Večerní procházka

Šepot.
Jdu starým městem. Tisíc let
hraje o závod.
Neumím stát tiše, promíjet.
Šepot.
Někdo mě volá, na Malé Straně.
Někdo volá - uplakaně.
Šepot.
Mi není zrovna vhod.
„Člověče, proč není nultý poledník v Praze?“
„Vyšlo by to draze.“
Pro velmoci. Kdo to byl?
Mlha, či jsem snil?
Otočím se. Jen turisti z Německa.
„Kde je má Nobelova cena?“
Za krev.
Co stéká do barev.
Otočím se. Nikde nic.
Zánět mozkových blan? Či víc?
„Proč mě popravit museli?“
„To nic, rána se ti zacelí.“
„Mohl jsem upéct chleba víc.“
„Byl jsem šlechtic, ted jsem nic.“
„Chtěl jsem hrnířství a v něm kruh.“
„Ve vězení. Nesplatil jsem dluh“
„Tolik jsem ji chtěl, tolik moc.“
„Den změnil se mi v noc.“
„Chtěl jsem jít za ní.“
Svět je místo nesplněných přání.

---