Písmák Kritické souvislosti
Znovu usínám
mezi srpnem a kladivem
měsíc mění výrazy svých budoucích
zdvihá jim obočí
Logicky
Nerozumím poezii
postrádám
jakoukoli souvislost
mezi šálkem čaje
Před půlnocí
Ztrácíme
sebe lásko
oči všech Múz
pod Velký vůz
Presumpce neviny
Panenko připravena.
Zákonný zástupce
zákonný odkaz
přímo nepřímo
Partaje
Jste nahá madam
Ó jak to víte drahý.
Já jen tak hádám
Kdybyste času trochu měla
C'est la vie
Vím milý
neprotékáš sítem
proto jen napůl láskou obdařím tě
neřestná žena cudná jako dítě
Na druhou stranu
Zas vleču vzteklé psy
do kroků
ktobě
do míst kde vykrvácel strom
Za zády
Potkala jsem ji
Koketa přelétavá
a kdysi to byla slušná ženská
říkaly báby zdevátýho patra
Oka má na punčochách
Jak bohatý je jazyk
co slova vmezipatře láme
točí se kolem mrtvých poloos
a sbírá do talířů písmo zlaté
De omnibus dubitandum est
Proklatej prach
co do očí štípe
mám lidi vhrbatejch zásuvkách
a teď
Dreamer nenosí jen sny
Vhospodách prázdno
dav je zkouřenej
a mečem vládne
nad parou zchemlonových hlav
V rezavých pramenech
Nevíte kolik
500 orál
800 klasika
bez gumy za příplatek
Mon dieu Noir
Dnes v rámci veřejného blaha
mohla bych stát tu nahá
List č. 12 odstavec čtyři
a výklad číslo jedna
Grafonanie
Ukážu ti jednu zvykradených komnat
čti jen podnadpisy:
inkontinentní stará dáma
pořád ještě vtěch síťovaných punčochách
Ad astra
To bylo kdysi
bohové žízniví
prý blesky zapíjeli hněv
opilost všemocných
Kameny
Čas zuby do ran vysypal
a vozům do soukolí
rukama větve hnal
do očí
Zásah
Měly být otevřené
a přitom
špičky až bolí
nad zemí prohmataný vzduch
V po/mluvách
Bývalo kdysi
ženy šuškávaly
hlavy do plátna zabalené
vústech kovadlina
Stan ne, krávo!
Růženo noc je chladná
chtěl jsem jen u ohně
ohřát si nohy
Miláčku pojď ke mně
Je-Li teatrrální všeobecná diskuze
Ožrala jste se jako prase paní bytná
vpotrubí zašuměl váš vzkaz
na bylinkové pavlači si vyprávěli zítra
vintelektuálně meditačním rozhovoru
Jen slova
Můj milý
nač se ptáš
cokoli zřeči znáš
skrz prsty proséváš
Nedoručeno
Doběla křídly hladil zem
na každém zšípů
requiem
Adresát nebyl zastižen
Babička pro Jenyka
Ve starých domech
ještě praská ve zdech
chlapeček někde vkoutě
do čela ticho počítá
Ve skořápkách
Náplasti na oči
ať nikdo nevidí
pod nimi hodiny
co vručičkách se bijí
Když miláčkové pláčou
Ještě je čas
stála jsem na hranici
tobě jen podrážky se
o dno rozpustily
Kytice
Na vráskách spáváa do mramoru ohýbá svůj pasa její chtíčje zakopaný vhrobce jeho klínado černé hlínystará ruce vzpínánež hrabičkami začne čechrat časvrrrzzzto vrzlo kolokdyž Franta přihlouplejco kuposměchu je všem holkám ze vsi jen vřísknul přes hřbitovní skepsiHej Doro. Dala´s mi včeradej mi dneska zas.
