Oči nejen pro pláč

Když vyšel měsíc kulatý jako rybí oko, přišla na terasu Eliška. Znal jsem jí už ze školy, kde jsme jí říkali Krásnoočko. Všichni kluci jí hltali očima. Byla krásná, až oči přecházely. Mohl jsem na ní oči nechat. Snad jen oko na punčoše trochu kazilo dojem. Doufal jsem, že si promluvíme mezi čtyřma očima nebo z očí do očí.

"Co koukáš", upřela na mne své laní oči, "div si oči nevykoukáš?"

Vtom přišla Marta, její setra, která jako by jí z oka vypadla. V prudkém světle přimhouřila oči. Po chvíli se na nás podívala svýma pomněnkovýma očima.

"Měj oči otevřené", řekla a očima ukázala na chlapa, který se cpal, až mu lezly oči z ďůlků a upíral své hladové oči na očka a volské oko s pečeným okounem říčním, "táta nás střeží jako oko v hlavě". Chlapisko pozvedlo své rybí oči a s očima upřenýma na mne se tvářilo, jako bych mu šlápl na kuří oko. Pouhým okem jsem viděl, že s člověkem, který má tak vypoulené oči, nebudou žádné žerty.

"A máma", dodala Eliška a zadívala se svými kulatými očisky na matrónu s mandlovýma očima, která háčkovala cosi s velkými oky, "nás sleduje, div jí oči z ďůlků nevypadnou." Opravdu, na vlastní oči jsem zahlédl tu paní, jak se na mě dívá očima jako nebozezy, jako by mě chtěla očima propíchnout.

Honem jsem uhnul očima. Koutkem oka jsem zahlédl prudký pohyb a dostal jsem ránu přímo mezi oči, až se mi v očích zajiskřilo. Když se mi hvězdičky v očích rozplynuly, viděl jsem před očima mladíka s žabíma očima, který už od oka vypadal, že v jeho očích nic neznamenám.

"Myslíš si", zasyčel ten okatec, "že ti dám jednu ze svých sester jen pro tvé krásné oči? Myslíš, že mi vytřeš zrak? Vypadám snad jako člověk se zavázanýma očima?" Nevypadal, když jsem mu jí chtěl vrátit, ukázal, že má bystré oko a rychlou ruku a dal mi druhou přes oči.

Zavřel jsem oči. Ještě okamžik, a definivně bych omdlel s očima obrácenýma v sloup. Zachránil mne pan Okáč. Přiběhl a křičel: "Okamžitě ho nechte, jsem očitý svědek!"

Oči mi plavaly jako paví očka, jako mastná oka v polévce. Pan Okáč mi vmáčkl trochu oční masti s názvem Ophtalmoseptonex pod oční víčka. "Hochu, hochu, s tím budeš muset na oční, k očaři. Máš asi poškozenou očnici nebo oční bulvu. Bude ti muset prohlédnout i oční pozadí. Doufám, že jsi očkován." Byl z toho smutný, měl unavené a zapadlé oči a vypadal, jako by oka nezamhouřil.

V tu ránu se zjevil strážník. Valil oči jako bulík a křičel na čumily, kteří tu měli pastvu pro oči: "Rozejděte se, než vám padne něco do oka." No, rozešli se, ale jedno oko nezůstalo suché. Neuposlechli jen tři, prvnímu se leskly jeho zlé oči, druhý nás zíral svýma prasečíma očima a třetí měl kruté oči a kruhy pod očima. Strážník je zahnal a obrátil oči ke mně: "Tak to vy jste tady líčil oka na děvčata?" Díval jsem se na něj s očima vyděšenýma, neschopen slova.

Zase zaskočil pan Okáč. "Kam jste dal oči, tohle je poškozený. Stačí pozvednout oči a zočíte pachatele. Stojí od oka tak deset metrů od vás", řekl a ukázal na něj. Okatec stál opodál s Martou, která na vše zírala s očima jako kola od vozu, Eliškou, jež měla oči plné slz a od pláče opuchlé oči, matkou, která měla oči na stopkách a otcem, kterému plály oči nadšením, a klopil oči k zemi.

"Vidíte, jak uhýbá očima, očividně se stydí."

"Tak dobrá", posoudil strážník okolnosti, "všichni vypadněte a nelezte mi už na oči!"

Poděkoval jsem očima panu Okáčovi, hodil očkem po Elišce, usmál se na ni svýma roztouženýma očima, udělal psí oči a utekl, kam mě oči vedly.