O nás
Jsem jako písnička
Vkrádám se kmyšlenkám
Vpodobě melodie zním ti vuších
Kdykoli mě pozveš dál
Neznámé proměnné a struny v rezonanci
Visím Ti na ústech
Když nevědomky krčíš nos
Z klobouku taháš neznámé proměnné
Nehledám řešení
Dotek norského léta
Cinkání zvonečku
Ozývající se zhory
Nad jezerem Gjende
Snad ovečka zatoulaná
Krajina s altánkem
Měla jsem posbírat si
těch pár ubohých věcí
měla jsem zahladit stopy
po mém (ne)bytí
Beznadějná
Nebe zbytnělo zpěněnou krví
A zchřípí bělavé páry chvěním
Hladina spolykala náruč sedmikrásek
Kruhy jsou dávno uzavřené
S večerem vcházíš
S večerem vcházíš - v1
Večerním tichem
Bolavé nitro taje
První sníh padá
Do dechu ohně
Do dechu ohně
Zavřeným oknem
Večer vchází
A nikdy neklepá
Na sever
Hlas severu vábničkou svou
Do srdce vkládá naději po naději
A ryje stále hloub
Na zemi zůstaly kapky
Ženy se v metru malují
Ženy se v metru malují
v zrcadlech temnoty
světy se míhají
na tváře růž
Ty ty ty tá...
Na kusy roztrhat
tím mírně si ulevit
zoufale zním
buším do tamtamů
Podzimní bloudění
Třepotavé šaty svléká
list po listě
mezi prsty čas
jizvy stromům pohladí
Mlha před námi
Vyvolení
bezčasím černých děr
věční hledači
pavoučích úkladů
Vůně Talinu
Vměkkosti hřejivých šátků
vůně zahalené
každý pór města
prostoupí
Krakatau
Bylo to dávno
cos zakryla slunce
mocná Krakatau
celá zem stírala prach
Květiny křehké v nás...
sgesty
drahé společnice
se zlehka vznášet
hýčkat svého muže
Lehce varovná...
Ruleta rozkročená
nemá se kzastavení
krupiér bere
další sázky
Hadí jaro
Jsme tanečníci hadí
spletenci horkokrevní
vrozpuku uzlíček
ošatka probuzení
Spát
Usedavý spánek
neodbytný rituál
pár kapek
do zlého snu
O ničem...
Prostřela jsem večer
na bílé prostěradlo
a vyložila vše
co bylo uvnitř
Vádí
Když řeka stane se vádí
po síle jen stopy zůstanou
vše živé se odvrátí
do příštích dešťů
Kodaňské variace
Daleko měla
malá mermaid
kpěnové substanci
kámen je úděl
Letní inspirace
Do písků spadané
pochybnosti blednou
na těle solné mapy
a spousta bílých míst
Za oknem zima...
Mohla to být
ta letmá chvíle
povznesená včase
provázející
O komunikaci
Měla jsem ti to říct
byla na to vhodná chvíle
že jsem ještě nikdy nebyla
tak blízko člověku
Taková malá jednohubka
Jako bílá svíce
oddaně plála
nadosah
na slovo poslechla
Kavárenská
Za kavárenským stolkem
vykřičené dlaně
matróny smedovníkem
vdechuje
Nonsense
Dnes jsem zůstala celý den vbotách
pod stolem se znich vylilo moře
a stále rostlo a rostlo
nejedla jsem makrely
Čaj
Zavonělo ráno
černočerným čajem
pomalu upíjím
zas dostávám se na dno…
Hefaistos
To všechno bylo vepsáno
chůzí po samém okraji světa
v proudech kulhavých stop
otcem zapovězeného boha
Předvánoční zastavení
Lomené oblouky chrámu
sahají výše
než obyčejně
se povoluje
Ráno básníkovo
Když ráno básník vstávározhrne závěszasažen fotony otvírá oknopohledem vítá denpolaskán červánky
ranní mlhu pochválímožná jí trošku lichotí. A já. Když mě už víčka přestanou tížitzírám do prázdna
nikoho nevítámmám vítat zloděje…. Básník, když ráno vstanechvíli bloumá
přemýšlímyšlenky vznítí plaménky v očíchještě se malinko přiložía je tu veliký oheňsálá z něj plno metaforanafor, eufemismů…
Jaké to asi bude...