Zdárně-Li Terrárně
Jsem osamělej barmane
Tam dole na severním svahu
viděl jsem chlapa
sčervánkama ve vlasech
Prakticky magneticky
Vtěch malých gestech
titěrně vymezených pro cit
výmluvně koketní a drzá
nikdy tak nestoudná
Čokoládovým panenkám
Měla jsem ubrečený den
včera
plakal jsi sobě do oken
Někdy mi bývá úzko
Kouřový stigmata
Mám chybný genetický kód
rodinný album
mor
soukromý panoptikum hrůzy
S padákem podtlakem
Nejsi mi bezpečný
můj milý
prsty mi bubnuješ
pod košilí
Horkou jehlou
Dívala jsem se snad stokrát
jak vykradení básníci
šacují své kapsy
to jenom Múza virem nakažená
Zapomínám na Tvé narozeniny
Kam šlápneš
mizérie deště
po suchých koutech
vleče
Láskám
Mám zase oči
do rána otevřené
od zadních vrátek klíč
zabušil prosinec
Ošklivý pán
Ve sklenkách ošklivého pána
zjizvená půlnoc
napohled okoukaná
všechny ty hvězdy kolem
Jsi mi
Sněhou tu svádím boj
a někdy vítězí
všechny mé drsné projevy
hladíš tiše a naléhavě
K nadechnutím
A na počátku byla láska
Sex
Ďábel má přímočarou odpověď
a vkrbu oheň praská
Kam Múzy chodí spát
Není můj milý
snílků skromných
přáními popsali svůj šat
a když už scházelo jim místo
Bylo nebylo
Někdy je poprvé
všechno to odmítavé Nechci a Nemusím
někdy mám vzádech ocelovou trubku
hrdost se tváří tříští o neprůstřelný štít
Porcelánovým panenkám
Pro samý sklo panenky zporcelánu
dušičky obitý
oblékly do výstavních ploch
tak vídám cudnost
SOS podruhé!!!!
Od 26. 8. mi nefungují zprávy. Michal666 se mnou komunikoval dvakrát.
Cizíma očima
Jsou dny
kdy beze studu lžu
to říkám pravdu
co v novém prádle
Pod pláštěm
Někde jsi sám
a já jsem někde sama
síla je teček pár naproti závorkám
síla je vzdáleností slov a mezerníku
Malena
Vlekla se městem mým
mokrá a znavená
a horká ještě
pod kůži vtiskla mi
Chorobo, písnem ?
Mám divnej vyzváněcí tón
skřítkové naschválníčci vytáčí mi telefon
a pod polštářem hlava peří polyká
Jsem nedorostlá sestra svého bratra
A to prý jen řeka čaruje
Hladina vpevných bocích kývá
houpavou brouká tělem hraje
pod kůží šeptá jak je živá
do stínů kreslí jinotaje
S.O.S.!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Žádám touto cestoumichala666 o pomoc. Nemohu se dostat do svých zpráv - tedy to bylo minulý týden, tento týden už se nedostanu ani do svých kritik a avíz. Pokud chci otevřít zprávu, hlásí mi to, že nejsem přihlášená. Já sice občas mívám problémy s pamětí,proto sena toto avízo tedy odhlásím, přihlásím znovu, takže bych přihlášená teoreticky měla být a jdu se podívat do zpráv - a opět nejsem přihlášená.
