Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKytice sněženek
02. 06. 1999
0
0
1850
Autor
aluj
Je celá přikrytá
tím bílým prostěradlem
mezi čtyřma stěnama
obloženejma dlaždičkama.
Jen jeden její zlatej vlas
vykukuje ven
je poslední částí těla
která proti zmaru
chtěla by bojovat
Chtěl by
Vedle na stolku
stojí sklenice s vodou
a v ní
kytice bílejch sněženek.
Asi je jaro
První paprsky slunce vstupují oknem do bílého pokoje
Vidíš
jak zlatej vlas třpytí se na prostěradle?
Chtě bojovat?!
Klid
Ticho
Kytice sněženek z lásky
Lidská ruka
Položila je k jejímu srdci
Už dávno asi netiká
srdce tohohle člověka
už nikdy nepohne se ruka
co dává život?
Její ruka
Dva manící
odnesli cosi
cosi zabalenýho
do bílýho prostěradla
o ona byla při tom
svou rukou, vlasem
a kytice bílejch sněženek
Co bylo potom?
Kolikrát si člověk všimne
maličkostí dojemných
Skončil život toho těla
brzy zmizí jako sníh
Duše je snad nesmrtelná
její trýzeň končí
Ve sněženkách na stolečku
s námi se tu loučí
BARBAR
Co bylo potom, co bude dál...Kytička zvadlejch sněženek nám třeba odpoví líp, než to umíme sami...dobrý človíčku jménem Aluj!
Snad její duše odlétla ke hvězdám. Snad splynula s vermíným všehomírem. Snad pobíhá po Ráji a zpívá s andílkama. Snad se právě rodí znovu. Snad...