Písmák Říjnová
zmačkaný čas a pole plná hlíny
něžnostem léta zbělel vlas
zavřené dveře
unavené rýmy
Nevěra
slovíčko nechtěně donesené zbronzového háje
plného ještěrek a nedopitých šálků čaje
uštknutý sen uprostřed dlaně
vhodině svítání
Večer
čas orosený sluncem
zkapalněný třpyt
ozvěna stobarevné knížky
čtená před spaním
Slyším tě
jsi melodie tání
každým dotekem jara
tě bázeň méně chrání
zeměstrach
Jarní nálady
slyšíš tu melodii času
sliby zachumlané vokovech
tak jako vloni
stejné rozechvění bere dech
Laskavost
možná
má oči uhrančivé
vzářících vlasech diadém
ladnosti pohyb sokolího letu
Kouzlení
vpostroji času není šance ksvobodnému žití
den za dnem za rokem rok
se
střídá
Tančíš
vpříboji melodií tančíš
na špičkách mých snů
nad hlavou nitky
soumraku
Rozhraní
Vkrajině hluchoněmých stínů
tančí jak ptačí pírko svět
holčička spsíkem na řetízku
nemocná dospělostí
Proměna času
nohy jsou mokré od svítání
a mezi prsty chlad a splín
dozrálo léto khorkobraní
vzpomínkám tiše závidím
Bouře
víření bubnů vnáznacích
ničivá neřízená střela
šedavý přeplněný břich
svěcená voda zešílela
Melancholie květin
Jsou krásné, vyzývavé a cudné,
jak dětská políbení včera.
Kde ženy místo ano mají ne,
tam květina by umřít chtěla.
Bláznova zpověď VII
Možná mi někdo uvěří, že sŠeherezádou usínám a snídám a její šlechetnost mě dojímá až kpláči. Dokonce víc, než tisíckrát a jednou. Vpeněžence mám její fotku, na stěně hodiny se točí nazpátek, večer co večer nejsem sám. Už dávno se neptám, jaká pohádka se hraje, už dávno nemám strach.
Sousoší ticha II.
To bílé ticho ramenou
a klapot řízeného dechu
To ráno hořkne ozvěnou
více než včerejšího spěchu
Dozrávání
Zima
přelomená vpase
Dohořívá sníh
Neklidné sny a touhy bosé
Doteky
chvíle zrezivělé vtichu
plameny křídel noční prach
nad hroty ňader vnádechu
mých dlaní něžný almanach
Co jsi
krajina vůně domova
vpoledním slunci vláčná
písnička hraná od znova
ze tmy až do průzračna
Umírání léta
za dveřmi opět skřípou křídy
vzpomínky léta chladem začnou tát
na větvích stromů pavučiny
kvítečku vřesu, začínám se bát
Přání
Být zaklínačem času
řemínkem topánků
povzdechem tvého spánku
Hvízdáním expresu
Kolonizace světa
Celá ta zpráva začíná sdělením, že ktomu, aby se po pětadvacet let udržela jistá populace, je nutná minimální porodnost 2,11 dítěte na jednu rodinu. Vr. 2007 byla průměrná porodnost vEU (celkem 31 států) 1,38. Co to znamená.
Srpnová noc
Tak už se probuď noci srpnová
a vydávej se za mladici
navzdory
stárnoucímu
(ne)odpovědnost
Kloužeme prstem po povrchu
měsíce
Měníme zákony
Ve velmi drahém suknu
Dveře
Tak, jako střecha nad hlavou, jsou stejně důležité dveře. Bezdomovec může přebývat pod mostem, pouze však dveře mohou přinést skutečné bezpečí. Dveře nás dělí od okolního světa - chrání nás i náš majetek. Dveře nám přinášejí svobodu.