Do klubíček
To abys věděl že kočky umí hřát
a na klíně ti vrní
do vábné melodie dlaní
zatínám do klubíček drápky
Amygdala
Nakreslím tě jedním tahem štětce neuvěřitelně nepodobnou sobě a věnuji tě tobě
řekl jsi kdysi
a já tě milovala
dodnes ti patří má amygdala
Na křídlech
Havraní píseň
krade duši
to smrtelníkům
nepřísluší
Právě v trávě
Nahoře bývá každý znás
objevitel všech hvězdných válek
připouštím pomatení slunečnic
směrem kam kývám
Z nerozumu
Chodíme dál si
srdcem bosí
každý zvlášť
stím co nedostal
Propadák
Na tomhle jevišti jako pokaždý
za děravou oponou
dnes poslední soukromý představení
a nápověda alternuje režiséra
Zdánlivě nelživě
Máš zase nutkání šeptat mi do ticha
vambicích toho kdo hluboce doslýchá
svlékám si šaty ze vzdoru
vmourkatých převlecích vrnivá na klíně
Zbožňovaný
Do poloh zbarvená
do svého nitra
sebe zapřená
střídám spravidelností
Viktorčino tiché 6
Botky mám prošlapané
můj milý
cestami tam a zpět
a měsíc do oken se houpá
Pod tíhou důrazů
Hej poldo
orálně vyčti mi má práva
a do jazyku řízni
přetni mi kruhem zápěstí
Pravda je tanečnice
„Učili mě doma říkat pravdu. “
Jsou věty, které nám rovnají záda – vnašich očích. Každý znás má jiný práh citlivosti, vnímání, bolesti, nenávisti…. čehokoli…Každý jinak vnímáme pravdu, kterou nám druzí říkají.
Ne bezpečné vzdálenosti
Že je okatý to nebe
spouštím se znovu sebehraju
vškrtavých piruetách
na jehlách okousaných
Chceš si hrát...?
Nechám tě spoléhat
ty hráči svášní
na schůdku se smyslnou minou
na virtuální hmat
Lolina mi(ss)móza
Prominenti se budou prominádovat vplavkách.
Helejte pani on řekl prominádovat.
Jo taaak…prominenti můžou
A všimla jste si že artikulovat
Viktorčino tiché 5
Oblíkla jsem dnes do žlutý svý dopoledne
a medvídkovi vyholila hlavu
on vpředstírání korálkové slepoty
stále zvedá packy za medovou vůní
Křik pávů
Jedno ráno opatrní
z prázdného údolí
světlem si vypalují znamení
a popíjejí každý o samotě
Bez hudby
Stále se ještě zlobíš
panenkám otevíráš svoje oči
jehličky řas surfují po roletě
pokoj přestavěl nábytek
Vanilkovou
Jsou věci které nedržím pevně
a někdy odněkud se dere
veskrze majetnický vztah
věřím a nevěřím
Prosím vás, necintejte na mě tu polífku, opařím si ty ptáčky sama
Ty jsi vážně kretén
bejt labilní no tak se smáznu
zpovrchu zemskýho i zpapírovejch stěn
mám vrodným listě Tipšoumen
Sukovitě
Trávím se časem
a utahuju nadčasový smyčky
na hrdlech se vzduchem
pokaždé mnohem víc obdivuji
Chroustjazz – nevinná broučí oběť krvelačné Fou
Nemohu souhlasit sFou, která je zaujatá, protože chrousta veřejně miluje, čímž ztrácí objektivitu, kterou já oplývám a tudíž si mohu dovolit chroustovu poezii rozšroubovat a součástky zde volně pohodit. Ačkoli se chroust vminulosti několikrát projevil jako pijan a emancipovaná mužatka, nedovolím, aby mu nadával někdo tak nevybraným způsobem, jako to udělala ve své kritice psychicky narušená Fou, která ho dokonce nazvala vrahem. Chroust zabíjí jen ojediněle a navíc vsebeobraně, což zde nebylo vůbec zmíněno.
Přejděme tedy ksamotné demontáži:
už už jsem chtěl přestat dávat svým básním dlouhé názvy, když v tu chvíli zazvonila sousedka a řekla mi, že jestli ani tentokrát nevytřu chodbu, budu si muset napouštět vanu příště sám
chroust zde hovoří o svém vztahu se sousedkou, se kterou se často proti své vůli koupal a jediná možnost, jak toto utnout, je přestat se koupat
Marie možná měla sbírat céčka
Zavřeli Marii Emo
nedala spropitný poslíčkovi skvětinami
a on umřel na histaminovou alergii
zabití znedbalosti
Nenahřívejte tu lžičku paní bytná
Trhám si žíly
o pendrekový ploty
smátovou příchutí
feťáci vlentilkovým deliriu
Ona by neměla cpát do kafe majoránku
Zas tápu ve svém bytě
obývám vakua všech koutů
a zoken zívám
a uvnitř vzývám si ďábla vminiaturní podobě
Ozvěnou
Všechny mé ženy
přes den zaplétají vlasy
do pramenů
řekám se vústí hladce pod obraz
Lokálně umocněno
Mám jehlu s fosforeskující látkou
vpich je na požádání
a pojišťovna nehradí ten zákrok
mám školu pro přežití tvrdošíjných
Necourejte mi po umytých schodech
Sama se někdy potřebuju vidět zvenčí
na chodnících jsem prostořeká
a perly sbírám co se hážou
sviníky hovořím jen shora
Mezi námi, Valentýne...
