Život

                        Ž i v o t

Život je jako mrakodrap,

bohužel, bývá bez výtahu.

A kdybys někdy špatně šláp,

upadneš tvrdě na podlahu.

I když máš tělo samý šrám

na té své nekonečné pouti,

a často nevíš kudy kam,

osud tě špatnou zprávou rmoutí,

nesejdeš nikdy na zcestí.

Nad tebou svítí tolik světla,

znovu se vztyčíš k souhvězdí,

i když tě nepohoda hnětla.

Nestůj tak dlouho u dveří,

vystoupej vzhůru po schodišti,

nejsi to lehké pápěří,

všechno tvé po volnosti dyští.

Cesta je jaksi bolavá,

trestá se i to ohlédnutí.

Nemůžeš stranou postávat,

vzchopíš se  pod hromadou suti.

Ze sklepa vylézt na střechu –

zdá se, že je to těžká práce.

Nešlapeš stále po mechu,

přec dojdeš touto cestou k lásce.