Nebezpeční tramvaj

NEBEZPEČNÁ TRAMVAJ

Tramvaj přijížděla. Muž X  už netrpělivě čekal na příjezd a vyhlížel si místo, kde by bylo nejvýhodnější se postavit, aby se co nejrychleji dostal k čerstvě uvolněnému místu. Krom muže X na tramvaj čekala i další řada lidí - desítky, stovky, tisíce … více či méně známých lidí. Tramvaj přijela, otevřela se – desítky, stovky, tisíce lidí z ní vystoupily a tramvaj si oddychla. Jenže úleva byla tak krátká, že ji tramvaj nestačila ani postřehnout. Muž X nastoupil, zahlédl volné místo u okna a byl rychlejší. Tak nějak potichu, nepsaně soupeřil se ženou A, která zřejmě místo u okna chtěla stejně jako muž X. Ale nakonec se uvolnilo místo vedle muže X, takže si žena A sedla. Tramvaj se rozjela a hmyzí bzukot a lidský šepot, ševel lidí se rozjel stejnou rychlostí, jako tramvajová kola. Občas bzukot prořízl nějaký nenadálý smích, občas jekot, občas sprosté slovo, nějakým anonymem vypuštěné. Muž X seděl, z okna hleděl a náhle ucítil nějaký zvláštní pohled. Byl to pohled přicházející z boku. To snad ne, ta ženská si mě prohlíží. „Ať se podívá, když to doma nemá“, pomyslel si, ale i tak mu to nebylo nijak zvlášť příjemné.

Žena A se ale na muže nedívala, dívala skrze něj, ven. Najednou ucítila pohled. Oči se jí vrátily na objekt který ve směru pohledu byl blíž - muž X. Jejich pohledy se střetly - bože co ten chlap na mě tak civí ?! Muž X si pomyslel to samé. A tak se na ni ještě jednou podívám, říkal si v duchu. Žena A měla stejné choutky. Opět se jejich pohled střetl – oba dva si najednou uvědomili, že jim jejich tváře nejsou tak nesympatické – snad možná i příjemné na pohled.

To se ale tramvaj dobelhala na další zastávku a vyplivla další pasažéry a zároveň nové polkla. Tramvaj se pomalu rozjíždí a hmyzí ševelení sílí. Nastoupila totiž partička (snad postpubescentních) dívek, které byly bůhvíčím rozjařené. Obzvláště jedna. Byla to žena B. žena B stála přímo naproti oknu, u kterého seděl muž X. Žena B se bavila svým rozjařeným způsobem a to až do chvíle, než uviděla u okna sedícího muže X. Nevěděla proč, ale padl jí do oka. Okamžitě začala pozorovat, jestli žena A, vedle něj sedící, náhodou není jeho ženou. Její malé radary zachytily něco podivného. Muž X a žena A se na sebe lehce, téměř nepatrně usmáli – jejich pohledy se střetly!  „Tak to teda ne, jestli nejsi jeho žena, tak máš smůlu…,“ v lehkém vzteku si pomyslela  žena B.

Tramvaj dojela na další zastávku a i když byla už skoro noc ( tma před tramvají, tma za tramvají ), jakoby lidí nijak ani neubývalo. Tramvaji se zdálo, že snad naopak. Muž X vystupoval, mlčky se podíval na ženu A, ta na něj a usmáli se na sebe. V momentě úsměvu, mu ale vyklouzla z ruky jedna rukavice. Toho okamžitě využila žena B a sehnula se pro ni. A pak už pro ni nebyl problém, vystrčit fotku ženy A z paměti a nahradit ji svou. A protože vystupovala na stejné zastávce jako muž X, vystoupili spolu. Nevšímajíc si svých dál štěbetajících přítelkyň,nahradila mlčící plachý usměv ženy A, svým vše říkajícím pohledem.

Tramvaj se opět rozjela a žena A si přesedla na místo u okna. Stále bylo ještě příjemně vyhřáté. Vedle ní si sedl další muž, muž Y. Naproti nim si sedl pár. Muž W a žena C. Chvilku žena A a muž Y pozorovali pár WC, který se k sobě tak neuvěřitelně měl. Vypadal v té noční šedi, kdy ani jedna hvězdička nezablikala, jako to nejjasnější světlo lásky a naděje, že „to“ ještě nevymřelo. Žena C zpozorovala občasné pohledy a řekla svému muži W, aby toho trochu nechal, že se na ně lidi dívají. Muž W si sice pomyslel – „tak ať se dívají, když to doma nemají“, ale respektoval svou ženu C. Po chvilce muž Y obrátil zrak na ženu A. - „ bože co to má za lak na nehty, ta barva je nemožná“. Žena A pohled cítila. Na oplátku mu věnovala pohled svůj. Konečně si ho ( i v té letmosti ) lépe prohlédla. „Je teplej“, byl její rezolutní závěr. A tím bylo dáno jasno. Žena C se na ni dívala celkem nevybíravým civějícím pohledem. Připadala jí divná, vždyť se z ničeho nic začne usmívat. Žena A se usmívala nad svým spolusedícím a nad malinkatou vzpomínkou nad bývalým spolusedícím mužem X. Muž W si ženu A také prohlížel, lak na jejích nehtech ho nechával chladným, ten rovnou přešel k jistým výšinám. Prohlížel si ji docela okatě, asi stejně tak, jako jeho přítelkyně před chvílí. Jenže ona si říkala, že žena A je divná a on si říkal, že ženu A „zkusit“ by nemuselo být špatné. Muž Y se cítil trochu nesvůj v té invazi pohledů na svou spolusedící a tak se začal dívat na muže W. „ No je pěknej, „zkusit“ ho by nemuselo být špatné, jenže on je na žensky…“, trochu posmutněl muž Y.

Ale to už tramvajový hlas říkal, „ konečná zastávka, vystupte prosím“. Čtyřka spolusedících se zvedla a vyšla z unavené tramvaje. Žena A přemýšlela co uvaří svému muži Z k večeři. Muži Y zvonil telefon a lehce popuzen začal rozhazovat rukama, že už jde, že už je za chviličku doma a „ už se na Tebe těším “…

Pár WC se k sobě přitisknul, políbil se a dychtivě spěchal domů s příslibem vášnivé noci.