Bylo nebylo

Bylo nebylo jedno velké městečko, ve kterém žila jedna krásná princezna se svým tatíčkem. Když princezna dospívala, rozhodl se její milovaný tatíček, že ji provdá. Na zámek se sjížděli urození princové, ale ani jeden se princezně nezamlouval. Tak všichni princové odjeli z jejich země a už neměli o princeznu zájem. Ale král stárl a potřeboval svou jedinou dceru provdat. Král si vzpomněl, že jeho dlouholetý přítel z městečka Nevímodkud má dva syny. Ihned vytočil telefon a volal. Domluvili se, že za týden přiveze oba dva syny. Princezna byly smutná, protože se nechtěla vdát, ale týden brzy utekla a dva ženiši už stáli na nádvoří a byli velmi nedočkaví, až spatří princeznu. Když ji uviděli byly z té krásy v šoku. Jednoho to i kleplo a tak volali 155. Princezna přemýšlela jak se může zbavit toho druhého. Ale nevěděla si rady. Celou noc nespala, chodila po své komnatě a přemýšlela co dělat. Napadla ji myšlenka a to byla ta, že ho zabije.

Asi po dvou dnech poznávání jí začal lézt na nervi a už ho nemohla ani chvilku vystát. Když se blížila půlnoc pomalu se vkradla do jeho pokoje a něžnými polibky ho vzbudila. Zíral na ni a nevěděl co se děje. Princezna mu řekla, že je z něho mimo a že by se s ním chtěla dělat miminka:). Ale měla jednu podmínku, že se předtím napijí vína. Nalila mu jednu skleničku, pak druhou a pak vypily celou láhev. Ale byli už trochu opilý, tak princ zašel ještě pro jednu. To pak už princezna nemohla ani stát a když měl na to chuť, tak se s ním vyspala.
Ráno se probudila a nevěřila svým očím. Bolela ji hlava, chtělo se jí zvracet a když viděla toho hnusného prince vedle sebe a nahého, tak se zabila. Raději se oběsila, protože už dál nemohla. A to byl konec a pohádky je konec.