Ó Božský světe

Božský světe…

Ó, Božský světe,

ty světe dokonalý…

Jak krásné je Tě žít…

Je krásné Tě uctívat…

Rozdáváš úsměv,

dovoluješ nám

vnímat zeleň

zvěř i vůni…

Každý se raduje

z nesmrtelných peněz,

z plného žaludku

a teplé postele…

Z krásy,

kterou jsme dostali,

a co teprve hvězdy?

Jak úžasně se cítím,

když je počítám…

Jsou jasné, krásné

a tak září…

A pak to přijde!!!

Černá mlha

zakrývající naše srdce,

faleš probuzující zároveň závist,

jenž je schopná i zabíjet…

Ó, je ten život krásný?

Jak poutník z Ámosova Labyrintu,

řeším problém růžových skel…

Měly se pohnout?

Měly mi ukázat

co vlastně svět je?

A co když se brýle rozbijí???

Jaký pak bude?

Ó, světe vím že jsou nerozbitné

a proto Tě tolik uctívám…

Ó Božský světe!!!