Někdy člověk, když neporozumí srdci, tvrdí že neumí jazyk............
Jsem jen BARBAR*a tvému srdci myslím že rozumím..
To bude tým, že nie si len barbar, ale BARBAR. Ďakujem :-)
na mě je to už asi příliš složitá slovenština... :)
Je to otázka priorit.
Dle mého soudu není podstatné, jestli je, nebo není vidět onen lis.
Není podstatné ani to, jestli si toho nějaký (nebo dokonce každý) pozorovatel všimne.
Podstatné by mělo být (vždy) pouze jen naše vlastní stanovisko. Buď jsme nebo nejsme dobří, čestní, milující….anebo nejsme. Neměli bychom připustit, abychom byli dobří, čestní, milující…za těch a těch podmínek.
Pochopitelně je tu i otázka kvantity: někdy půjde „jen“ o naši dobrou pověst, jindy může jít i o život….onen etický problém však zůstává stále týž…
TIP…a díky
Aj som chcela pridať prológ, bola som na vážkach a nakoniec som sa rozhodla inak.
O guli som písala z hľadiska pozorovateľa. Z hľadiska posudzovateľov, z hľadiska súdiacich. Čo vidia človeka, nie súvislosti. Lebo nie je jedno, aký má kto k čomu motív, aké sú príčiny toho, že je koná tak či tak. Aj opačne to platí: aj keď je niekto na výslní, môže to mať rôzne dôvody. No zvyčajne ho nik neosúdi.
Ja by som sa k tomu nikdy zrejme neodhodlala, a nie som si teda istá, či to je hrdinstvo, alebo nedostatok, obávam sa, že môže byť situácia, keď je to skôr to prvé: ale je ľahké pozerať na prostitútky a bedákať nad ich skazenosťou, kam sa to až dostali. Nie je ale vôbec jedno, prečo sa predávajú, prečo zvolili taký život. Viem si predstaviť i takú sitáciou, že zachraňujú život svojho dieťaťa - v spoločnosti, ktorá sa stará len o záujmy silných, sa to môže prihodiť.
Milá Andulka, preto ten posledný riadok považujem za dôležitý, tie dva predtým , to by som na Teba dala...
Milý Synáček, nemali by sme pripustiť. Niektoré veci sa ale môžu stať smiešnymi za určitých okolností. Aká som ja bývala hanblivá. A pri prvom pôrode mi už nakoniec bolo úplne jedno, že koľko pozorovateľov na ten pôrod hľadí. Zaujímala ma bolesť.
Ten istý pohľad by som predtým (a ani potom) už nezniesla.
Vďaka Vám :-)
Je dobře, že jsi zmínila obě kategorie: pozorovatele i soudce. Pro pozorovatele je pochopitelně výhodou, vidí-li takový drtící lis, který některým jedincům znemožňuje volnost rozhodování a pakliže nevidí, měl by ho alespoň předpokládat. Pokud chce někdo nejenom pozorovat, ale i soudit, potom by měl dávat velký pozor, zdali nesoudí někoho právě pod (obrovským) tlakem nějakého (neviditelného) lisu - a to v každém případě!!!
Proto - chceme-li (kohokoli) soudit, měli bychom si připomenout tuto básničku…a raději nesoudit vůbec.!
Ten příběh z porodnice je krásnou ukázkou priorit. Naše stupnice hodnot se nejenom liší os sebe navzájem, v porovnání s jinými lidmi, ale i u nás samotných se může měnit. To, co jsme dříve považovali za nepřijatelné, nebo naopak za nepodstatné, může po létech nabývat zcela jiné důležitosti a to v obou směrech…
ty posledni tri radky bych vyskrtla...:-)
Je to zajimave, chytre....a i kdyz nerikas nic noveho pod sluncem....tyhle veci by si jeden cas od casu mel pripominat...:-)....mozna bych k tomu jeste dodala, ze clovek se ocitl v lise, jelikoz se vcas nepresunul do jine gule....a tim lisem (Boh, osud) nam pomaha k tomu spravnemu presunovani...:-)*
Písmák