Pohádka
Být pohádkovou knížkou
nemusel bych se nikdy o tebe už bát
Nazpaměť
uměl bych tě celou
Zasněžená etuda
To malé stvoření bylo smyslem jeho života. Světýlkem, které mu prozařovalo každou vteřinu jeho bytí a dovedlo vykouzlit úsměv na jeho vrásčité tváři, pouhou svou přítomností. Byla roztomilá, průzračná jak horská bystřina a jako ona neustále svěží. „Dědečku“, prosila ještě v horkém létě, „musíš mi slíbit, že až začne letos padat první sníh, tak mě probudíš, určitě, že ano.
Látková
To bych byl všechnocos kdy chtělaa na sebe sám bych žárlil tisíckrátFlaušová střechadům i kamínkaaby tě zima nevysvléklaZmrzlina ze saténu v horkuv podvečer kašmírový sadsny kalikovérána z brokátuTo všechno mohl bych ti dátMožná bys ale více chtělaJinak hřátDotýkat se mých dlanínechat se obepnouthladitdržet tvar(A za odměnu tlukot tvého srdce stále pod sebou).
Jan Palach
Já vím, že se jedná o rozporuplný čin… Ostatně, každý velký čin nás nutně rozděluje: Na ty, kteří jej schvalují… a na ty, kteří jej odsoudili…nebo jím dokonce opovrhují…
Na upálení Jana Palacha se velmi dobře pamatuji… a přiznám se, že jsem si tehdy myslel přesně toto: Je to hrůzostrašná věc, strašlivá a (pro mne nepředstavitelná) oběť, ale asi byla nutná… a se slzami bolesti, soucitu a tiché hrůzy… jsem očekával (přiznám se, že spatetickým nádechem radosti) tu změnu, která konečně tedy – neboť jiná možnost pro mne tehdy nepřicházela vúvahu - nastane.
Všichni velmi dobře víme, že nenastalo NIC, Nic, nic…Našim politikům se nenarovnala páteř, našim prostým občanům rovněž ne… a namísto vlednu, či únoru, zaplnili vpřehojném počtu Václavské náměstí až vkvětnu, aby se zúčastnili prvomájového průvodu, který pak vstoupil do dějin pod názvem EXPO 69. Ta zkratka neměla pochopitelně nic společného se světovou výstavou… ale smožností podílet se i nadále na budování socialismu vnaší zemi, na „zdravé“ kariéře a čerpat ztoho plynoucích výhod. Proto se prvomájovým průvodům začalo posměšně říkat „existenční pochody“…
Nechci Palachův čin hodnotit vjakýchkoli tehdejších, dnešních, nebo snad budoucích souvislostech, protože to bychom se asi nedomluvili nikdy.
Uspávanka
Tichounce tiše, z pohádkové říše,
odlétá hejno sněhobílých vran.
Očička zavři, dřív než objeví se,
nebudeš nikdy v noci spinkat sám.
Dvojice
Jsme ty a já
Pierot s Kolombínou
Tančíme jako za mlada
Černá
Dozrávání
Nosíme v sobě
„čísi“ strach
když bloudíme tu mezi řádky
Knihy
Zimobraní
Zima je těžká hodina
Odvrácená
tvář půlměsíce
Adventní plamen chladné svíce
Nadčasová
Když po naději voní čas
ty ukládáš se
spánku
naslouchám
Bláznova zpověď VI.
Alespoň jednou chtěl bych se podělit o to, co není možno vyslovit. Co nelze předat pohledem, či stiskem ruky… co se však přesto stalo… bylo hmatatelné a viditelné… nebo se dalo uslyšet.
