Planeta Iremae 3 - 11. kapitola

Když vstoupili do prakticky a vkusně vybavené pracovny s nábytkem laděným do temně modré barvy, rektor zrovna četl nějaký svitek. „Vítej zpátky na akademické půdě Janis!“ Odložil svitek a podal ji pravici na pozdrav „Samozřejmě jsem slyšel o neblahých událostech, které postihly tvou zemi a pokusím se pro tebe udělat co budu moci.“ „Již nyní jsem vám zavázána“ poděkovala uctivě Janis. „Bohužel jsem stále vytížen a množství povinností mě znemožňuje naplno se věnovat univerzitě, natož dalším věcem. Pracuji mimo jiné totiž pro město. Věřím však, že ti Urmin pomůže se vším, co bude potřeba.“ Jakožto vysoko postavený mág a člen Koncilu mágů byl rektor velmi zaměstnaný muž a nevynechal příležitost to komukoli připomenout. „Posaď se. Rád bych si s tebou pohovořil o tvé současné situaci.“ a přiteleportoval další stoličku, aby si měl i Urmin kam sednout.

„Podle posledních zpráv byl Tehrút připojen k Tahosově království. Musím schválit tvé rozhodnutí o útěku, neboť to bylo za daných možností to nejlepší řešení. Díky tobě odmítli generálové připojení vaši armády k tahosově a většina vojáků uprchla do armád sousedních zemí, díky čemuž byl tahosův vliv oslaben. Také vím, že se tvým rodičům daří dobře. Musím tě však varovat, že Tahos vypsal slušnou odměnu za tvé dopadení a jde po tobě spousta lovců. Musíš si dávat pozor a neukazovat se moc na veřejnosti. Chci ti proto nabídnout přístřeší v naší univerzitě. Věřím, že tě zde dokážeme ochránit.“

„Děkuji, ale věřím, že se dokáži sama ubránit. Přesto bych vaši nabídku využila, alespoň dokud si nenajdu ve městě nějaké dostatečně bezpečné obydlí.“
„Chápu. Vím, že i na univerzitě jsou bohužel tací, co by tě byli ochotni za danou odměnu vydat a já bych tomu nemusel být schopen zabránit. Je těžká doba. Na severu se opět srocují velké skupiny skřetů a hraničáři mají spoustu práce.“ Téměř neznatelně přivřel víčka „Promiňte, zrovna mě volají na tržiště. Prý se tam objevil nějaký cizinec. Pokud by vám to nevadilo, tak vás vezmu sebou. Třeba se mi budete hodit.“
„Ráda pomůžu, budu-li moci.“

Celý svět se zahalil do bílé mlhy, zdi se zbortily a postavily se budovy a stánky. Mlha se rozplynula a stály na tržišti. „Tak co se tu děje?“
„To ten cizinec“ povídá městský písař „vůbec nerozumíme co říká.“ a starosta:
„Nechceme tu žádný rozruch, natož nějakého cizího pytláka! Mohl byste se ho zeptat co tu chce?“
„Pokusím se.“ odvětil znuděně rektor. Když vyzkoušel všech 16 jazyků které znal zeptal se svých společníků: „A co vy, znáte nějaký další jazyk?“
„Bohužel jazyky nejsou moje silná stránka“ odvětil Urmin.
„Nic co byste nezkusil“ dodala Janis a zkoumavě si prohlížela cizince.
„Kdyby tak něco řekl, třeba bych to poznal.“ Cizinec ze sebe náhle vydal podivně znějící zvuky, které se však zdáli organizované. „Tak to jsem v koncích.“ řekl rektor poněkud zmaten. Vrátil se k ostatním. „Je to mág, o tom není pochyb. Jeho magické schopnosti jsou velmi slabé, ale přesto je možné je cítit. Určitě je z daleka. Můžu tak maximálně zkusit mu nahlédnout do mysli.“
„Ale co když se bude bránit mistře?“ zeptal se Urmin.
„Snad mám ještě dost síly na to, abych dokázal číst myšlenky tak slabého mága, i když mi odporuje.“ Začal se opatrně přibližovat k cizinci, který nejistě ustupoval. Nakonec ale nechal na sebe vztáhnout ruku, aniž by ho museli stráže držet.

Retor chvíli soustředil energii, aby dokázal prolomit slabou magickou barieru a pronikl cizinci do mysli. Na chvíli ztratil orientaci, ale brzy začal vnímat obrovské množství vědomostí, kterými neznámý disponoval, tyto informace však nedokázal rozluštit, ani vycítit smysl základních pojmů, které by mohl použít k rozhovoru. Ještě chvíli se snažil v proudících myšlenkách nalézt základní znalosti, ale neúspěšně. Přerušil spojení a nespokojeně kroutil hlavou. Tak složitou mysl doposud nestudoval a množství vědomostí odpovídala snad jenom rozsáhlá univerzitní knihovna. Rozhodl, že cizince vezme na univerzitu.
„Ale vždyť je to pytlák! Dokonce se odvážil svůj lup nést klidně do města!“ odporoval starosta „pokud mu to jen tak projde, bude to špatný příklad pro městskou chátru!“
„Jsem si jist, že nevěděl, že provádí něco nezákonného. Zaplatím za něj vzniklou škodu“ odvětil klidně rektor.

„Pojďme jej odvést pěšky, než vznikne nějaký větší rozruch. Nechci riskovat použití teleportace, dokud o něm nebudu mít další informace“ prohodil zamyšleně k ostatním „divné věci se dějí v této době. Budu muset informovat koncil.“ Když mu vysvětlili, aby je cizinec následoval, vydali se směrem k budovám univerzity. Když dorazili, uvedli jej do jednoho z pokojů.
"Pohlídejte jej, spojím se zatím s koncilem, jestli knám někoho pošlou", pokynul jim rektor. Janis si sedla naproti cizinci a zkoumavě si jej prohlížela. Zdál se ji celkem pohledný a dobře urostlý. Mohl být stejně tak bojovníkem, jako čarodějem, nebo zaklínačem.
"Bohužel sem teď nemohou nikoho poslat. Rozhodl jsem se, že jej u nás ubytujeme, dokud se celá věc neprošetří", přišla ji myšlenková zpráva od rektora.