Můj zdánlivě nesmyslný příběh aneb Duchovní cesta (část 2.)

To ale nebylo to nejhorší, pohlédl jsem na hodinky a tam...
 
místo ručiček...
 
NOŽIČKY !!!
 
No, tak to je na mě trochu příliš, řekl jsem si a rozhodl jsem se,
že se vrátím zpět do jistoty svého domova. Ale byl tu jeden problém -
brána (tedy ucho krysy) byla zničena. To tedy znamenalo jediné:
najít jediného člověka v tomto světě, který by mě dokázal dostat zpět,
a to mého tibetského strýce. No, stejně jsem měl v úmyslu za ním jít,
takže se pro mě z mého původního záměru zase tak moc nezměnilo.
 
Po krátké svačince, kdy jsem si psychicky odpočal a pojedl slizu ze
stěn kanálu jsem se vydal na cestu. Přítomnost Bulhara strážce jsem
pociťoval stále více a to mne velice zneklidňovalo. Přidal jsem tedy
do kroku abych měl alespoň lepší pocit z toho, že dělám vše pro to,
aby nedošlo ke Střetnutí.
 
V duchovním světě je spousta věcí jinak, než v našem. Všude se pohybují tajemné bytosti, jako například pověstný Rotující Kedluben, Zkázonosná pleš, Plechová Kost, nebo Plyšový oltář Sedmera Krtků. Vyhýbaje se největším z nebezpečí běžel jsem téměř rychlostí světla a všímal si podivností, které mne sledovaly z nejrůznějších zákoutí té prokleté a téměř nekonečné kanalizace.
 
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

---