Písmák věděly jsme
trošku bolesti
trošku radosti
trošku hořkosti
největší strach
Venku
venku se dělá krásnej svět
vzduch voní vlhkou něhou
větve se u nebe scházej
a z jejich objetí se
Už tolik let se chystám
už tolik let se chystám
až budou dušičky
až bude sychravo
až bude jaro
Minutová oliva
mám červenej koberec
a taky mám rozinky
a mám je ráda
a teď mi řekni
Karel Kosík: Poslední eseje (esej)
Karel Kosík: Poslední eseje
(Etika)
Když jsem se rozhodovala, po kterém z nabízených autorů sáhnu, vzhledem knáročnosti na pochopení jsem předpokládala, že autor český bude lepší. Zjednoduchého důvodu. Vzhledem ktomu, že se narodil, vyrůstal, žil, studoval a pracoval (převážně) vnaší zemi, má tudíž typicky českou mentalitu a jeho způsobu nazírání na svět bude snazší porozumět, než autorovi zcizí země, který bude mít jiný pohled na meritum věci vdůsledku odlišné kultury, vníž vyrůstal, tradic, zvyklostí i uvažování. Ze dvou nabídnutých českých autorů jsem si vybrala Karla Kosíka.
Vše, co nedokážu vysvětlit a ty nechceš pochopit
jenom tak
jenom tak sedět
jenom tak ležet
jenom tak sedět
dycky
I.
seš moje přítelkyně
zdomu párty
chodíš spát dřív než já
Svrchní
Chlapi si u mě chtěj nechávat
kartáčky na zuby
na někdy na potom
zbytečně
Hypatetická
Zúženým dechem vyrývám vločky
na stěny paneláků
do očí ptáků
na okna vlaků
Vellice kadentní
Stále stejný symptomy
koušou mě do krku
mixují mě drsněji
než by to udělal zlevněný drtič
Zdali to půjde
po půl roce naplnění
platím za svou chybu
paradoxně byla
jsem
opravdu všechno?
sedni si
a přestaň psát lacinou poezii
už seš velká holka
a dobře se držíš, ty jo
Noc orgasmu
meluzína kvílí
okna vytržená zkontextu
a plákaty nahých chlapců
válí se
Pane, kde máte vlajky?
odchází to se mnou
cítíš jen
vlhký dech
odraz draka
Alex a Led Zepelin
milovala sem tu chvíli,
když kytaru hladíš
ladíš
v tu chvíli
Ty řízky byly zlevněný
přestala sem hledat stopy
který nikam nevedou
chtěla sem dneska
spočítat hvězdy
Vzpomínky na Vysočinu
už se nedozvím
zda ten mladík
dojel za svou slečnou
votrhané kapse