Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žánr fantasy IV.

29. 01. 2004

1566

Autor

Vallery

tahle část taky neni krátká, zato je už poslední

Historie žánru

Historie fantasy vychází z historie celé fantastické literatury. A tak pokračujme tam, kde jsme předtím přestali, tam, kde se z fantastické literatury vyloupl poslední významný žánr, tedy science fiction.

Zprvu nenápadný žánr - jemuž základní rysy vtiskli před více než sto lety Jules Verne (např. 20,000 mil pod mořem) a H. G. Wells (např. Stroj času) - začal mít ve 20. století na čtenářskou obec obrovský vliv. Zároveň s tím začala být fantasy (respektive veškerá ostatní fantastická literatura než sci-fi, protože pojem fantasy ještě neexistoval) považována za něco, co patří především dětem, jako třeba pověsti a pohádky. Nikdy se sice nevytratila úplně, ale přinejmenším se na přibližně padesát let uklidila do ústraní.

V Americe se v té době sci-fi objevovala v několika specializovaných časopisech, které četli především chlapci a mladí muži se zájmem o technické vymoženosti a vědecké debaty. Jediný americký časopis, který se věnoval fantasy, byl Weird Tales (Podivné příběhy) založený roku 1923. Kromě fantasy ale publikoval i jinou fantastickou literaturu, i takovou, v níž šlo jen o čistou hrůzu. Fantasy neměla svůj opravdový časopis až do roku 1939, kdy jeden z nejpřednějších vydavatelů science fiction založil časopis Unknown (Neznámo). Spisovatelé, kteří přispívali do jeho časopisu věnujícímu se science fiction, začali přispívat i do tohoto. Obecný postup při vzniku příběhu byl stejný: přijít s nějakým novým nápadem a dovést všechny jeho důsledky do logického konce. Příběhy o cestování v čase nebo létání na vzdálené planety byly otiskovány v sci-fi časopise, ty o ošklivém chování k vodním skřítkům a upsání duše ďáblu vycházely v Unknown. Unknown sice byl v oblibě, ale nikdy si nezískal širokou čtenářskou obec, a tak, když byl majitel obou časopisů v roce 1943 pro válečný nedostatek papíru nucen volit, nechal Unknown zaniknout a už jej nikdy nevzkřísil. Poválečné pokusy bývalých přispěvatelů vytvořit podobný časopis byly neúspěšné. Šanci udržet se měl jen takový časopis, který v sobě skrýval i složku sci-fi. Když se v padesátých letech science fiction stala neodmyslitelnou součástí vlny paperbacku (paperback = kniha do kapsy; dnes známe pod názvem brožovaná kniha), fantasy opět zaostala. Jen několik románů tohoto žánru se dočkalo paperbackových vydání a většinou rychle zmizely a staly se sběratelskou záležitostí.

Vše se začalo měnit koncem šedesátých let, kdy nenadálá dostupnost brožované trilogie Pán prstenů J.R.R. Tolkiena vyvolala v milionech čtenářů hlad po fantasy, který dodnes nebyl nasycen. Tolkienovy knihy měly tak nápadný komerční úspěch, že vydavatelé začali o překot hledat autory, kteří by dokázali napsat podobné knihy, a tak byl svět zaplaven tlustými hobitovskými romány, které se často samy prodávaly v mimořádných nákladech. Inspirováni Tolkienem, objevili se noví autoři s vlastními hluboce propracovanými světy. Od konce 60.letech tak vznikly světy obývané draky (Ursula K. Le Guinová, Anne McCaffreyová), světy na pomezí sci-fi a fantasy {Anne McCaffreyová), později pak třeba také temnější romány (Stephen King) nebo naopak humoristická fantasy (Terry Pratchett) a další a další fantazijní světy, které už v dnešní době často mají své vlastní regály v knihovnách a knihkupectvích. S příchodem Tolkiena konečně spatřila fantasy světlo světa.

Vznik žánru v místních poměrech

Bylo, nebylo a jakpak to bylo s vývojem fantasy u nás: fantastika se v Čechách poprvé objevila s Komenského alegorickým Labyrintem světa a rájem srdce, než se ovšem zrodilo první dílo ryze fantasy, ještě to chvíli trvalo. Dokonce déle, než do zrodu prvního významného sci-fi autora, za nějž je považován Karel Čapek. Meziválečné období bylo epochou prudkého rozvoje průmyslové velkovýroby a science fiction se v českých zemích stávala stále známější. Už tehdy ovšem totalitní režimy tento směr nenáviděly, a tak s ním byl po roce 1945 konec. Když režim později přešel k jemnějším metodám, vhodně laděná sci-fi se mohla stát jeho významným propagačním nástrojem. Za celou dobu komunistické nadvlády ovšem vznikla jen jediná komunistická utopie a to ještě ne u nás. Fantastika jakožto nástroj komunismu tedy zkrachovala. Úplně ovšem nezmizela a za uvolnění se opět projevila v plné míře (Josef Nesvadba, Ludvík. Souček). Stále je to však sci-fi a ne fantasy, která si získává na oblibě. V době normalizace ovšem, obliba neobliba, sci-fi opět musela do ústranní. A tak zatímco za „železnou oponou" probíhá ve fantastice převrat a na místo sci-fi se probojovává fantasy, u nás je vše v útlumu, něco fantastického se objeví jen tu a tam a fantasy je ještě na houbách.

