Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seROZLOUČENÍ
13. 01. 2004
0
0
1538
Autor
la_bete
Tvá slova uvidím
na tvé tváři.
tak neříkej nic.
Jak blízko cítím tvé rozechvění,
ale už není naděje.
Pro nás dva,
nikdy nebyla.
Dobře si uvědomuji
ješitnost studených rtů
a násilím zadržuji tu bytost z Hádu,
která nemá skurpulí
to zvíře zachtění.
Říct: ' Je mi to líto'
je hloupé klišé, ponížení.
Stejně víš,
že to tak není.
Když vyčerpaný a mokrý
dáváš všanc svou víru
nemohu nepřijmout té oběti.
Nechtěj po mě nic.
Moje láska stojí víc než jen svobodu.
Moje tělo má neustále hlad.
na tvé tváři.
tak neříkej nic.
Jak blízko cítím tvé rozechvění,
ale už není naděje.
Pro nás dva,
nikdy nebyla.
Dobře si uvědomuji
ješitnost studených rtů
a násilím zadržuji tu bytost z Hádu,
která nemá skurpulí
to zvíře zachtění.
Říct: ' Je mi to líto'
je hloupé klišé, ponížení.
Stejně víš,
že to tak není.
Když vyčerpaný a mokrý
dáváš všanc svou víru
nemohu nepřijmout té oběti.
Nechtěj po mě nic.
Moje láska stojí víc než jen svobodu.
Moje tělo má neustále hlad.