Patetický dopis pro jednu modrookou holku

Jsem načerstvo utlučený pierot tiskový mluvčí červánků a padajících hvězd ležím pohozený uprostřed zpustlé zahrady mých myšlenek na Tebe masožravé kopretiny lišejník a křoví hrozně rád bych ti něco pověděl jenomže nemůžu Jsem načerstvo utlučený pierot který nedovede mluvit spolykal jsem celou tubu prášků proti potlačování emocí pomalu zarůstám lišejníkem ale stále bych tě chtěl milovat jednoho krásného dne se nejspíš docela ztratím v trávě po kolena na podzim na mě napadá listí potom sníh a nakonec se proměním v hlínu zjara si tě sem přivede nějaký blondýn z polibků se ti podlomí kolena a spadneš mezi pampelišky splynete v jedno tělo bude to hrozně krásné a já budu hluboko pod vámi nebudeš mít ani ponětí kdo tu poslouchá nepravidelný rytmus tvých vzdechů možná se na stéblech trávy objeví rosa možná že budu plakat Jsem načerstvo utlučený pierot který už velice brzo zešílí proměním se v kamenný pomník všem bláznům kterým z lásky ochrnul jazyk romantikové u mě budou pokládat květiny dávat si rendez-vous líbat se a vonět k dívčím vlasům jednou se u mě třeba zastaví mladý básník a bude si lámat hlavu s tím kdože jsem vůbec byl rád bych mu odpověděl ale mé rty a můj jazyk budou z chladného mramoru mé rty a můj jazyk které by chtěly bloudit po tvém těle zcela nahodile a natruc všem pravidlům co kde a jakou silou stisknout můj jazyk zoufalý elektrický rejnok můj jazyk který ti píše tento dopis Jsem načerstvo utlučený pierot nemyslím si že by ti na tom nějak záleželo

---