Cokoliv a hlavně tebe

Pouhý tok momentálních myšlenek zapsaný na papír. Ne báseň.

COKOLIV A HLAVNĚ TEBE

Jaký vlastně jsem
na co byste narazili kdybyste ze mě v zápalu zvědavosti
strhali kůži svaly maso vnitřnosti a kosti
má podstata muže není to v mém klíně ale to v samém
středu mého trupu

Ó bílé vlastnosti mé spletité duše
to vy a ty mi dáváte podobu
sžírám se kvůli obrovským maličkostem ale na to se neumírá
břicho a oči proříznuté matným víčkem od konzervy
vypadjí svatě ve svém krvelačném hladu vytékající abstrakce

Šílenci se sžírají kvůli obrovským maličkostem a při tom milují
a nenávidí
a vysmívají se hvězdám vaší nešílené existence

Zdá se mi že osoby na kterých mi nejvíce záleží nedokáží docenit
to co opravdu jsem
každý den mi okolní lidé hází do obličeje kýble plné jejich
vroucích zvratků
každý den se domů vracím se smradlavým a popáleným obličejem
doktor mi předepsal Jefferse
na sedadle ve vlaku myslím na nekonečné bezrozměrné umírání

Ó Pane něco se musí stát
čekám na to až mne přijmeš za svého syna
nebudu jako chudák Ježíš Kristus který si do slabin píchal
morfium aby ztlumil bolest nedočkavého spermatu
se mnou přijde revoluce sexuálně zvráceného zajíčka
který chce stoupat stále vzhůru
souložit s vesmírem pod peřinou z mlhy a mraků
a za sněžení hvězd
a za zvuku andělských trubek
třeba mi nakonec narostou křídla plná nebeského uvolnění

Když jsem s tebou roztékám se jako posolený slimák
básník je detailista s citem pro světlo a tmu
starý chlápek v levném šedivém kabátu si v metru
stoupl čelem ke mně a hladil si své promrzlé vousy
rostoucí ze čmeláčí kůže žlutého utrpení
nesnáším lidi co si k vám v metru stoupají čelem
a svírají vás pohledem který vám rve kusy masa z těla
cítíte se bezmocně
jako osamocená koza před uslintaně hladovým vlkem
obav a strachu
z toho zvířecího odhodlání
mi praská lebka a úlomky kostí zakládají bíle ostrovy
v oceánech prozrazujícího potu

Italská grappa mi pročišťuje hlavu
opilost vystrkuje své malátné alkoholové rohy
ven
z děr normálna
a tančí přede mnou nahý tanec vítězství
v hlavě mi ryčí lidé s brýlemi kteří se zároveň naklání
z mého ucha za světlem a vzduchem
bez hnisu a mazu
miluji tebe
miluji sebe
jsem

Ostrý meč mlčení mi odřezává jazyk pomalu a od kořene
nediv se že občas mlčím a je dobře
lidé vřeští po moci
mravenečníci v županech chrabrosti mě chodí navštěvovat
musím se sám sobě smát
rozzuřený býk změny mě pomalu dohání
a snaží se mě rozdupat

Tvůj dědeček patří do kostelní školy tak ho pohlaď
po pleši
protkané sítí modrých žil
obejmi jeho vysáté pavučinové paže
polib jeho hornaté čelo
víš jak mi hoří uši
a řekni mu dobrou noc a řekni mi dobrou noc můj
miláčku

Seřezal jsem falešného slepce jeho falešnou holí
do pusy jsem mu narval jeho rozdrcené skleněné falešné
slepecké brýle
a toho falešného slepeckého psa jsem udusil v oprátce
falešnosti
a pak ho snědl chutnal falešně
jako kdybych jedl svět

Musím tě líbat dokud máš ústa
protože jednou je už mít nebudeš
prostě odejdou a vydají se vlatní cestou
zešílená sexy utopie mi myje záda v rozšklebené perleťové vaně
pod modřínem mého mládí
a přejíždí si jazykem po zubech
ale stejně už je mi patnáct
už jsem skoro muž

Chtěl bych aby jsi mě hladila po těle pírkem extáze
protože já jsem

Ó Pane něco se musí stát
nenecháváš mě v prostoru neporozumnění
nemusím dýchat přes umělohmotnou trubici
a ty víš proč tak často pláču
bojíš se mne zabít Kateřino

Konzerva vepřového masa se bouří a rozodla se mě skalpovat
umírám pomalu kvůli obrovským maličkostem
umírám pomalu kvůli miliónovým halucinacím
potřebuju pít mám nekonečnou žízeň
protesty v kuchyni se nevyplácí pokud nechcete
aby vás zabilo zdivočelé rajče
a že se to může stát

Zpívej mi o tom jak mě miluješ a já vím že ano
odkládám si svou hlavu na tvůj marcipánový polštář
naslouchám výzvám ječícího okolí
ale mám strach vyjít ven do toho hladového chřtánu
voskové velryby
které se v očích odráží hloubka mořských příkopů

Póry se me nečekaně moc roztahují
řežu se nožem na koberce do levé paže
nepomáhá to
dýchám vzduch komplikovaného
v puse mám chuť lásky
v puse mám chuť Kateřiny
ať mě nikdy neopustí ani ta chuť ani
ona

Amen.

---