OBRAZ

Obraz

Sen co spadl mi za víčka

co nikdy nepochopím..

jak nepotřebná krabička

jenž nikdy nevyhodím.

Lákal a vábil mě svou realitou

snad znal se s mou touhou

sílou skrytou...

tep myšlenkou zpomalil mi

a jemně dílo orosil..

Já stála jsem v té tůni nahořklé..

lekníny plazily se u nohou..

vnímala ty ryby hladem pololeklé

a slyšela jsem svou chuť s touhou...

Chuť žít, touhu mít...

křičeli obě...musíme Tě mít!!!

I kdyby všechno hladem pošlo..

i kdyby všechny vůně zhořkly

i kdyby ptákům zakázali let..

i kdyby všem lidem tohle došlo

my chcem změnit Tebe..né svět!

Tebe a Tvou mysl..

chcem se opájet duší..

aby tohle všechno dostalo smysl

třebas jen jako má pero s tuší..

To pero opře se Ti do dlaně,

prsty Tvé pohladí ho po hraně,

cestičku vetká tuší na papír

bělost ho zasáhne jak zbloudilý netopýr...

Vytvoří spolu dílo jedinečné

ovšem ne nepoznané

vnoří se čáry do duše těla

je jim všem jedno že jsem to nechtěla...

Zničí mi všechno..stvoří mi jsoucno...