Hřeším si lásko na přehmatech
nedorostlá křeč poznání
a režnou nití těsná všatech
ten černej motýl na skráních
3.2.
Dítě. Jaký dítě.
Nesnáším děti pane doktore.
Noční můra srůžovoučkou pletí
vbudoucím čase
Jak mám vědět jak bude zítra
Jak mám vědět jak bude zítra
Kdo ti řekl že jsem rosnička.
A vlastně víš jak bude.
Podřežu si pod sebou ten zatracenej žebřík
Prázdno v nich
Prázdno v nich
stíny prodlouženě
okusují jen jejich dveře
jak spočítat lze vinu toho
Znám všechny cesty po obrazech
Obraz I.
Citrónovou a vanilkovou
na zemi obráceně – vůle a cit
a třikrát potrhaný klid
Made in China
Až mi budeš chtít nařezat
nařež mi
kytky
ta poslední na parapetu vadne
Perličkovou?
Nikdy se nepoučíš
vždyť žena není boj
to jen ty stále krčíš nos
rty grimasami soužíš
Tržně...drž mě
Bláznivej šrumec na kostele
hodiny vyhýbaj se celé
a někdo stíhá očichat mý stopy
voníš mi do novoty
Lolina symbióza
Béďa nikdy nepřemýšlel
proč ty dráty neuseknou
ptákům vletu hlavy
to mi připomnělo
Lžím
Ty nevděčný .
Já nejsem nestálá
překrývám místa hluchoněmá
na tvých zdech .
Čestně pionýrsky
Maják mi dnes zní podivnými zvuky
šplouchy bzzz šplouchy ding
jsem prototypem Psychocopa
původní záměr – dokonalá osobnost
Slepý muž a hluchá žena
Označil sis má slabá místa
ramena oči rty a dlaně
pod obočí si denně lepíš zrak
zvenčí máš kůži nedotčenou
Dotek krásy
Nebyla to jen obyčejná květinářka
vobchůdku s krásou
půjčovala pohled na květiny
vkaždém prstýnku svých vlasů
Květinářka
Nezaprším a nezaprším
zelený vzdychá při úkloně
mým nedostatkům
naučím psa zalívat kytky
To ticho ...
Když jeden tápe
jiný zamyká
těžce se
těžce dotýká
Lenivě
Na šatech žen
zůstávají tvé prsty
nikdy ses nedotýkal
tělem
A čípak je toto...
Náhodný pozorovatel od školičky
slabost měl velikou pro pupíčky
jak někde kouká zpod triček
holkám či ženám pupíček
Netvař se důležitě
Básníci svtipem
uměli nejlíp psát
ty lživej na pohmat
včetnosti avantýr
25.11.
Dnes
tvůj malej bastard
řve na prodavačky podzimního smetí
Chcíply ti kytky ty pitomá krávo (. )
ZOO 131104
Joo, paní, já vám nebyla vzologický snad od patnácti.
Jakej zákaz. Do zoo mi snad přístup zakázat nemůžou. Joo, takhlee…nekrmit….
