Písničky

Když budete občas dávat pozor na slova některých písniček, songů, pecek, hitovek, „top-písní“, šlágrů - nebo jak se tomu vlastně vůbec ještě dá říct - ať už letošního, nebo jakéhokoli jiného roku, určitě si všimnete kolik písniček je vlastně o „tobě“. Kolik zpěváků vlastně zpívá nějaké osobě, beze jména, bez adresy. Nevím přesně kdy to začalo, ale milostné písně patří určitě hned k počátkům hudby. Skladatel jen tak složí píseň někomu jakoby mu zpíval přímo, a pak se to jen tak omylem stane písní roku. Možná, když tu píseň skládá, ani nepřemýšlí zda-li se to bude lidem líbit. Asi to ani neskládá pro „nás“ - obyčejné posluchače cizích vyznání. Asi by pro nás tyhle písničky měly být úplně nezajímavý. Protože komu je v dnešní době něco po citech naprosto cizího člověka k jiné naprosto cizí osobě. Ty písně nemusí být zrovna vyznání lásky, nebo smutku. Stačí pouhý 2. pád jednotného nebo množného čísla a už je to tady - ta píseň „nás“ k něčemu nabádá, abychom se nad něčím zamysleli, nebo abychom něčemu porozuměli. Ano, tyhle písničky by nám měly být úplně volný, ale přece nejsou. A proč? Každý si tam najde něco pro sebe. Každý kdo se trápí si  prostě pustí svou oblíbenou hudbu a i když už ji slyšel snad stokrát vždycky si tam najde něco nového. Stačí jedno slovo, kterého si nikdy před nevšiml a už je tady malá útěcha nebo rada. Přiznejte barvu, kdo si prostě pod textem nějakého ploužáku nikdy nepředstavoval sebe a svýho idola, nemá žádnou fantazii. :-) Já sama jsem hodně velká idealistka a nevím, nevím co bych bez takových písniček dělala. A tak nezbývá všem autorům, kteří kdy napsali jakoukoli takovou písničku poděkovat. A taky nám nezbývá nic jiného, než tiše a skromně závidět všem těm šťastným, kterým někdo složil písničku. Komu se teď vybavila asociace „písnička - zpěvák - sláva - prachy“, nemusí číst dál. Nezatoužili jste někdy jen tak poslouchat něco co by bylo jen a jen pro vás? Jen tak stát, nebo sedět - jak je libo, a vědět, že i když poslouchá víc lidí, tahle písnička je jen pro vás…. To stejný platí o básních, ale uznejte, píseň je o něčem jiném. Alespoň pro mě. Závist je špatná vlastnost, ale já se přiznávám. Závidím těm, kterým zpívá např. Jaromír Nohavica (tohle je jen osobní vkus, dosaďte si koho chcete), závidím té, o které byl, dnes už stařičký, hit Only you, závidím všem těm lidem… Složit někomu hezkou píseň je, podle mého názoru, gesto, které předstihne většinu jen vyslovených vyznání. To se dá říct i o románech a obecně knihách. Co je krásnějšího, než si přečíst nějaký román, povídku, úvahu,  nebo cokoli, a zjistit, že pro vašeho známého - spisovatele jste byla právě vy inspirací? Ne kvůli slávě, že jste popsaná v knize, ale jen kvůli tomu pocitu… ani nevím jak to popsat. Ten, kdo si to dokáže představit mě určitě pochopí. Achjo… Asi se vdám za spisovatele nebo zpěváka :-).