Fantasy se u nás začala rozvíjet až po roce 1989. Jako první se na tomto poli objevili mimo jiné Vilma Kadlečková s románem Na pomezí Eternaalu, Wolker Procházka s romány Ken Wood a meč krále D 'Sala a Ken Wood a perly královny Maub nebo Adam Andres (Veronika Válková) s románem Wetemaa. V poslední době má fantazijní nevědecký proud vrch a zdá se, že jak kvantitativné, tak kvalitativně. Je proto určitě škoda, že na rozdíl od sci-fi je u nás zatím poměrně neznámý i samotný jeho název.

Svět 20. století versus zájem o fantasy

Nabízí se otázka, kde se v druhé polovině 20. století vzal zájem o tylo iracionální světy. Možná to je tím, že zatímco na začátku století (a dokonce už i ve století předcházejícím) bylo ještě možno doufat, že všespasitelný technický pokrok vyřeší problémy lidstva a splní jeho sny, a tak se s vědeckou (nebo alespoň „jakože“ vědeckou) pečlivostí vymýšlely příběhy, ve kterých technické zázraky hrály hlavní roli. Následující desetiletí ukázala, že se tyto naděje splnily jen z malé části. Přetechnizovaný svět nás nespasí, hledejme tedy možnost utéci někam jinam. Světy fantasy takové „jinam“ představují.

Ve světech přírodními vědami a společensky nesvázaných, předešlými generacemi a družicemi nezmapovaných je stále ještě co objevovat a o co se bít. Ať už jako neohrožený hrdina s mečem v ruce, hledající poklady nebo hájící spravedlnost, nebo jako mistr magie, spřádající nitky moci na nějaké mocné kouzlo, nebo jako poutník v plášti s kápí staženou hluboko do obličeje na útěku před bandou zločinců, nebo jako trpaslík, princezna či dokonce drak. Vždy je to něco nového, neprobádaného, okouzlujícího. Dá se očekávat, že čím více nás bude všednost a monotónnost okolního prostředí ubíjet, tím časteji budou čtenáři v těchto světech hledat útočiště. Alespoň na pár hodin nad knihou.

Sehnat dobrou knihu už dnes není problém. Kromě nepřeberného množství překládaných autorů zahraničních, se rodí stále více autorů našich. Fantasy se u nás zabývají například Pavel Baroch (Orvar) nebo Vladimír Šlechta (příběhy z prostředí Krvavého pohraničí) nebo také Pavel Žamboch či Ivana Kuglerová. Františka Vrbenská a Leonard Medek jsou představiteli historické fantasy. Řádově už se čeští autoři dají počítat po desítkách.

Dokonce u nás vycházejí časopisy věnující se této tématice. Například časopis Dech draka (dvouměsíčník; šéfredaktorem je Martin Kučera), který se kromě fantasy příběhů věnuje hlavně fantasy hře Dračí doupě, nebo časopis Pevnost (měsíčník; šéfredaktorem je David Hartmann), který publikuje vše, co s fantasy souvisí, od povídek a recenzí na nové knihy, přes počítačové i jiné hry, až po odkazy na internetové stránky. Významnou úlohu v něm pak hrají odborné články na téma středověk, zbraně, legendy a autoři fantasy. Jak jsem se před chvílí podřekla, existuje i mnoho internetových stránek věnujících se této problematice. Z těch, které jsem navštívila, mi jednoznačně nejpřehlednější a nejkomplexnější (a tudíž i nejlepší) připadal server Fantasy Planet.

Za zmínku také stojí existence několika fantasy soutěží, kterých se mohou kromě renomovaných spisovatelů fantasy účastnit i nováčci. Vítězné práce ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera jsou rok co rok vydávány ve sborníku Drakobijci. Renomovaní autoři tam už většinou přispívají automaticky, jako hosté (v posledních letech jimi byli Vladimír Šlechta a Františka Vrbenská, Františku Vrbenskou letos vystřídala Ivana Kuglerová), válečné poleje tedy k plnému využití nových „objevů" a takových odvážlivců naštěstí není málo. Zdá se tedy, že žánr fantasy je v současnosti na vrcholu. (Přijďte ale prosím někdo konečně s něčím novým, ať nám fantasy z toho vrcholu neslítne. Jsem si jistá, že by to byla škoda.)