V reakci
na mokré koberce
spadaného listí
na pár velkých havranů
Další v řadě...
Dokola obcházela noc
nechtěla nic brát
nic neuměla skrýt
jen růži položila
2x trošku jinak...
Neupřímné…
Očím sněhovým
tvé potemnělé nebe
polibky snáší
Hráč
Ze dna zvedá mince
tak jako každé ráno sebe
a všechno to
co ještě zbývá
Stará paní otevřela knihu...
Zimavá rána vnás
a vtiché mysli zbytky doteků.
vjednom zparalelních světů
otevřela knihu
S ručením omezeným
Výhry už kdosi rozdělil
a zbytek smeten
jedním tahem
u čistého stolu
O život
Dolehla na mě tíha slov
UŽ NIKDY…
mé dosud vyrovnané hladiny
bouří
Uvěřit...
Sebe kladeš na oltář
však těžko hledám víru
Den za dnem
po kůži mi stéká
Pád Cařihradu
Tedy mě nemiluješ .
Často říkala Anna Notaras
poslednímu bazilei
řecké krve
Strom přání
Třikrát jsem obešla
strom přání
a pak vjeho koruně
viděla tebe
Jen chvíli...
Prostřenou chutí
prvního polknutí
letní bouřkou nasycen
nadýchl se
O pocitech
Často se směju
svým pocitům
když o nich hovoří
svou mramorovou tváří
Spolucestující
Na refýži
čerstvě políbená múza
se lehce vznesla
vplula mezi nás
Ranní
Zbolestného polosnění
do světa velkých silných holek
upravím si řasy…
a čáry vdlaních
Tajemný alt
Až do ticha tmy
syrový hlas saxofonu
adagio tóny tkal
tajemný alt
Má malá osobní pocta
Dnes po mapách Oranžérie
a příště vdalším nebi
šílenství na stopě
už asi
Vůně pasážové pekárny...
Vůně pasážové pekárny
krannímu nepokoji
vmísím
útržky noci
Dvě tváře
Vehřívě lva
vznešenost
trojího prohnutí těla
nádherné Párvatí
Holešovické nokturno
Snad kdyby tenkrát začalo pršet
byla by dokonána atmosféra
pochmurného poledne.
jen cinkaní příborů
Možná...
Pár oken svítilo
tak oči sklopila
unavená.
příběhy dožily
Tonoucí
Tonoucí
vzáhybech křivých zrcadel
zmačkanou tváří
promluví .
Polibek
Tančící na špičkách
kontury vykreslí do lesku rtům
a bloudivá bříška prstů
rozprostřou okamžik
Zima odešla...
Zima odešla a já jsem tě včera tisíckrát potkalajen další rok nebyli jsme svatía zas po stopách bohůzotročené koně ženešper aspera, lásko. připijem si sluncem ať se nezapomíná.
Čekání na jaro
To já
pár cárů ranních mlh
stínohrou křehkou
o pravdě
Pozůstalost
Z pozůstalosti chladných večerů čistý pramen vyvěrá svědomí jak křídla holubů léčky pavoučí potrhá tak stále je neklidný jazýček vah .
Smutný vězeň
Po každém setkání stávala se nedokončeným obrazem už jen pár stínů zbývá pár tahů štětce a rám stane se vězením navěky pro lásku a možná stačilo nebát se a možná stačilo nemalovat.
Momentky z Říma
Andělé kynuli mi ze svého hradu rozpačitě jsem odpověděla nesmělým pohybem ruky co měla jsem v ní snítku mimózy V úzkých uličkách u řeky Tibery všude z povzdálí sledoval mě Emanuel král Vzduch jiskřil napětím a celé město tvářilo se tajemně U trosek chrámů rozbitých hlavic zborcených sloupů slyšela jsem hlasy tak zřetelné a jasné. Že prý jsem na konci cesty. Ještě chvíli jsem nechala působit ta strnulá staletí a vůbec netušila jakou ty hlasy měly pravdu.
