Prostě jenom básnění

Jen před láskou nás neochrání nic.

Nepomůže proti ní ani bič.

Cítím u srdce ten obrovský chtíč,

Být teď někde pryč.

Toulat se po ulicích.

Koukat se do tváří neznámých.

Čas od času ulítnout v iluzích.

Netopit se při tom ve dluzích.

Naději hledat a zase ztrácet.

Jen tak v kupě světla se potácet.

Chci ztratit klíč od propasti,

od moře strasti.

Cítit mnohem víc,

než jen pouho pouhý chtíč.

Ďábel sedí na větvi jasanu,

jak z tohohle problému se dostanu?

Sním jen, sním a sním,

že v budoucnu snad uvidím ...

Uvidím lásku a že znovu

na oči mi nedá pásku.

Sny jsou prostě krásná věc,

ale nejsou zkrátka realita,

ta je prostě krutá.

I tak chci jen dál snít,

být tím snem a mít klid.

Sedím u jezera a omývám znavené nohy v křišťálové vodě,

doufám, že budu v pohodě.

Čeká mě cesta ještě dlouhá,

nepomohou slova pouhá.

Musím lesem pouští jít,

dokud nenaleznu klid.

Život je dlouhá trnitá cesta,

jenom jedna ze sta.