Doteky na Věži

Doteky na věži

Slíbili jsme si s MayBee, že na věž půjdeme ještě jednou. Vydali jsme se tam tedy při naší předposlední procházce městem. Šli jsme opět přes město, protože jsme měli za úkol nakoupit na vycházce dárky na pohřbívání. Rychle jsme tedy oběhli pár obchodů, splnili jsme si naše povinnosti a vydali se k zámku.

U okénka v bráně jsem požádal o dvě vstupenky. Starší paní, která je prodávala, se na nás spiklenecky pousmála a řekla: „Kupte si poloviční, kdyby něco, slečna je vaše dcera.“ MayBee a já jsme se museli hodně držet, abychom nevybuchli smíchy. Pobaveně jsem se na tu paní za okénkem podíval, koupil poloviční vstupenky, vzal MayBee za ruku a vešli jsme na nádvoří zámku. Když už jsme byli dost daleko od okénka oba jsme se rozesmáli. „To jsem fakt nevěděl, že už mám tak velkou dceru.“, divil jsem se naoko. MayBee jako obvykle řekla tu legrační větu: „Moc pěkný“ a oba jsme se smáli a tiskli si ruce na znamení, že je nám spolu hezky.

Přešli jsme nádvoří zámku a nerozhodně jsme se zastavili v chodbě před zavřenou bránou, která vedla nahoru na věž. Zkusil jsem kliku. Bylo zamčeno. Po levé straně vedla někam do útrob zámku další chodba a otevřenými dveřmi jsme zahlédli nějakou zaměstnankyni, jak právě myje podlahu. „Dobrý den. Prosím vás, nevíte náhodou, kde bychom našli někoho, kdo by nás pustil na věž ?“, zeptal jsem se zdvořile. Žena nám ochotně prozradila, že paní, která věž hlídá, si jen někam odskočila a měla by se brzy vrátit. „My tedy počkáme, než přijde. Děkujeme.“, rozloučil jsem se a zůstali jsme s MayBee sami v chodbě před zamčenou branou a dívali se na sebe. Usmívala se na mě a já na ni. Chvilku jsme jen tak stáli a mlčeli. Pak jsem ji chytil za ruce, protože jsem se jí chtěl dotýkat. Nervózně jsme rukama pohupovali ve vzduchu a čekali až někdo přijde. Pak jsme se objali a začali se líbat. Cítil jsem, jak mnou znovu prochází vzrušení až ke konečkům prstů. Hladil jsem ji po zadečku, tiskl ji k sobě a vnímal její vůni a doteky našich jazyků. Po chvilce opět, jak měla ve zvyku, polibek ukončila tím, že mírně zaklonila hlavu a pak mě ještě jednou krátce políbila na  rty.

Mlčky jsme stáli a objímali se a hladili. Dotýkal jsem se ústy jejich vlasů, zlehka jí přejížděl rukama po zádech a zadečku a nechtěl ji pustit. Po chvíli jsme od sebe kousek poodstoupili a znovu se na sebe usmáli. Tvářili jsme se trochu provinile, ale nervozita z nás už mírně opadla. Netrpělivě jsme čekali, až nás někdo pustí nahoru nad město. Přerušili jsme ticho různými legráckami a poznámkami na téma „dvaadvacetiletý otec a třicetiletá dcera“ a smáli se a chvílemi klopili stydlivě zrak. Po nějaké době se mi ale začalo zdát, že ta paní už je pryč trochu dlouho a tak jsem navrhl, že se půjdu zeptat k okénku, u kterého jsme kupovali vstupenky, jestli by nemohli někoho poslat otevřít bránu. V okénku byl místo té paní s tím podivným návrhem na hru „otec a dcera“ zrovna někdo jiný a ten někdo zařídil, že po chvíli strážkyně věže dorazila a pustila nás nahoru.