Ta odvedle
Dnes jsem ta odvedle
koušu se
do poraněných míst
nepláču navenek
Balanc na hraně
Nikdy nejsou stejné
do rámu občas
stojíš bokem
pohledy zoken
Tančím ve tmě
Netřeba světla pane
šimráte do srdce
když se tak díváte
sedím si na nohou
Když paměť selhává
Na každém kousku těla
dotek tvých rtů i dlaní
dotek tvé nahé kůže
i tvého milování
Želví hry
Dnes tu na schovávanou
To za tanec Svatý Vít je sošný
tvářím se znárodněně
když si uvazuju
Jednou
Ty víš kde bývám volná
vezmi mě na nejvyšší horu
já vím kde létáváš
tam nech mě padat dolů
Jak ty mě umíš bolet...
Do uší se mi přelilo moře
ve vlnách bolavě mi duní
zas skalám plačtivou nastavuji tvář
lhala jsem počasím
Rozpitá
Vkostelích dveře nejsou dokořán
na cestě netváří se pevně
kramflíčky podražené
jsem boha pustá
Něžně
Taktem přejdu tvé zóny
a na rtech přeslazeně
odvarem znetýkavek
podlomím ti hlas
Na mapách
Pečlivě uléháš
naprahy minulosti
a nikdy vedle mě
věci co neprošly přítomností
Modlitbička
Andělíčku můj strážníčku
vyslechni moji modlitbičku
Dej abych ráno neupadla
zas při pohledu do zrcadla
Lolina psychóza
Rozhodně jsem na Béďu
nemyslela vnoci
a on mi stejně poslal
pár naškrobenejch vět
Uzavírám
To do tří míst
poskládané
je jejich
tam překládám
Kam dotančím když zpátky
Perfektně nacvičený veletoč
bezduší
vítězí na body
trikoty těsně obepnuté
Záhorská růže pro Danielu
Opírám čelo do míst
kde vidím ven
a myslím na zdi
kam vrostla beznaděj
Taxis
V dechu se nelišíme
od koní
slova co nepovíme
vaz nám nezlomí
Bílou křídou
Mám ohořelé ruce
od tření obou
je tvrdost vhlavních
čel
Do pater opozice
Nedůvěryhodný šálek čaje
míchané přislazeno
ne opravdu nenosím
župan skvětinami
Nedůvěřivá
Kukačky mrchy úchylný
maskuju
klimatizace vhodinách
ještě se probouzím
Mezi řádky
Kdysi svlékla jsem se ti
Neznámá Neznámému
přicházíš neslyšně
tělem jsem nakloněna
Ty tvrdohlavý
Na švédský stůl
jak ubrus sváteční
prostírá
tajemná ex pozice
Zase to řekla nahlas
Jde mi do pod vědomí
dře snaha o snahu
jak prstem do kohoutku
snažením do proudů
Pod křídly tmy
Vkrabičce za sklem posedávám
do očí tebe naslouchám
a kdyby pavouk klíčem předl
pak vhlase temnou příchuť mám
Pravda
Někdy si říkám
že si pouklízím své věci
vrší se do hromádek
na které z nich
Ženo! Já vám nerozumím!
Pane a nehledáte přepečlivě.