Tisíckrát...
Tisíckrát říkala jsem: JDI . A tobě se to líbí pod kůží mi žít. Tančíš v rytmu srdce vidím si to v očích a stále se nedaří tě vyplavit.
Muzeum dotyků
V muzeu dotyků vstup za pár vzpomínek motýlci svobodnív soukromých temnotách leťte si, lítejte V muzeu dotyků bloumavým vězněm jsem zemdlelým křídlům těžko se vyhýbám prázdnotou plíživou duše potichu si pláče V muzeu dotyků pár básní zbylo jen o přízni andělů teď jde z nich chlad zoufale vyčpěla slova Tak odcházím za vůní dalších solných jezer k obrazům v dunách pro náruč pouštních růžíA loučením v zádech pálí oči jedné z vysloužilých tváří mého osudu.
Co málem nastal konec světa
Chtěla bych zapomenout všechno co bude po každém probuzení zdálo by se že bylo to včera co padala z nebe mana co málem nastal konec světa co zvonečky v srdcích zněly a ta chvěla se jak struny z rezonance chtěla bych prospat sto dnů a stále v myšlenkách se vracet všechno stokrát zažít znovu znovu a znovu procházet rájem znovu dotýkat se nebe Ať si maj věci klidně svůj řád nemají šanci já přeci vím tak se to stalo.
Prosinec
Pár znavených růží síle mrazíku se smálo podél plotu pnou se bez lesku královen hlavičkám pokrouceným zraje naděje: Dočkáme se konce roku . Víš, to ještě nikdy žádná z nás.
Tak mladá...
Bez síly k boji
bez víry vítězství
větrným mlýnům já v plen se dám
území podstoupím
Rána na Vyšehradě
V nejvyšších jistotách
dnům všedním navzdory
potkáte tajemnou krásku
netečná k pozdravům
Dlaň
Do dlaně začtená tajemstvím spleti čar životem snad dlouhým přes můstky klopýtám nemoci trápení a srdce vzplanutí. "a co chceš vědět dál. " zavřela se dlaň. "kdy pevná jsem rádoby.
Kruhy
Až zase jednou vejdu
do tvých kruhů
zlehka po špičkách
budu tančit po obvodu
Ve stínu
Ve stínu s příchutí hořkých mandlí smutnými achátky si vyprávěli a slova už tolik nebolela a možná venku právě vyšla ta jejich hvězda a vnesla pár hřejivých paprsků tlumeného světla do jejich duší.
Zbraň
Zásah v plném rozsahu
na kolena sražen bez dechu.
však nekráčí tu o život
tvou zbraní bylo slovo
Můj anděl
Nikdy jsem nevěřila že skutečným andělem bylznenadání zjevil se tolik dní tak na blízku stál můj anděl smál se a radoval a já s ním a svět zářil nám pár černých pírek kdo by se bál jen bylo jich víc a víc divným andělem náhle se stal úsměvy poztrácel stranil se a křídla černala dál a dál s hlavou sklopenou mlčky se brouzdal tmou už vůbec nelítal to ráno celý v černém přišel se rozloučit chvíli u dveří postál a hleděl dlouze jakoby s výčitkou hlavou pokýval lehounce zamával odcházel. a já viděla najednou on měl moji tvář mýma očima se díval to já byla tím andělem a v sobě ho zabila.
Chvála kameni
Síla krásy karneolu
dlaň mou hladí ohněm v sobě
kdopak asi našel si tě
srdcem co se zastavilo
Úděl
Čas protéká mi mezi prsty
den po dni přežívám
bojím se až přijde
nevyhnutelně a jistě
Churavíme
Churavíme Lásko
syndromem časovaných bomb
jen nikdo neví kdy
a jak ještě dlouho
Chladná rána
Jak chladná rána jsou a závěje slov co měli jsme si říct a neřekli jak vzdálení jsme najednou podzimní slunce přestává hřát i naše láska (Poznámka: Pokračování jen pro ty, co chtějí, aby to dobře dopadlo. ) Tak pojď pookřejem dechem ať slova zase žhnou zas žízním ze rtů si je brát na odvrácených stranách seznam hříchů smažem a zase bude svítat chladným ránem svítat v nás.