Jsou chvíle, vnichž utajený dech se jako mořská vlna vzedme… a vnitru cosi začne růst… A jsou to melodie vůní, ale i nebe přetékající z mléčných drah… pod nimiž blázen oči zavírá a pláče…
Znám dívku (vlastně je to paní), co dokáže si se mnou hrát, nikdy se nepřestává usmívat a o všechno, co se zelená, se bojí… Chodíme spolu prachem cest, sedáme pod topoly a učíme se jeden od druhého kvést…Na nejvyšších rozhlednách světa jsme spolu byli, tolikrát… a přitom mezi stébly trávy sázíme vinohrad, cestičky po mravencích kprocházkám nám stačí… tančíme tam, kde donedávna přebýval jen strach…
Jsou chvíle, zachumlané do peřin. Pohádky roztomilé… mávnutím proutku obrácené vprach…
Poznám tě
Poznám tě po závrati
(z výšek)
Z rozevlátých trav
Poznám tě z pampelišek
Vyzvání k tanci
Podej mi ruku
nejněžnější lásko
jen tak bez střevíčků
pojď
Taková (ne)obyčejná
Poslední otočení klíčem
a je to vyhnání
…
či do neznáma
Odloučení
Ty zarmoucené chvíle
kdy jsem sám
a tvoje teplo
schází
Taková "po špičkách"...
Vesmírný čas
z nich
jistojistě
šílí
Z děcáku
Dívat se na svět skrze slaná sklíčkabolest od maličkahrdě vydržeta neumět se smát
Tak jako pampeliškakdyž vítr zafoukázapadnout do koutaNevěřit na Ježíškaa těžce chodit spát
Usínat bez maminkykamínky v dlani zamykatO všechno na světě se prátnepoznat konvalinkyza trochu lásky život dát.
Slunovrat
Na pokyn paní Zimy
snáší se nový
sníh
Doprovod meluzíny
*****
Jsou cíle vzdálené i blízké
pohnutky vysoké
nízké
Ruce však
Dopis michalovi666
Milý michale666,
zdravím… a přeji krásný zbytek Vánoc…
Ozývám se proto, jelikož mi několik dní nejdou zálohovat zprávy, které odesílám… a nyní (již druhý den) se mi ani nedostávají zprávy od nikoho „do ruky“, přesto, že jsou vlevo dole avizované… Zkusil jsem si tedy poslat zprávu sám sobě… a vskutku (opakovaně. ) nepřišla… i když mi ji Písmák údajně (vždy) přijal, (červeně) potvrdil… a vlevo nahoře jí přidělil nějaké ty „klikyháky“.
Děkuji předem za nápravu…Petr
(*)
Nemyslím si, že by tento svět potřeboval další Hvězdu Betlémskou…
… a přeji nám všem, abychom dovedli najít co nejvíc důkazů pro toto tvrzení…
(V očích těch snimiž přicházíme do styku… ale i vočích těch snimiž do styku nikdy nepřijdeme… a víme o nich pouze jen zdoslechu…)
Krásné prožití vánočních svátků… a hodně lásky, radosti anaděje vroce 2006.
Taková adventní
Na téhle planetě
je tolik krásy
tolik cest
osudů víc než lidí
Svět patří nám...
Svět v němž žijeme je NÁŠ svět. a proto záleží i na nás samotných, jaký je. a jaký bude. Je mi jasné, že jej nemůžeme změnit.
....
Předpřipravený ráj
Výkřikem ústa uzamčená
všem hluchým hudbo hraj
Kůže je krví propocená
...
Tisícerými mosty
lze spojit touhu s nekonečnem
Věčnosti pavučinu
podtrhneme a sečtem
Nadějná
Jaro je všechno nové v nás
Křidélka nedočkavá
nadnáší sny v nichž uléháš
a nedospělá tráva
Letošní jaro
Jsi moje jaro za plotem,
co skrze plaňky tolik voní,
jsi moje říčka s potokem,
jasmínem pod jabloní.
Když umírá den
Když ticho padá do snů
láme se noc
jak stromy opadávám i rostu
usínám pro radost
Proměny času
A je to zastavený čas
Skleničky rosy
vzpomínáš
Na šňůrce z ulámaných řas
Chaloupka života mého
Krajina ve mně tichem sněhobílá
a všechno bylo tolikrát
Havranů stopy
samota obzor hlídá
Krysař
Píšťaly
zdáli zvuk
a zem se chvěje
Na ostří nože
Probuzení ze sna... aneb rozhovor s ďáblem...