Věž byla pustá a prázdná.. Ve všední dny sem asi nikdo moc nechodil. Vystoupali jsme po úzkých točitých kamenných schodech nahoru do nástavby a pak po dřevěných širokých, vedoucích kolem jejího čtvercového průřezu až nahoru k hodinovému stroji a ochozu. Schody byly trochu nebezpečné a tak jsem cestou MayBee trochu přidržoval, pro případ, že by ztratila rovnováhu. V jednom okamžiku v těch botách na podpatku opravdu nějak špatně došlápla a málem z těch schodů doopravdy spadla, ale mojí pomoc zase až tolik nepotřebovala.

Ve skutečnosti mi spíše bylo příjemné se jí dotýkat cítit se jako její ochránce. Po schodech jsme vystoupali k hodinovému stroji, který stál uprostřed tmavé místnosti v horní části věže. Někam nahoru vedli ještě jedny schody. MayBee se po nich chystala vydat ještě výše, asi až někam do špičky věže, ale pak jsme si uvědomili, že už jsem u cíle a zasmáli jsme se tomu. Byli jsme z výstupu po schodech trochu zadýchaní a tak jsme se na chvíli zastavili.

Otevřenými dveřmi jsme vyšli ven na ochoz věže a závany větru nás příjemně ochladili. Její vlasy vlály jako plamen pochodně a její šaty se ve větru nadzvedávaly a odhalovali její stehna. Hrozně mě vzrušovala. Dívali jsme se do krajiny a já myslel na to, jak jsem rád, že jsem tu právě s ní. Bylo mi moc hezky. MayBee se tvářila trochu tajemně a trochu zasněně. Pomalu jsme obcházeli ochoz a dostali se na stranu obrácenou na náměstí. Mluvili jsme o tom, jak to bylo smutné, když jsme tu byli minule spolu, protože jsme tenkrát cítili, že se od sebe nějak vzdalujeme. Pak jsme se tomu začali tak trochu smát. Smáli jsme se a dívali se dolů na náměstí a na lidi, co po něm přecházeli. A hladil jsem ji a dotýkal se jí na stále důvěrnějších místech. Obrátil jsem se zády k zábradlí a přitiskl ji k sobě. „Někdo nás uvidí.“, řekla. „Na tuhle vzdálenost ?“ podivil jsem se. „Znáš to. Lidi jsou všímaví.“, zasmála se. „Určitě tady někde číhá Tony s dalekohledem.“, řekla na oko vážně. Zatvářil jsem se, jako by to mohla být pravda a přikývl: „Určitě. Musíme si dávat pozor !“ Otočil jsem se směrem k náměstí a levou rukou nenápadně hladil MayBee po zadečku. Černá  látka jejích šatů byla protkána kovovými nitkami a trochu drsná na dotek, ale zároveň měkká a poddajná. Nadzvedl jsem jí okraj šatů a pohladil jí po stehnech. Pak jsem zezadu vložil ruku do jejích kalhotek. Stála těsně vedle mě a tvářila se nenápadně a potutelně, jako by ji opravdu někdo pozoroval. Já se také tvářil jako by nic a prsty jsem zlehka přejížděl po drážce mezi jejími hýžděmi a sjížděl stále níže a pronikal až do skulinky mezi stehny. Pomalu jsem se dostával k její studánce. Rychle vlhla. Nechal jsem ruku mezi jejíma nohama a prstem přejížděl sem a tam po jejím poševním vchodu. Cítil jsem tu její nádhernou jemnost a příjemné teplo a roztíral vytékající sekret po celé skulince. Pak jsem začal pronikat prsty až dovnitř. Chvílemi jsem se dostával hluboko dovnitř a pak jsem zase jen tak pomalu kmital prostředníčkem na okraji studánky.

