Pražská elegie

Vláďa mi to dluží; je to jasný.

Ošidili mě jak hajzli.

Béďa mi zranil ptáka.

Ptáka mého čuráka.

Je to jasný, ať mě nesere

nebo ho Baky z postele vypere.

Já Bakyho klidně vzbudím,

já jeho ptáka stejně neukojím.

Holky zavolají hnedle brzky.

Mezi nima jsem však neviděl žádný zrzky.

Kdo je neviděl tak neví,

Jestli nám dnes večer zavolají.

Nevěřte dnes ničemu,

v Praze nepotkáte ničemu.

Co volají přesně?

Nevim, jestli to dnes bude těsné.

Nevím, jestli budou hlídat dlouho

nebo jestli na ně budem čekat pouho.

Kdo neví, nezná.

Kdo nehulí, ten čumí.

Tak to je ten básně konec – zazvonil zvonec

a prase je v kleci a seru na ty kecy.