„Proč jsme tady. “
„Protože tadyjsem slavil jeden znejvětších triumfů… rád sechlubím. “
„Co to je …. “
„Možnájsi chtěl říct… co to (ještě do včerejšího večera).
Sebevrahům
Ta květina je pouze symbolická
příteli
pokládám ji
i na symbolický hrob
Lehké dívce
Sukničku z křídel komářích
na kůži vlažnou vůni orchideje
pohledy cizí marný hřích
polibky bez naděje
Věčná láska
Neuvěř nikdy slibům
které tak ráda láska dává
Že má tě rád
má tě ráda
Platonická láska
Měli jsme obrácený monogram
Větu miluji tě
křičel jsem do všech světa stran
umíral láskouna úbytě
Políbení
Večer po okraj
Na obzor dosedají
černá křídla vran
Bláznova zpověď V.
Může to být takových pětadvacet let.
Někde na Domažlicku jsem procházel (už si dnes nevzpomenu jakou) vesnicí a za plotem se tam belhal pes. kterému (jako památka na nějaké dávné neštěstí) chyběla téměř celá pravá zadní noha.
Dívka vedle mne se tehdy dost pohoršila nad tím, proč takového chudáka nenechali lidé raději rovnou utratit.
Milování
Vždy první dotek tebe
připomene
jiskru
křemene
Dopis za oknem
Mít dětskou víru znovu
Napsat Ježíškovi
kdopak mi poví
co smím a co mohu
Proměna
Za tvými hlavolamy
možná ještě dál
za šeptanými
to už znám
Krajina mého srdce
Srdce na nitkách touhy visí
o druhé konce
přou se
prodavači snů
Nový prostor č.12
Po kapsách vítr křídel havraních
první sníh pod nohama
vzpomínky slané
Dopředu
Bláznova zpověď IV.
Jsou místa, v nichž pomaleji taje sníh, než jinde, kdekoli. Lidé tam nosí pláč. shazují okovy. a přitom neví, co jsou zač.
Mému podzimu
Nepromokavé srdce
Touhy pod listím
Prochladlá vůně
opuštěných hnízd
Slovo
SLOVO
Nedávno jsem přitloukl na vrata Písmáka „miniúvahu“ o terorismu.
Nejprve rušná debata pochopitelně po chvíli vyšuměla. když pojednou (nicméně někdy až velmi pozdě. když mnozí odešli a poslední byli na odchodu) přišla k těm pomyslným vratům dívka, které si velmi vážím (a jistě vážit nepřestanu.
Dušičková neděle
Melancholie protéká mi svátečními prsty
Obzory mléčné
Očima pesimisty
obracím stránky nekonečné
V čase zrozená
V houpací síti
podřimuje čas
Nikdy se nezachytí
Je v nás
Terorismus
Dnes mám odpolední službu a ráno jsem si (abych nesnídal tak sám) pustil TV a čirou náhodou jsem se díval na něco, co jsem později (podle televizníhoprogramu) identifikoval jako Tykadlo. (ale netrvám na tom, že se mi podařilo trefit sedo stejného dne, hodiny i stanice) Byl to prostě pořad pro děti a debatovalo se tam o terorismu. a já vyslechl jen závěrečné příspěvky. a závěr, který vyzněl v tom smyslu, že terorismus je jev, se kterým již musíme počítat a smířit se sním.
Nevítaný host
Počaté děťátko
je jako bochník chleba
a křížkem na něm v peci znamínko
Plamenů lásky mnohok tomu třeba
Bláznova zpověď III.
Drží mě tu snad proto, že jsem trhal pampelišky. a troubil na poplach. Již mnohá srdce zkameněla. jiná rozpadla se v prach.
Čas mezi létem a zimou
Čas slaměnek
v mé duši
ruší jen
šeptající listí
Touha II.
