Richard III. trochu jinak

Do hry jsem vstupovala s jasným cílem: Dostat se co nejblíže k Richardovi, zbavit se jeho společníků a později, až mi bude důvěřovat, i jeho samého a zmocnit se koruny. Ale hlavně na sobě nedát nic znát, dokud nenastane ten pravý čas. Do té doby se musím tvářit jako jejich největší přítel.

Ve hře jsem se objevila právě ve chvíli, kdy Richard a vévoda z Buckinghamu kují pikle. Samozřejmě byli oba (nedokážu posoudit zda mile nebo nemile) překvapeni mým náhlým vpádem do jejich soukromí. Pokusila jsem se jim vysvětlit svou přítomnost. Přišla jsem proto, že vím o jejich záměru a chci se k nim připojit. Čekala jsem jakékoliv otázky, ale Buckingham se zeptal na něco, s čím jsem ani v nejmenším nepočítala: Proč já, jako slabá žena, která má sedět doma a starat se o manžela, se chci přidat k nim, silným mužům? Tato otázka vytrhla ze zamyšlení Richarda, který obrátil hlavu a se zájmem v očích čekal na mou odpověď. Zarazila jsem se. Co na tohle říci? Asi pravdu. Ale uvěří mi? Po chvíli jsem odpověděla, že jsem jiná než ostatní ženy. Přicházím z jiné země, z jiného světa, kde ženy mají stejné postavení jako muži. To také vysvětluje mé oblečení. Nemohli to pochopit, ale uvěřili.

Po několika dnech jsem Richardovi navrhla dvoudenní návštěvu mého světa. Po krátké poradě s Buckinghamem mi Richard sdělil, že tedy dobrá. Buckingham nás bude krýt. Zavolala jsem a najednou jsme se ocitli v mém světě. Nejdříve jsem Richarda vzala do obchodního domu, kde jsem mu koupila nové oblečení a boty. Když jsem ho v nových věcech uviděla, přišlo mi, že už nevypadá tak strašně. Richard sám byl svou proměnou mile překvapen. Poté jsem ho provázela Prahou. Vše se mu líbilo, ale nejvíce ho nadchl obchod Elektrocity. Dvě hodiny tam dokázal bez hnutí stát a pozorovat televize. Fascinovali ho ty „pohyblivé obrázky“. Když se mi ho konečně povedlo odtrhnout od obrazovek, odvezla jsem ho metrem ke mně domů. Další věc, která ho fascinovala, byly jezdící schody a výtah. Dokázal by se vozit hodiny a hodiny. Až když jsem mu řekla, že doma máme také televizi, vylezl z výtahu. V mém bytě ho zajímaly jen dvě věci; televize a lednička. Všechen svůj čas spravedlivě dělil mezi ně. Pokusila jsem se mu ukázat koupelnu, ale jen se zeptal: „A k čemu se to používá?“ Má odpověď zněla: „Na mytí.“ Richard se na mě vyděšeně podíval a znechuceně se otázal: „Na mytí?!“ Pak se obrátil a dál sledoval ledničku. Po dvou dnech vymezených na Richardovu návštěvu jsem ho odtrhla od televize, vzala asi sto jeho prospektů o televizích a vrátili jsme se do hry. Richard vše velmi zaujatě vyprávěl Buckinghamovi, ale ten nevěřil.

Po dalším týdnu, kdy už mi Richard slepě důvěřoval, jsem se rozhodla, že je ten správný čas na Buckinghamovu popravu. Když jsme zůstávali s Richardem sami, začala jsem trousit poznámky o tom, že Buckingham proti němu připravuje povstání. Richardovi se to nechtělo řešit. Nakonec ale po třech dnech podlehl a poslal Buckinghama pod sekeru.

Poté šlo vše hladce. Richard byl s mou pomocí korunován králem. Stal se z něj zase ten starý Richard, jen občas se zavíral ve svých pokojích, oblékal si to „divné“ oblečení a prohlížel televizní prospekty. Povstání bylo z části potlačeno, ale k bitvě stejně došlo. Zvítězili jsme. Celou dobu jsem žila stále jen s jednou myšlenkou: Zbavit se Richarda a zmocnit se koruny. A tak jsem večer při velkolepé oslavě vítězství nasypala Richardovi do poháru s vínem jed na krysy. Jenže jsem nepočítala s tím, že si Richard pořídí ochutnávače. Ochutnávač se napil a padl k zemi. Asi jsem to s tím jedem kapku přehnala. Richard mě okamžitě nechal spoutat a odvést na popraviště. Marně jsem křičela, nic se nestalo. Zůstala jsme ve hře. Tak tu teď klečím s hlavou na špalku a Richard nade mnou vynáší dost podivný soud. Jeho věta zní: „Postavím si výtah a nikdo mi v tom nezabrání!“