Osobní názor

Tuto úvahu, dá li se to tak vůbec nazvat neboť pravděpodobně stejně nevím úplně přesně jak se taková poctivá úvaha píše, píšu po úvaze nad fenoménem dneška s kterým každý přicházíme denně do styku a možná si ani neuvědomujeme jak nás ovlivňuje - možná je to trochu klišé, ale rád bych se chvíli pozastavil nad vlivem masových mediích na náš názor a na náš vkus.

Jsem velkým milovníkem filmů a krátkou dobu jsem členem jednoho internetového serveru, který je určen především pro filmové fanoušky. Posledním popudem pro napsání této úvahy byl, možná paradoxně, právě tento server.
Jenom ve zkratce vysvětlím co tím popudem bylo. Velmi mě překvapilo do jaké míry pozitivně byly hodnoceny filmy, kterým předchází takzvaná dobrá pověst neboli svým způsobem mediální kampaň vychvalující dané dílo až za hrob. Otázkou zůstává do jaké míry jsem právě já arbitrem, abych byl schopen posoudit, že třeba můj relativně negativní názor na tyto filmy, není právě ten názor, který dle obecných měřítek, prostě není dobrý. Je téměř jisté, že arbitrem na umění nejsem a proto dál od tématu co je kvalitní umění a co je kýč, protože to je oblast na samostatnou úvahu.
Nicméně položili jsme si někdy otázku - do jaké míry jsou média schopná ovlivnit můj osobní názor případně můj vkus? Do jaké míry je jejich působení přímé a do jaké míry působí sdělovací prostředky nepřímo, latentně, ale možná o to víc důrazněji na naší kritiku? A konečně do jaké míry je můj osobní názor ovlivněn podvědomě názorem davu a jsem vůbec schopen si svůj osobní názor vědomě zachovat?
Dle mého názoru mají média největší sílu právě v tom podvědomém sdělováním informace do davu, do masy lidí. Jejich neuvěřitelná síla dokáže dohnat věci ad absurdum - zneužití medií může vytvořit zcela umělé fenomény, diktátory či jiné páky sloužící k ovládnutí společnosti a jednotlivce. Média dokáží vyvolat silné davové psychózy, protože mají všechny nástroje proto, aby právě takový stav společnosti nastartovali. Nacistické Německo ve své podstatě bylo příkladem davové psychózy a to na úrovni celospolečenské, a kdo tomuto stavu nepropadl musel z kola ven. Tuto davovou psychózu nastartovala právě tehdejší media tzv. propagandou (a na jaké úrovni v porovnáním s dneškem, tehdejší sdělovací prostředky byly!).
Je dokázáno, že převážná většina psychopatických vrahů má jako další, tzv. vedlejší, motiv pro své činy dosažení určité míry masové publicity. Velmi podobně, ale ještě s větším důrazem na publicitu to funguje v teroristických skupinách, k čemu by vlastně bylo zabití n počtu lidí, kdyby se k tomu nikdo nepřihlásil? Nabízí se i otázka, do jaké míry by vůbec terorismus byl schopen přežít bez nezbytné "podpory" masmédií... A tak dále, a tak dále...

Neodbytně se mi tedy vkrádá otázka - do jaké míry je můj osobní názor a vkus neovlivněn a jsem vůbec schopen míru toho ovlivnění posoudit? Pravděpodobně již nejsem a to mě docela mrzí.

---