Jít o dům dál
a třeba se i zranit
umět tak na šalmaj
pocitů po okraj
Podzimka
Možná mi vadí mužský rod
Kdyby můj podzim byla žena
přicházela by jistě vhod
a něžně přitulena
Podzimní zamyšlení
Pod deštěm času zrezivělo léto
do podzimu
a sluncechodí brzo spát
Je třeba změnit lásku
Obavy
Rozebíráme naději
do posledního šroubku
a zadržujem pláč
Kdo zákony času vnímá
O hluchoněmé dívce a květinových vílách
O hluchoněmé dívce a květinových vílách
Řekni to za mě, pohádko. tu dívenku jsme oba znali. tobě však jistě budou věřit víc.
V mé pohádce je dívenka ta znovu malá a velmi mladá je i její maminka.
Rozloučení
Zežloutlé prsty trávy
včerejším vedrem ještě znavené
a rozpraskaná dlaň
Po létu žízeň zbyla
Žebrák
Jiskřičky naděje svážu do uzlíčku
a místo buchet od maminky
světlušky do krabičky od sirek
si dám
Módní
Ty nahé proužky
v pase letošního léta
jen těžko oželím
Byly to střely
Dokolečka, dokola
Láskou ti hoří dlaně
touhou klín
představy nevídané
vduši splín
Dozrávání
Ještě poledne horkem zvoní
a doutná tráva
ještě je láska na výsluní
a trička dívek vyzývavá
Sbohem létu
Na obloze se létu záda ohýbají
bodláky vplné zbroji
vratič dohasíná
Tolik jsme
Ty a já
Přes všechny okraje
své existence
tebou
přetékám
Ženě
Zahrado
tichého stínu hvězd
a slunečního vánku
Studánko
Praho...
Na konci času
a na začátku kněžna Libuše
když ve své dávné předtuše
světu tě představila
Procházíš
Procházíš mnou
jak vítr morušovým keřem
jak pšenice mezi prsty hospodáře
protékáš
Srpnová
Krajina zraje
Truhlice zlatem přetékají
les malinami splácí jarní dluh
Čas tetelí se
Nenarozená
Když lásce začne paměť selhávat
včera již zapomene své dnešní příště
chodíme zkratkou
zkostela přímo na hřbitov
Ranní euforie
Ráno se obléká do naděje
Hřebínkem ticha pročísne si vlas
kohoutí kokrhání
hrníčkem
Nostalgická
Léto má nohy bosé a ústa od malin
a tolik horký dech
že zbavuje nás strachu zmilování
Však málo času je
Melancholie večera
Zokna je vidět
jak se večer
blíží
U dveří
Bláznova zpověď II.
Smějete se mi právem.
Jsem zatoulaný voblacích, zvýšky se dívám na zem,však ohleduplný jsem . nenutím nikdy slunce hřát,když se mu nechce.
Taky knížku jsem míval.
Bláznova zpověď I.
Když chodím bos. tak vnímám puls země a taky to, že se točí a nakloněnou osu má.
Neznám své jméno.
Láska mi lůžko odestlala a blázen srolničkami znamená dnes víc, nežli ponocný.
Když básníci odcházejí
Vsrdci nejsmutnější pocit zraje
jsou prázdná hnízda
obloha nevlídná je
obilí
Víra
Pod křídly plameňákù
nechám Tě usínat
snít
protože
Vzpomínková
Branou ze dřeva a hlíny
vcházím do minulých let
Kytici odkládám
sčernou stuhou
Životní bilance
Čas
stále hlasitěji se mi směje
Škodolibý hlas bulvárního plátku
houpe se vopěrátku
Těžká hodina
Nemohu
zapomenout na ně
Velké chlapské dlaně
na hřbetě šmouhy od pláče a bláta
Manželská
Manželská
Jak netopýři hlavou dolů
bezradně klopýtáme voblacích
Nemáme za co platit a není ani komu
První milování
Po víle zheřmánku
pošlu pohlazení
aby
vzpomínka na dětství
Pláč dětí
Moldánky plné bolesti a strachu
naděje mizející vprachu
cest
na kterých
Krajina snů
Den vplamenech
Hoří i na hladině voda
bílá tvá stuha ve vlasech
barví se do nachova
Světlo luny
….
