půlnoční

Mí tišší přátelé

slunci pomalu slábne krok

a možná už i já stárnu

směrem kam bych nechtěla

vždyť pryč je bezstarostnost

pryč je nevědomost

a to v co jsme tak sladce doufali

se netváří jako sny

co ráno něžně hladily přes víčka

ČAS

není slepý stařík

jen on omládl

stal se mužem

rychlým a neúprosným

získal mou sílu

kterou jsem si tajně schovávala

abych ještě napsala pár řádků

abych ještě ochutnala prach z parapetů

abych se ještě dotkla srdce katusu

čas není hloupý stařík

a Bůh nesedí na obláčku

Mé rány na čele nejsou míň

než ztracené lásky

avšak nelituji

tak krásně bolely