Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ty

02. 08. 2000

1249

Autor

Beruška

Muž, žena, dítě....co když ale ten muž schází??

Dívají se na mě jeho oči, připomínají mi TEBE Vztahuje ke mě své malé ručky, cítím TVÉ doteky, jeho nádherná ústa říkají MÁMA, ale já slyším TVOJE slova. TÁTA, to slůvku neumí, ten pojem nezná. Tak prosím, vrať se mi ..... Vím, nevrátil ses nikdy zpět, i když hroutiln se mi svět, čas vzpomínky odplaví, ale co řeknu našemu SYNOVI???

T_O_M_

09. 02. 2003

Dát tip

Nechápu lidi co utečou od vlastních dětí, zato chápu proč se pak bojí dalšího zklamání.Měl jsem přítelkyni, kterou to také málem potkalo-takže asi trochu vím jaké to je. MOC PĚKNÁ BÁSEŇ!!!

kalinka

07. 08. 2000

Dát tip

promiň, ale moc nelíbí, možná bys to měla pojednat prózou, ale to nechám na tobě:O)

Bibša

03. 08. 2000

Dát tip

Řekni mu, že má skvělýho tátu, protože až dospěje (táta myslím), tak skvělý bude! A víš, že táta nemusí být ten, kdo mu dal život, ale ten, kdo ho chce mít rád jako svého. Jako tebe. Nečekej na zázraky, dějí se málo. Držím palce...