světlo luny
tmě oči otevírá
nahotu stříbrem sype
Jediné přání
Jednoho večera
jednu hodinu
jednu chvíli
chtěla bys vobjetí lásky
Elfka
Tu přelíbeznou bytost
potkal jsem
podvečerním
šeru
Mlhová
Vedrem potrhaný vzduch
Na nahém těle
hedvábné šaty k zemi
široké rozkročení
Gravitační
Už mnohokrát mě napadlo
být
gravitační silou
kterou tak samozřejmě všichni snášíme
Voňavá
Na tuhle básničku se těším
Vždyť vůně přímo kduši promlouvají
Nejednu vzpomínku pouze vůně vyvolá
Voňavý klíček ztratíš
Hrnčířská
Kolikrát již
byla jsi přirovnána
džbánku
či květinové váze
Vyvěrám
Podél
cest vyvěrám
a po úbočích stékám
tvých snů
Věda...a Bůh
Úkolem vědy by mělo být především objevování - správněji však poznávání Božích Zákonů ve Stvoření. A to nejenom zákonů hmotných. Nejenže o nic takového (oficiální) věda nikdy neusilovala, ale ona přece mnohdy ani nevěří, že něco jako Bůh vůbec existuje.
Věda (alespoň tedy ta dnešní) neslouží ani Bohu, ani lidskému duchu, ale pouze jen lidskému rozumu.
Kouzlení
Pár kudrnatých vlásků vdlani
a od večera do svítání
radost
že tě znám
Zrající láska
Semínka myšlenek
se ukládají kspánku
leč nový den
se jimi
Mystérium lásky
Ozbrojen
mečem dovednosti
zamíchám rázně karty osudu
a vyčkám času
Sluneční
Sluneční lázeň
se tomu říká
je to
(mnohdy)
Mateřství
Zhmotnělá
chvíle
horkého odevzdání
odemyká ti
Ráno
Poslední
na bárku pohled
plně naloženou
sjiž archaickým názvem včera
Večer básníka
Co snadnější je…
říci, že se smráká,
nebo den odchází ,
že závoj noci padá,
Dívenka a vulkán
zpovědnici
šestiletá dívka
a za záclonkou čas
Když vyšla
Ohňová
Když se do plamenů díváš
tak hoří tvoje tvář
i tělo
(nikdy neodvrátíš zrak)
Měsíční
Tu noc
kdyspatřil jsem
tě vystupovat zjezera
byla jsi pod ochranou hvězd
Větrná
Dlaně větru závidím
že dokáže
si tě vzít
celou
Svítání
SVÍTÁNÍ
Jak zoufale si připadám,
klopýtám vzpomínkami
a jejich pavučiny trám
Mezilidské vztahy
Mezilidské vztahy
V bezbřehých melodiích času
donekonečna si přeji neublížit
a nezáleží na tom ským a proč
Láska bez hranic
LÁSKA BEZ HRANIC
Jsme jako planety
má lásko
na různých drahách oběžných
Setkání
A kdybys došel ktomu obzoru,
tak uvidíš tam kříž a na něm tělo
zbílého jako mramoru.
Vztyčené hřeby vhrůzném pozoru,
Pronikáš
PRONIKÁŠ
Jako když kapky deště prostupují zem
Večerní slunce když za obzorse noří
Tak stejně já jsem tebou prosycen
Šance
Kde jindy slunce má své místo
tam mrakům
ocel
možno závidět
Přání nová
Petrklíče
fialky
podběl a pampelišky
dívky bez
Touha I.
TOUHA
Začínám něžnou představou
Končím jak lávou propálená skála
Přihořívám i bez doteků tvých kolenou
Čas pro mou lásku
Mám rád tu hloubku,
když se do očí mi díváš
(a jazyk do kornoutku)
a siluetu džbánku, když polonahá snídáš.