Kavárna
V secesní kavárně
s mísou koblih
k metaní po hostech
dotykem dlaní spoutaní
Podzimní nálada
Spadlý lístek větrem zaplétá se žilkovím bez mízy svraštělý jak rád zůstal by věrným . znavené trávy stéblům vypráví prorážím špalír té podzimně pomíjivé krásy. a mrkáním do zpětného zrcátka už mě slunce nepřesvědčíš.
Když usínám...
S vůní čerstvě povlečených peřin
a myšlenkou
tak nechat se obrůstat dechem tvým
ulehám
Jilmy
Úkladům větvoví jilmové aleje ubrání duše své však těla ne v strnulém splynutí polibku z kamene sem touha dovedla ovečky své dvě těla svíce jsou hořela pro sebe do ticha dohoří bez ortele poryvy zpívají sonáty větrné ke světu nad zemí vábení mře už spolu stoupají dvě duše bělavé a svědkem listí je jen jilmové.
Chvilka na vzpomínku
Byla to dlouhá cesta tak proto ti klesla hlava svezla se mi na rameno zase jsem cítila tu vůni stále stejnou a tak blízko. na dně krabice vzpomínky živé znenadání zčeřily se. usmívám se s okamžikem je ti třináct a už dávno nemáš touhu dávat mámě hlavu na rameno.
Dnes ne...
Já.
nebudu dnes dobrou společnicí.
po kapkách budu stékat
vpíjet se do země
Domečky
Nebyla to noc
jen oči tonuly
nebyl to den
když nespalo se
Setkání s andělem
Prý dokonalost sama
a věčnost mládí
s krásou se snoubí
a s nebeskou září
Tmavomodro
Tmavomodré smutno logický výsledek nesmírného leč stále marného snažení přestati býti vesmířanem. Odstředíme pocity z citů přečtem si pár starých zpráv z kanálu pravdě pomůžem výsledky vyřvem vzduchoprázdnem aby snad přeci jen nebylo slyšet. Děvenko moje sedmibolestná zase ti nemá kdo foukat ta nafouknutá bebí. Neadresné smutno ze všeho čím se žije přisedlo si zlehka.
Rozplývání
Tak jako sinusoida stoupa a klesá
tak jako stavy mého účtu
tak jako počasí co září a pak přikryje tě mlhou
tak jako moře co umí být i klidné a pak vybere své daně…
Už víš...
V ohnisku slunečnic
při západu slunce
a čelem k východu
tam někde zůstaly
Andílkem v sobě
Andílkem v sobě zářím
jen vedle tebe
když pírka mi hladíš
hýčkáme dechem protkané nebe
Chvilka nad černou kávou
Vědomí rozpuštěné v černé kávě jak duše moje mohla být a není jezerní hladina vzpomínek sametová jako dlaně kolébá kolébá nebudu spěchat už vím co přijde tanec na listech viktorie královské kolibříci v květech ukrytízamčená víčka na chvíli K památce okamžiků schovala jsem si padající slunce a zpět poslala ho cestou z duhy co najednou tu stála z vodopádu tvých něžných dotyků.
Chci
Chci
Hodinu po hodině
stále víc a víc
chci vstřebat se ti pod kůži
Andělská
Na jeden večer stala jsem se andělem jedním párem křídel svou andělskou nevinnost skrývala jsem však i to že skutečně jím nejsem druhým párem křídel prý k ovívání hladila tvou duši prach z ní vyháněla snad se to tak na anděla sluší třetím párem křídel vznesla jsem se a odletět chtěla když ptal si se mě zda vidět bych tě ještě měla. však křídla náhle ztěžkla visela zplihlá pírka z nich sněžila bílá i černá jak tížilo to roucho andělské počkej, než sejmu ho. pak vezmu do svých dlaně tvé.
Možná se to opravdu tak stane...
