se Bagr. "Vypadlo z nějaké mašiny...možná to byl ten Stroj na hovno. Nepřipadal mi nějak moc v nepořádku...až na ten kouř. No...možná to tam lehce jiskřilo...ale to přece nemohlo způsobit ten výbuch..." Bagr se začal tlemit: "To neřesh, steyně byla ta towárna na howno."

     Vyrazili jsme do nejbližší hospy. Měli jen lahvový pivko, ale celkem dobrý a za solidní cenu. "A co mám dělat s tou flaškou?" zeptal se u baru stojící vožrala. "Tu si můžeš tak akorát strčit do prdele!" odsekl barman. "Copak vypadám na čtyřprocentního?" nasral se wožrala. Rozbil láhev o pult a začal s ní zuřivě mávat kolem sebe, přičemž málem skalpoval jednoho opodálsedícího. Za chvíli se to tam všechno bilo. Já s Bagrem a barmanem jsme seděli v relativním bezpečí za barem a hráli karty. Kterýsi neopatrný člověk v zápalu boje nakopnul Drobečka a ten mu na oplátku ukousnul nohu. Zařval: "Čí je ta zasraná bestie!" Otočil jsem se k němu: "To není bestie ale drobeček. A nestěžujte si, neměl jste ho kopnout." Chlápek to zřejmě nepřijal a sápal se na mě s nožem v ruce. Popadnul jsem nejbližší lahev a praštil s ní o bar. K mému nesmírnému překvapení jsem v ruce držel basu piv. Drobeček byl naštěstí rychlejší. Ukousnul mu i druhou nohu, takže chlápek se skácel na zem a úpěl. Rozloučili jsme se s barmanem, zaplatili a spěšně opustili podnik. Někdo proletěl výlohou. Byl to ten beznohý chudák. Protože se okolo začali scházet lidi, raději jsme se vzdálili. "Qouqám že peyseq nětso ulowil." prohodil Bagr když uviděl kus nohy, visící zvířeti z tlamy. Tvářilo se velice spokojeně a s vítězoslavým výrazem nohu spolklo.

?2003 Blaz - blaz42@atlas.cz - uto.no-ip.org

Edit 17.12.2010: Tuto povídku najdete také na http://triponthetrip.com, kde budu pokračovat v psaní dalších příběhů. (Blaz)