Předjaří
Zima se chystá kodchodu
a stále vlídnější má tvář
. tak ještě meluzínu a zbylé vločky sněhu,
malého mrazíka - neposedu;
Hledání pravdy
Na polámaném koloběhu dějin
se marně opírám
o zbylá fakta
(prý)
Kde bydlí láska
Kde bydlí láska
Ve vlasech, které miluji
a jejichž vůni dýchám.
Vmoři těch vln, když vědomí se vzdaluji
Odpuštění
ODPUŠTĚNÍ
Pod tíhou cizích vin,
jsem srážen na kolena,
a jediné, co vím,
Spánek a bdění
Dvě hnízda
jsou na protilehlém konci obzoru
a dvojí
(neviditelní)
Jaro
Voda stříbrná ze zasněžených plání,
ale i shůry, ochladí první opálenávíčka,
smyje vše loňské z našich unavených dlaní,
a v pohledu na svět, dá nám opět nová sklíčka.
Zima
Krajina dětství opět bílá,
svíčky a kouř a melancholie,
a je-li komu uvnitřzima,
rolniček zvuk ho teple přikryje.
Podzim
Letošní naděje slistím opadává.
všechno tak náhle, příliš vzdálené,
co nestihlo se, čeho se nedostává,
teplo, jen z bramborové natě spálené.
Léto
Vánek, který líně okolo nás létá,
horkou svou dlaní něžně svléká
a vůli oslabuje ubránit se tomu,
po čem vzápětí je veta…
Byla to pravda, nebo se mi to jen zdálo…
Překážím ženě
sníž léta
(vedle sebe)
žiji
Čekání
Sám sobě řekou času,
zvolna protékám,
vzpomínek břehy zrákosu
a u dna duši mám.
Chtěl bych být (nějak) užitečný
Dejte mi skalpel
prosím
ať mohu přiostřovat dětem pastelky
na zbrusu nové
Noční terapie
Hlídám tu noční unavenou Prahu,
vybírám správný pro každého sen,
jedněm pro radost a jiným pro výstrahu,
za malou chvíli přiblíží se den.
Samota
Jsem zapískáním nejvzdálenějšího vlaku.
Plesknutím (uloveného kapra) o vodní hladinu.
Poslední atmosférou nesnesitelného tlaku.
Posledním pomazáním vpravou hodinu.
Exploze
Stát vepicentru výbuchu
té
nejstrašnější
atomové zbraně
Cesta života
Tou cestou vlukách
šel bych rád
stebou
neviditelným poutem
Plovárenská
Chtěl bych si někdy
vodou
pozemské
své tělo
Sněhová
Na Tvých řasách chtěl bych tát
a vločkám sněhu lehkost závidět,
znovu a znovu zakoušet ten pád.
Nikdy už nemuset se ptát,
Dešťová
Od tebe horkou
maličkou svou dlaní
(co kapka za kapkou)
tě
Andělská
Ve svých snech vídávám dívku. anděla,
kde srdce měla by, tam samou láskou hoří,
líbezně krásná je, však duše bez těla.
Já ptám se neustále, co chtěla by a co nechtěla.
Nešťastná láska
Zavolejte mi, prosím, někdo na lásku,
ať na mě chvíli počká. ať se neztratí
vtom moři citu zcizích oblázků,
ať nemusím tu zmírat vtiché závrati.
Tři tečky
Přesto, že používám všechna slova slabikáře,
někdy se rozum na ně vymlouvá.
Když (často) zdá se mi, že vidím krásu polární záře,
nebo se struna vsrdci rozezní. tu se pak opět jemu zdá, že
Drogy
Představte si, že jste se právě vrátili z přátelské návštěvy, na níž se vašim dětem zalíbila (tak, jako ještě nikdy před tím) nějaká skutečně velmi krásná hračka. Jak byste reagovali.
Umístili byste své děti do nějakého "léčebného" zařízení, kde by jim pomocí medikamentů a různých účelových praktik "pomohli"na jejich dětskou touhu zapomenout, nebo byste naopak tuto touhu respektovali a snažili se pro ně onu hračku nějakým (pochopitelně legálním) způsobem získat.