Na okno dveře
umíněně kreslím
když jednou vykročím
Ve slabých chvilkách
Na nepřístojných místech
důvěrná
k červenání
prsty vsouvá za okraje
Ne od pouštím
Znovu mám
tvým směrem
zpřerážené nohy
silou čar
A ero tiká 2
Nebývám prolhaná
návštěvností
tvých horkých míst
do tmy se udýchám
Nevěrná
Stínovala jsem si ticho
našlapovala na tu tupou
hranu
osahávala jsem dechem
Na lžičce stočená
Přibíjím panenky
ke stěnám
konečky vlasů
vodou krájím
Lamentující
Pane já ještě prostě chci jen říci loni jsem měla úplavici letos ten hrozný zánět žil to jste snad ani nezažil migrény rvou mi hlavu z krku v noci ten polštář z husích brků alergii mám jako hrom i na ten onen. na kondom povím vám pane tělo chátrá vždycky jsem nebyla tak zvadlá ale teď řekl jeden primář že pomůže snad veterinář tak se mu tedy v ruce vložím dyk já už léta nes. no to sem asi nepatří a angíny jsem měla tři a k tomu i tu pectoris ve dveřích skříplej. no hezky jsme si pokecali o tělech trošku řeči dali a já zas teda půjdu jinam tady už skoro dohasínám
Viktorčino tiché 4
Na římse nad krbem
stávala jsem nahá
kde něčí křídla stekla
po kamenných zdech
Ochladilo se
Zavírám dveře
tam kde jiní
potají kradou kliky
Nešeptej
Nezvyklá
Vokrajích nebezpečně
přetéká laskání
za břehem nevědomí
odvracím pozornost
Za očima
Tam někde
dno prý nemá pevnou zem
došlápneš jednou
a sám jsi otiskem
Král je mrtev
Jedinkrát král
sám sobě šaškem
korunou smutný
vladař osamělý
Útěky
Křídla přeložená
slepými místy jejich
setkání
domy vedlejší
Báseň ve stylu Volodi a navážeče
Chtěla bych být jako Voloďa
a být mladá asi tak čtrnáct a něco
určitě bych se nezfetovávala
a taky nepila kdeco
Vesuvanka
Ze stromů dávno skapal čas
vpomalém odtékání
ustrnul na kmenech
jak rozvrásněná tvář
Písmák bez sleeping?
Kolik dobrých autorů ještě musí odejít, aby byl písmák sterilní. Zavádí se tu hon na čarodějnice a propírání špinavého prádla sousedů, kteří si koukají do oken a strkají zápalky do zvonků u dveří. Necháváme se stále častěji zatahovat do nesmyslných diskuzí a čím dál míň se tu věnujeme čtení těch normálních věcí, pro které jsme sem přišli. Snažíme se vypadat nestranně a nezaujatě a plácáme se tu všichni ve stejném blátě.
V rovinách
Rád mě trápíváš
ve virtuálních rovinách
mých hladkých stěn
do výzvy uplácen
Odtažitě
Se škodolibou bolestí
za zavřenými víčky
oddychuji slzy
do spánku nepřipouštím
Nepřiznám
Ve dnech svých zamykání
obcházím po špičkách
tvá pole
kolem nich rozmazávám
~
Dnes znovu
počmárám si dlaně
opíšu všechna slova zknih
přeplatím mudrce i léčitele
Ony nekřičí
Ony nekřičí
všechny ty špinavé
nepokorné
toulavé feny
Po stopách
Do starých zásuvek
až na dno
uzavírá hlad
Noc žalující vytím
Noc raka
Po měkkých schůdcích
od obočí k nebi
mohu tě znovu ke hrám zvát
mám velmi jemný prstoklad
Za trest ti píšu
Neklidem čeří
prsty
a kostrbatí strach
do úst si hlínu vkládá
Noc lva
Příteli mých nocí probdělých
odkládáš křídla papouščí
do pýchy obnažuješ tvář
Noc pěsti vdlaně rozpouští
Noc štíra
Všechna ta ve mně
má malinkatá já
obrácená do koutů
vzdorující
S láskou
Na kříži ležet budu
do dlaní sevřu znamení své touhy
a slova modliteb
kotníky nohou spojím
Čas
nehalekám u cestyzaběhlí psi mi nosíukradené zbytky jídlaa srst jim čpípachem jejichmilosrdné člověčinynepostávám u nádražípod víčky vteřinové ručičkyjedna za druhouukazují čas do ztracenanenosím prádlopod sukní vítr mi počítávšechny mé milenceodstrkující dotěrné ruce předešlých
neztrácím z dohledusběratele svých odpadkůsem tam je pohladím po tvářito aby neztratili důvěru a dál si jen takubíhám pomaludo dalšího pohybuchtěla bych zůstat stát
Amigdala
Bezslzím projdou amigdalské ženy
proutěním košíků jim prosakují
narychlo sbalené
ty nedůležité věci jejich
Sirény
Knohám se lísá čas
ta voda napěněná
U břehů postává
námořník zdruhé strany
Viktorčino tiché 3
Dny jsou tak dlouhé
co dnes dělat…
možná bych napsat domů měla
do linek na oknech
Nenašlapuji
Do bílé zahalím se
ať duše neprosvítá
Sazeničky svých zřítelnic
zasadíš spříchodem jara
Na tvých dlaních
mohla bych spát
a ty rozplet´ bys mi vlasy
a bříšky citlivosti
korálky na ně navázal
Cesta do slabin válčícího muže
Ze všech svých milenců
těch budoucích
vyberu si tebe
Do zrcadel
Den mé závislosti
zavřeli mé koně
pro jejich řičení
vzpouzí se údery kopyt
do podbřišku
Zlodějce sluší
dlaždicoví broučci
ti červení
prstem rozmáznutá krvinka
a já věřila že je to nebolí
Vyzvání
Možná jsi
můj tělesný návyk
na všechny polohy
chytračíš ve výměně abstinence
Lolina wiróza
Tak jsem se teda zamyslela
nad těma sanitkama
když se o nich furt píše
to jak houkaj a že se jim
Víš...