V tom nás vyrušily doléhající kroky a hlasy. Podíval jsem se vpravo, směrem ke vchodu na ochoz. Mladá dvojice se právě vyhoupla zpoza rohu. Rychle jsem nenápadně vyndal ruku z jejích kalhotek. Dvojice se na nás bez většího zájmu podívala a pak se rozhlíželi po kraji a povídali si. Pomalu jsme se přesunuli za roh. MayBee se na mě usmívala.: „Ty máš taky rád veřejná místa, co ?“ „Asi, jo.“, přikývnul jsem. „A kdo ještě ?“, chtěl jsem vědět. Možná jsem to ani vědět nechtěl, že Mike. „Hm, bez komentáře.“, řekla MayBee. Smáli jsme se. Postavil jsem ji zády k zábradlí. „Podívej se nahoru na ty hodiny !“ „Já si tě vyfotím, jo ?“ MayBee se bránila: „Nee, fouká tady vítr a jsem celá rozcuchaná. !“ „Nejsi“, rozhodl jsem a ustoupil trochu dozadu. Otočil jsem fotoaparát na výšku a navigoval: „Ještě se podívej trošku výš. Ták. A nespravuj si pořád ty vlasy. Máš to dobrý.“, cvak a první by byla. „Ještě jednou na šířku i s náměstím. Podívej se prosím tě na mě. A nech už ty vlasy !“, přemlouval jsem ji. „Vždyť je mám rozfoukaný jak čarodějnice !“, bránila se. „To je právě hezký, jak ti ty vlasy vlají v tom větru.“, cvak a hotovo. Nahlédl jsem za roh, co dělá druhá dvojice. Bavili se spolu a nás si nevšímali. Přemístili jsme se na druhou stranu věže, odvrácenou od náměstí. Chytil jsem jí za ruku a chvilku jsme jen tak stáli a se dívali do kraje a jestli nás někdo nepozoruje a pak jsme se ve stínu věže znovu objali. Sundal jsem jí brýle a začal jí znovu líbat. Hladil jsem MayBee přes šaty po ňadrech a pronikal jazykem vášnivě do jejích úst. Opět jsem jí vzadu vyhrnul šaty, vložil jí ruku do kalhotek a hladil jí a laskal na její skulince. Vzrušení mě celého prostupovalo. Cítil jsem, že mi začínají být těsné kalhoty. Myslím, že to cítila i MayBee, která ke mně byla pevně přitisknutá a měla pravou nohu povysunutou dopředu, do mého rozkroku. Po chvíli opět zaklonila hlavu a dala mi pusu na rty. Odhrnul jsem jí z krku vlasy, které jí splývali na ramena a líbal jí a přejížděl jazykem po její horké kůži. Stála mírně rozkročená a nahnutá dozadu. Dotýkal jsem se obličejem jejích vlasů a voněl k nim. Potom jsem vzal do úst její ušní lalůček a jazykem si s ním začal hrát. Hladil jsem ho a něžně jí do něj kousal. Kovový kroužek její náušnice, přes který jsem přitom přejížděl, mě ještě více vzrušoval. Potichu se smála, že to lechtá. Pár minut jsme si takhle hráli a pak jsme dokončili okruh kolem věže.

Druhá dvojice mezitím odešla a my jsem už nějakou dobu byli nahoře úplně sami. „Musíme už jít.“, řekla MayBee a podívala se na hodinky a pak na mě. „Ještě je čas.“, namítnul jsem. Několikrát mě jen tak zlehka políbila na rty a pak schválně ucukla dozadu, aby mě potrápila. Počkal jsem až jí to přejde a pak jsme se chvilku něžně líbali. „Už musíme jít.“, rozhodla. „Vrať mi brýle !“, přikázala mi. „Mm“, nesouhlasil jsem jejím způsobem a znovu jí začal líbat na krk. „Už vážně musíme jít.“, bránila se trochu. Znovu jsem jí dal ruku na zadeček a přejížděl jí prstem v drážce mezi hýžděmi. Nechala si to ještě chvilku líbit a pak mi vzala z kapsy svoje brýle a nasadila si je na nos. Upravila si kabelku na rameni a zamířily jsme k východu z ochozu věže.