Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Můj překlad Byronovy Darkness tady už sice jednou byl, ale tentokrát je to s háčkama.
Měl jsem sen, který nebyl tak úplně snem.
Jasné slunce vyhaslo a hvězdy
blouznily ve věčném prostoru,
zbaveny svých drah i svého svitu a země
se slepě potácela v bezměsíčném vzduchu.
Ráno přišlo a nepřineslo den
A lidé zapomněli na své vášně v hrůze
z vlastní zkázy a jejich srdce
zchladla v sobecké modlitbě za světlo :
A u strážních ohňů žili - všechny trůny,
paláce korunovaných králů i chatrče
a všechna obydlí shořela na hranicích.
Města pohltil oheň a lidé se shromažďovali
kolem svých planoucích domovů,
aby si naposled pohlédli do tváří.
Šťastní byli ti, kdo mohli bydlet
pod žhavými pochodněmi vulkánů :
Svět znal už jen strach a naději;
V lesech byly zažehnuty požáry,
ale hodinu co hodinu se některý strom
zhroutil a zmizel v černi popela.
V zoufalém světle tváře lidí
nesly nepozemské rysy, jak odlesky
umírajících ohňů na ně dopadaly;
někteří padli do popela a skryli oči v pláči;
jiní odpočívali a usmívali se;
a ostatní běhali sem a tam
a krmili své pohřební vatry
a vzhlédli vzhůru k mdlému nebi,
k příkrovu světa, který pominul,
a pak s kletbou klesli zpět do prachu
a skřípali zuby a vyli :
Divoký pták vykřikl a zděšen slétl k zemi
a složil zbytečná křídla;
dravé šelmy přišly krotké a ustrašené;
i zmije se připlazily a proplétaly se davem,
syčely, ale neuštkly - a byly zabity pro maso.
A válka, které na chvíli nebylo,
propukla znovu; jídlo se platilo krví
a každý sytil sám a stranou ostatních svůj hlad;
lásky už nebylo;
celá země měla jen jednu myšlenku na smrt,
neslavnou a bezprostřední;
Hladomor sužoval všechny a lidé umírali
a jejich kosti neměly hrobku;
hubení hubené pohltili a psi napadli své pány,
všichni vyjma jednoho, který zůstal věrný
tělu svého pána a ptáky, šelmy i lidi odháněl
až všichni zemřeli hladem; sám si nehledal potravu,
ale s ustavičným nářkem lízal ruku,
která neodpovídala pohlazením - a pak zemřel.
Dav postupně slábl, ale dva
Z obrovského města přežili, byli nepřátelé :
setkali se u doutnajícího popela z oltáře,
kde tolik svatých věcí nesvatě shořelo;
kostlivýma rukama prohrábli popel
a slabým dechem přivedli k životu plamínek;
a když pak vzhlédli k sobě navzájem
a spatřili své zjevy navzájem - vykřikli
a zemřeli - zemřeli na svou vlastní ošklivost
aniž by věděli na čí tvář hlad napsal : "Ďábel".
Svět byl pustý,prázdný, pouhá hrouda,
bez ročních dob, bez trávy, stromů, bez života -
hrouda smrti - změť z těžkého jílu.
Řeky, jezera i oceán bez hnutí stály
a nic se nepohnulo v jejich tichých hlubinách;
Lodě bez námořníků tlely na mrtvých mořích
a jejich stožáry opadávaly v kusech
a nořily se do vlnami nebrázděných vod,
kde příliv a odliv našly svůj hrob
když měsíc pohasl;
vítr zmíral ve stojatém vzduchu,
i oblaka zanikala; Temnota už je nepotřebovala -
- ona byla Univerzum !
Písmák