to bylo tenkrát
když plakaly ve mně
všechny křivdy malých dětí
sbírala jsem písek zbábovek
Jeho milá
Než víko mé rakve dolehne
posledním úderem
probitého srdce
do kapky krve
A ero tiká
Já na tvé sliby kašlu
Pamatuješ.
ten roztrhaný básník
Do mezních situací
Lolina chroustkramlóza
Tak jsem ti teda zjistila
co je to kramlíci
ne že bych to nevěděla
se stím tak nějak přidržuje
Prameny
Pramením vpodvědomí
tam někde pod kořeny
nahých stromů
Zaplakat pro bezlistí
Chladná ona
Když nenacházíš to
co zahřálo by srdce
ztuhlé chladem
pak asi teplo
Na trati muž
Na startu
je krásný každý zVás
už pro ten pohled
Na tlačítku stopek
Tajemství ženy
Ó muži
vy ve své ješitnosti
stále mne popouzíte
jen květší marnivosti
Má houpavá
Chtěla bych být
mami
znovu tvý nedělňátko
obracet kapsy naruby
Navzdory
Na tělo přiléháš
padneš mi kolem pasu
boků stehen
Hlavu mi pleteš
Propady
Tou dobou úprků
od života
kamsi do času
který není
Z domova
Tma obléká prý nový šat,
nenávist pobírá vyšší plat,
pravda má zbrusu novou tvář
a slzy padají na polštář.
Protože proto
Stříbrným špendlíkem
připíchla bych tě na nástěnku
za to že rozbil´s mi
domeček pro panenku
Lodička
Dáváš mi úsměv
a dáváš mi spoustu snů
dáváš mi volnost
a tanec bez šatů
Já píšu Vám
Já píšu Vám,
jak jinak, pane,
mohu se zbavit pochyb svých.
Obracím stránky pomačkané,
Neklidná
Ještě teď
usazený vrozích pokoje
zrychlený dech
Schoulená do ozvěny
Přidávám k Tvé
. do rozbouřených vln
pošlu svý slabosti
Kašlu na skály na dně
a v písku okoralém
Pro Kolegu
Je to jentulák
se špinavou tváří
Některý města
prý na botě září
Jednou jsi mě měl
Dlouho jsi zůstal ve mně,
tušíc, že paměť nezklame mě,
že nebudu mít už kam se schovat,
že tělo si bude pamatovat…
Dlužím si
Ten kámen na cestě
už byl
tolikrát obcházen
Vycházkovým oblečením
Tanečník
Starej barman sedí u baru a upíjí ze své sklenky. kdo by počítal, kolikátá to dnes je.
Uprostřed sálu opuštěný tanečník, co neustává ve svém tanci. proč.