Do horkého dne se vzbudím
svážu si svůj šedý vlas
bačkory schovám do lednice
dveře. kdo by zavíral
Touha
Odejdi Desire nech mě už být nechce se mi nabírat dech těšit se na další rána co z toho mám ze se mnou tu jsi stále a stále vyprávíš maluješ měníš mé obzory. Odejdi Desire a vrať mi můj klid jak muší bzučení znějí mi tvá slova neumím dát na ně ztrácím se slábnu a ty jsi tak nezkrotná a nemáš se k odchodu. . zase ta hudba tvůj tichý zpěv provází mě k spánku.
Jednou ráno
Pavouček pavučinku stvořil z měsíčního svitu dohasínání krůpěje rosy vetkalo ráno že byly to perlyslunce prozradilo. Pod víčky máš ještě sen chvíli se dívám než dotek rtů do snění posílám pak schoulím se ti do dlaně naprosto chycená v pavučině z tvé blízkosti s kapkami slziček štěstí co rozkutálely se všude kolem.
Jeden život
Viděla jsem život ležet na ulici ve špíně pohozený zrazený k smrti ze zkamenělých tváří dívaly se oči jak nebojoval křehkost se vztyčeným prstem obcházela kolem utichlo srdce k odpočinku a jiná rozezněla zvony pro marnost na cestu černým andělům silou okamžiku na malou chvíli zastavil se čas nastala doba slz spočítali jsme si hříchy s touhou zasypat oltář květinami v pokání odcházeli domů a poletující myšlenky smutní motýlkové nás doprovázely tichou krajinou doteků temnot a blízkosti nebe
Degustace
Skrze tebe vyhledám slunce zajiskříš zvolna tě rozvlním až stékáš přivoním line se líně tvá plná vůně mé rty blíží se žádný spěch hlavu zakláním víčka přivírám vychutnávám jak mazlíš se když vstupuješ. rudé s příchutí rybízu Cabernet Sauvignon 1997.
Ztrácíš se
Ztrácíš se
jak plachetnice
co zdálo se
že na obzoru plula
Válku vůním
Když odcházíš
mou vůni smýváš
mám na tebe vztek
zůstávám sama s tvou vůní
Královská cesta
Oživlé poutače zívají nudou
bójky zmítající se
v rozbouřených vodách tváří
důstojnost přebrala
Noc
Měsíčních paprsků
schovám pár do dlaní
a stříbrné plátky
co cinkají
Podvečerní
Při zvuku spinetu
dívám se na bílé město.
Poslední paprsky toho dne
dopadají na místo,
Noční můra
Bez ohlášení
drze vkradla se
noční můra
tichá společnice
Musela zase přijít
Pojďte dál, paní.
už jsem skoro myslela,
že jste úplně zmizela.
no jó, kam asi. já vím.
Východy slunce a já
S časným probuzením oči otevřené
odpoutat se nemohou
od hořícího okna zalitého červánky.
Právě se země chystá zas svobodu dát slunci.
Jízda
Přes hledí rytířů
tlumený hluk koní splašených
doléhá
zrychlující se krajina
Hra
Řetízky slovíček pouštíme po větru s posláním pohladit. Příjemně zamrazí, když ohlásí, že už jsou tady. Napnutě hltáme zelené displeje, svítíš na mě a nezbývá, než víra v to, co se zobrazí. V přestřelce myšlenek ztrácíme se sami v sobě.
Noční déšť
Snad celou nocslyšela jsem ty kapky jednu za druhou jednu přes druhou, jak tiše vkrádají se do mého pokoje, tak jak by mohl spánek, co stále nepřicházel. Viděla jsem ty kapky, jak stékají po skle, tak jako slzy. A pak si najednou ke mně našly cestu, měla jsem je na tvářích a na rukách a vpíjely se hloub a pálily tak trochu. Na stole ležel neotevřený dopis.
Víly z růží
Až jednou dostanu kytici růží
do vazy vložím ty královny květin
postavím na stůl
posadím se k nim
Problémy s Eliškou
I ve tmě byla celá bílá. Stála jsem před nía upřeně jí hleděla do očí prosila jsem, ať kámen se ustrne. Sledovala mě a nemohla si nevšimnout, že jsem jak květina, co zapomněli zalévat, ak léto bez slunce,po zemi ploužící se stín. Ta bezcitná Eliška se srdcem z kamene Ti neřekla vůbec nic.