Vrba

Vrba....

Dýchej,...vždyť život jde dál,

směj se, jak kdyby v tobě život vzplál...

Plýtvej svými slzami

jak kdyby listem byly.

a suchou zemi životem Tvým naplnily...

Dotýkej se věcí...

jak kdyby jsi nic neznala,

pak směj se,

dýchej

tu možnost jsi teď dostala...

Velká vrba v poli stojí, zvláštní pro ní místo,

však vás dvě k sobě cosi pojí,..

Snad srdce?

Snad  hnízdo???

Snad život z vašich větví,

snad to,

že nejsme ještě mrtví...

Až míza vaše těla opustí,

zůstanou větve,listy,

Malíř všemi barvami

přemaluje na plátno,

že byla vrba..

- v poli stála

a všem kolem pomáhala.

Že děti si pod ní hltavě hrály,

a písněmi jí obkládaly.

Dnes na ten obraz smutně hledím,

vzpomínkami brodím se,

bez dechu tu v židli sedím,

a k Tobě vrbo...

MODLÍM SE.......