Tenisák

Sedím takhle u počítače a mám před sebou tenisák. Nápis už je na něm sešlý, takže je jenom zelený, tak pronikavě zelený. Je ale vidět, že se s ním hrálo, protože nesmrdí a chloupky na něm jsou trochu odrbané. Mě, při pohledu na tento tenisový míček, napadla menší personifikace. Dejme tomu, že byl nový. Dostal se do obchodu, zřejmě v klasickém balení, protože ho koupil potom tenisový trenér. A teď si představte, že tento míček byl vedle golfových míčků. A ty čekal osud, že, buďto budou stát čtrnáct korun, bude na nich napsán range a budou v automatech na golfovém hřišti. A nebo budou profesionální a budou se prodávat hned vedle těchto tenisáků. A vedle třeba můžou být molitanový míčky. Ty čeká jiný osud. Půjdou někam na rekreaci, protože se nikam jinam nehodí. Alespoň si to oni myslí. A v tomto depresivním prostředí se náš tenisový míček nachází. Sám neví, co ho čeká, ale je pohodář, protože je na středu stupnice. Golfový míček to bolí nejvíc, doletí nejdál, ale zase je v té nejvyšší skupině, však vy víte v jaké. A molitanový míček? Toho to bude bolet nejméně, ale zase doletí nejdál, a zase bude v té nejnižší skupině. A tenisák je tak na středu, to už jsem říkal. Bolí ho to středně, doletí středně a je také ve střední skupině.

A abych uvedl některé věci na správnou váhu. Já neodsuzuji soft tenis, neuvádím naplno, že golf je nejvyšší sport apod. Je to jen, jak to vidím já. A jakej je můj nejoblíbenější sport? Rádiový orientační běh.