Pokud nyní řeknu, že problém drog nebude vyřešen do té doby, dokud nebude chápán v této rovině, potom - aby nedošlo k omylu - nemluvím o drogách, jako takových.
Osudová
Jen jedno malé přešlápnutí
a jeden hloupě vtipný krok.
Kčemu již další nadechnutí.
Osud mi chystá svelkou chutí
In memoriam I.
Přispívám na lásku.
Ať sílí, vzkvétá a je bez hranic,
ať umí zodpovědět každou naši otázku,
silným a odvážným i těm se životem na vlásku,
Nejistota
Kolik měsíců a dnů a kolik let.
Co ještě zbývá nám, co bylo naposled
a co se právě děje.
Komu znás štěstí přeje
Taisha
Zrcadlo, řekni,
co je víc, než krása vnější,
kdo mezi lidmi všemi,
na naší modré planetě, na této krásné zemi,
Láska pro každý věk
Když u tabule začne se ti zadrhávat hlas,
kdykoli Ona hlavu pozvedne - byť za poslední lavicí
by byla - jinam se dívala a zcela bez růměnce na líci,
na dveřích suchý nápis třetí bé,
Vratič
Vrátím ti, vrátím,
čekání zkrátím.
Rozemni na dlani
voňavou snídani:
Kritika Písmáka
Je to takový (malý) podvod, to přiznávám. Vzhledem ktomu, že máte všichni Písmáka rádi (protože jinak byste tu přece nebyli) a jelikož chvály na jeho adresu bylo určitě již dost a dost…takže sopačným názvem by to bylo už příliš přeslazené…(a taky, tak trochu proto, aby vás ktomu mému díkůvzdání přišlo co nejvíc…)
Nicméně i kritika může být přece kladná a ta se (potom) již často snoubí právě spochvalou, takže ten podvod nemůže být až tak velký…
Jsem (na rozdíl téměř od vás všech) na těchto stánkách jen pár týdnů, avšak již to mi stačilo ktomu, abych se odhodlal. I když „odhodlal“ není to pravé slovo. Jasně cítím, že něco takového udělat musím (jakoby povinnost – vtom dobrém slova smyslu), hlavně to však udělat chci.
Vyber si...!
Kdesi až v centru všehomíra,
konal se kdysi vážný sněm
o tom, kdo jednou schopen bude,
řídit vše živé napříč vesmírem.
Sousoší ticha
Sousoší ticha náš domov připomíná, lásko má.
Děťátko, jež zemřelo nám vnáručí.
Polibky tak dlouze trvající.
bezesné noci a procházení pod kaštany
(umírající) Julince
Dodnes ji vídávám kdykoli přivřu oči,
nebo jen sklopím zrak
a dodnes se (před ní) stydím za to, že jsem zdráv.
Stále znova mě (i po tolika letech) dojímá,
Fialka
Od jara až do podzimu
vkvítkách plno jasu,
od jara až do podzimu
přináší mi krásu.
Hádanka
To nejtišší vtobě jsem,
přesto, že jsou má ústa (mnohdy) vykřičením němá.
To nejjasnější vtobě jsem,
přesto však sotva blikající cetka (mnohá) tak snadno oslepí ti zrak.
Poslední soud
I stalo se, když posledního zlidí přijal Bůh ve svém království,
(by soudil skutků jeho), že nejprve sám sestoupil na zem,
aby se přesvědčil o pravdivosti lidských slov.
Přišedší na zem, vracel se vkrálovství nebeské,
Varující vize
Je krásné nedělní ráno, den poslední. Stejně tak, jako každé jiné, mohlo i toto být symbolem začátku. něčeho rodícího se, něčeho nového, neboť ránem začíná vždy nový den, nenávratně směřující kvečeru. Stejně tak slunce, ráno se rodící, míří přes vrchol zenitu do hlubin západního obzoru, ve kterých končí jeho pouť.