Trhni si
Jsi jediná
drobná lež
přítomnosti
jsi jen ty
Andělé
Hladím tvou kůži
dotekem tváře,
lásku mi tiskneš
svým dechem
Ztracená
Černých vran
chraptivé krákání
Vcestičkách na čele
můžeš číst
Cukrář
Zapomněla jsem na nudistu,
na řezníka i kulturistu,
když uviděla jsem cukráře.
Vcukrárně na mě dorážel.
Nevěřím...
Jak šedivá můra,
co kolem lampy krouží,
ten strach,
jak zloděj
Poldovi s láskou
Zatkni ten čas, má lásko…
Zatkni ten čas
a přečti mu práva.
A když se bude vzpírat,
Viktorčino tiché 2
Čeká mě další den…
Pochytám šedivé motýly
ty posly tmy
do světla sebezkázy
Viktorčino tiché
Co zítra…
Posbírám motýly
barevný okvětí
do krajky prostříhané
Přání skromné ženy
Chtěla bych muže,
co ještě může
byteček vymalovat,
uvařit, uklidit,
Nabízím nemilovat
Otevři náruč svou
Vždyť dlouho není prázdná
Snad ještě objímání vzpomíná
Dej se mi
Poslední stránky...
Knihovna zavřená,
ten domov starých knih.
Stránka po stránce,
stařecký skvrny
Nebe i peklo
Protékáš teplem ve mně,milenců dávných sémě.
To žena rozjímá.
Štědrá jak matka Země,prodejná děvka ve mně,
milenka nevinná.
Obžalovaná
Vážený pane. Soud obdržel stížnost Vašia Múzu předvolal si
Nebývá tu,když čekáváteDo barev sny prý nemíváteBez veršů do slov napad´sníhVcházíte do žen prolhanýchNa rtech chuť ledu spojeníSoudit za krádež Souznění.
Obžalovaná Múza se dostavilaPolibkem Soud si naklonila
Tvrdí, že nevinná jePrý jste ji vyhnal z rájeHorlivě sama hájila seVýpověď její upřímná zdá seŘíká, že prý Vás znalaNa okno ťukávalaLíbala spánky unavené,když snil jste o své Ženě. Smutně tu Múza vyprávěla.
Nezpověď
Po noci pošluv rozbitých zrcadlechnastavím tvář. NenapovíObrátím naruby zvenku už nespatříšuvnitř však můžeš čístNenajdeš, hledáš-li. NeodpovíZmatenej nepřítelMilenec vypitejve sklence na dněNejsi to tyZůstáváš na rtechProhrávám pod tebouVyhráváš ve mněNenapovímProbouzíš ránoProvázíš denUspáváš do nociNa vzkazy ve snechneodpovímHluboko v mysliHluboko ve mněna klíně zpovědnicevyhrávám jáZůstáváš tyNejde se zpovídatbez pokory.
Milování...?
Svlékáš ji z šatů.
cítíš její zmatek.
ten tělo rozechvívá
a oči ve tmě vnímáš,
Žádost Afroditě
Dej lásce pravidla
Uber jí na citu
Proč
když prý není zlá
Dotek tebe
Možná čas na dotek,
možná jen nový den,
v úsměvu s příslibem
nacházíš nový sen.
Plameny
Rozprostřel plášť jak deku s hvězdami, v jiskřivém pohledu zaznělo pozvání,otevřel brány jak ohnivé objetí,nakrmil lačné rtyv pekelném zajetí. Výtvorem sochaře, umělce věčnosti,v dotecích nořil sedo klína lačnosti. Polapil motýlaza křídla prašnosti,zbavil ho navždyckypocitu volnosti. Otevřel andělůmďábelské taje,mrazením v žiláchkrev s tělem si hraje.
Motýlí život
Usadil se motýl na lopatě naložený hlínou
Rozprostřel křídla a umlátil se smíchy
Za všechny lži a za všechny hříchy
Usadil se motýl na lopatě naložený smutkem
Prolhaná
Zamračený ráno
ti vepsalo
vrásku do tváře
a obrys unavený