Nejtemnější

Všichni se jim smáli,

v hloubi se jich báli.

Byly temné, byly jiné,

láska jejich lidstvo mine.

Nemá člověk nároky

objímat ladné boky.

Tančí skryté ve tmě noci,

pějí píseň o pomoci,

o lásce a o dobrotě,

které žijí o žebrotě

v temných koutech světa lidí,

jenom ony do nich vidí.

Lidé je tam vyhnali,

ony síly sebrali.

Lidem jejich smutek vrátí

vlastností jichž čas se krátí.

Lidé si je nezaslouží,

teď už se jen v prachu souží.

Čarodějka síly sbírá,

osud lidem nevybírá,

ať jsi žena, nebo muž,

nebudeš mít štěstí, nikdy už!

Za své skutky nečestné

budeš trpět, ony ne.

Ony však nejsou živé,

nejsou to ženy divé,

trestají nás za zlé činy,

připomínají nám viny,

žijí v našem vědomí,

říkáme jim svědomí.