Kapsář

         Jana si právě uvědomila, jak už jí ten vánoční shon začíná lézt krkem. Všude spousta blikátek, jehličí, dárků, slev, výprodejů a přehnaných cen za zrůdná ozbrojená plastiková monstra, kterými chtějí nemoudří rodiče potěšit své ratolesti.

            „Jistěže mám ráda ducha Vánoc, ale myslím, že už je toho na mě trochu moc,“ uvědomila si Jana, „tak ještě koupit strýčkovi – kutilovi jeho vysněný křovinořez a mám to z krku.

            Vstoupila do obchodního domu pro kutily a zahrádkáře, který zdobila velká neonová cedule “Franklin & Ulrich co. Make It Yourself“ (angličtiny znalí vandalové ji však zničili do té míry, že svítili pouze písmena F, U, C a K), a poté vyhledala oddělení sekaček. Vybrala nejhezčí křovinořez, s oboustranně broušenými  čepelemi, a připravivše si peněženku, vydala se k pokladně.

            Pak se stalo hned několik věcí najednou: kolemjdoucí kapsář vytrhl Janě z ruky peněženku, ta leknutím upustila skvostný křovinořez, přičemž shodila z regálů hrábě, vidle na hnůj a pasti na nebohé hraboše a začala křičet na celý obchodní dům Pomóóóc!!!, Zloděéééj!!!.

            Hned poté nastal závod, na který Franklinův & Ulrichův obchodní dům dlouho nezapomene: Jana se pustila za vysokým, neoholeným mužem, který s její peněženkou uháněl k východu. Kapsář v plném trysku narazil do regálu se zeminou a spoustu kypré rašeliny dopadlo na zašlapanou podlahu. Co čert nechtěl, Jana po vlhké půdě uklouzla, upadla a narazila hlavou do něčeho tvrdého, načež upadla do bezvědomí.

            Janě se vůbec neleželo pohodlně. Kde to ležela? Cítila vůni čerstvého dřeva a jehličí. Viděla průvod, asi tak dvaceti lidí, kteří se k ní pomalu blížili. Snad svatba? Snad pohřeb. Už jdou. Jana ležela ve zbrusu nové rakvi. Pozůstalí na ni dávali květiny, jeden vysoký, neoholený muž na ni mával naditou peněženkou a strýček kutil ji k nohám položil překrásný věnec. Proč má ten věnec čtyři svíčky? Tma, a pak… světlo.

            „…jsou vánoce, HO, HO, HO, radujte se lidičky, jsou Vánoce,“ hulákal na celý obchoďák podnapilý Santa Claus. Jana poznala prostředí obchodního domu „Make It Yourself“ a uvědomila si, že leží v dekorativním, čerstvě stlouklém žebřiňáku, který pod její vahou povolil, z poloviny zakrytá květinami. U jejích nohou spočíval adventní věnec a obtloustlý policista jí podával její peněženku.

             „Tak jsme toho lumpa chytili,“ dodal, jakoby na vysvětlenou, „přímo u vchodu, málem nám uplách, che, che, je to známá firma, Standa Hořčic se menuje, jo, jóó…“

            Buclatého policistu náhle vytlačil malý plešatý mužíček s papírem a tužkou v ruce.

            „Podívejte co, jste to tady ztropila!“, osopil se na Janu, „tak to máme rašelina, nový žebřiňák, pasti na hraboše, spoustu květin, no panebože, kolik jste toho zničila, to musíte hnedle tak vyvádět, když vám ukradnou peněženku? Pche, zakopnout a přistát zrovna do květinářství, nemotoro“, dodal opovržlivě skrček, zjevně majitel obchodu, a ukázal Janě dlouhatánský účet. Ta, když spatřila cenu, minimálně třikrát větší než obnos, který spočíval v její málem odcizené peněžence, opět upadla do hlubokého bezvědomí…