Písmák Má milá Kamenice v Tiché a Divoké soutěsce
Má řeka je v zimě křišťálově průzračná
svižná a bublavá
vesele zpívá
divoce teče
zatracená
ponořená do podhoubí cizích náručí
zatracená v zoufalství potulných kejklířů
jde sama s tíhou svých rozhodnutí
naléhavě
synopse dne
listy míjejí skřehotavé strofy nekončících písmen
tahaje z koček poslední vzlyk
šero lží mizíoparemčervánků
a nový den zakončí vágní epitaf
za dveřmi
bolí to když se usměješ přes vzduch co pálí
v počátku nádech
paku v o l n ě n í
za dveřmi do dospělosti v následcích hovoříme o dalším hadím kousnutí
chtěla jsem
Ještě jsem Ti chtěla říct
že paprsky se nedají namotat na prst
i kdyžvítr bude stát vždy za zády
mlhu nemůžeš roztočit
Zběsilá jízda
Mám otce co si myslel
že spím
rukama sjížděl moje tělo
(dlouho mi bylo na blití )
bludný kruh
poslechni volání medvědů
a pro sebe si řekni
to byl zase den se schovanými úsměvy
bludným se staneš
ironická
v šelestech ozvěn
hudba nábřežím dozněla
---vnímáš vibrace---
souhlasné kroužení
-**-
v oblacích poutníků
hledej teplé ruce
které svázané osudem
a vrásčité od hledání pravd
-***-
víte pane
že když jste mě poprvé uviděl
takjste sekonečně usmál
snad poprvé
pod kůží
po špičkách vkrade se
zaleze pod kůži
v hadím kabátě
vzkaz do mechu schovaný
snížková
včera jsem se zapomněla
za kopcem u stoletého smrku
přistihla jsem se
že zírám s otevřenou pusou na sníh
poslední tah
a bolest neskryje ani sukně pod kotníky oči ji prozradíjak západ sluncečervánky s příchutí trpkostii křivd bylo napácháno vícnež by na svém jazyku dokázala přenéstpřesto je kůrou ebenového dřevaa hlavu pokládá do dlanískrytě
smutek si pro sebe nepřipouštíschovaná důvěra na dně košíku- - -naposledy se učí v sobě čístpak se raději otočív soběanastaví tvář
posledním tahemšach - mat
poslední úder zvonu
kostelní zvony ohlásily svůj příchod
shonem táhnou poslední opozdilci
v duchu tradice vůně cukroví
zdobí kouzlem stůl
peříčková
polechtat oči úsměvem
nepotřebných starců
zmrzlinu
třeba duhovou