Slza

Na počátku bylo slovo, a to slovo *** bylo,

nekonečná moc v nekonečném prostoru,

řekl budiž svět a tak se stalo,

jak když poručí si na baru.

Svět, malá hnědá kulička,

obyčejná docela,

prázdná, mrtvá celičká,

ve vesmíru visela.

Pak pozřel *** na svůj výtvor

a začalo mu teskně být,

chyběl mu jen nějaký tvor,

co by na ní mohl žít.

Sledoval kus mrtvé hlíny,

a obří slzu uronil, co celý svět zaplavila,

a roztříkla se v širý vesmír

pak se v hvězdy změnila.

Svět, hnědomodrá kulička,

stále jenom visela,

jak obří vody kapička,

ve světle hvězd se třpytila.

*** to ale nestačilo,

stále něco chybělo,

tak pověsil vedle slunce,

by na práci mu svítilo.

Poté svořil další světy

a začal si s nimi hrát,

až zůstali všechny v kruzích,

kolem slunce rotovat.

Svět, malá světlá kulička,

celá pokrytá mořem,

ještě prázdná celičká

koulela se prostorem.

A tak se *** do práce dal,

a stvořil život na zemi,

na člověku záležet si nechal,

přesto se nepoved zdá se mi.

To má být ten vrchol *** práce??

Všude rostou továrny, lidí je jak blech,

To *** nemyslí vážně přece,

tomu se říká pech.

Svět, duhová kulička,

špinavá a nemocná,

Plná lidí k prasnutí,

k *** vůli netečná...

Už moc nesleduje náš svět,

má z toho migrénu a nevolnost,

nebaví ho jen tak civět,

už prý  nás lidí má dost..

A tak malou planetku,

jíž říkáme země,

začněte lidi spravovat

sakra neserte mě:))